dzizisketa houpat se sami nechtějí ani jeden, i když starší to umí. Ale to moc nevyžadují. Šárka je ještě malá, tu musíš hlídat, ale to přijde. U nás není hřiště třikrát denně, ale vyhovují jim dlouhé časové úseky, v podstatě tolik, kolik umožní rodič

prosím, poradíte nějaký šikovný rodinný plánovací kalendář? Ideálně, aby šel dát na lednici?

MP Meri u nás je hřiště taky pořád žádaná atrakce, zvlášť s kamarády, ale klidně i sám. Po mně se chtěj akorát svačiny nebo občas vzít nějaký krámy s sebou. V klidu si taky můžu číst, žvanit s kamarádkou, čumět do listí :) v covidu jsem s ním chodila na hřiště vyloženě pracovat, měla jsem mnohem větší klid než doma a spousta věcí šla dělat z mobilu nebo úplně offline.

Evaeva pro mě je ten čas se školou a prací teď docela osvobozující, nemusím ho všude brát s sebou, je rád i v družině a spoustu věcí můžu zařídit než ho vyzvednu. Ale nemám teda plnej úvazek, to by byl asi ještě jinej záhul. 

Peetra1 já už roky miluju tenhle, ale na lednici dat nejde 

Kalendar

Potrefenáhusa Děkuju za tip.

Jinak mám fakt radost, mám asi vymyšlené dárky, už to chci během listopadu zprocesovat. Uf, uf, uf. Nemám teda advenntí kalendář, chci se samozřejmě vyhnout sladkostem a jako samodomo výroba mi moc nejde,tak to případně musím někde koupit, ted co do toho dávat......Takže to ještě musim dořešit;-)

Karja já jsem dneska pořídila výměnou za sladkosti štůsek pokémoních kartiček a jsem dost happy. Syn si přeje kalendář s úkoly a rébusy, jako jsem mu udělala loni, na to se těším. Do každý obálky přidám ještě kartičku a radost bude myslím velká.

Ještě zvažuju, že by mohl Mikuláš přinést album na ty karty, pořád o tom mluví, že to kluci ve škole maj. 

Karja já jsem na jaře poridila ve vyprodeji latkovej s kapsickama, mám do toho malý auticka, gumovy hady a ještě asi nějaký samolepky, možná razítka (pro tříletou, mimino nedostane nic)

žluťásek budu si to tak muset nastavit v hlavě. Tím, že jsem placená od hodiny a práce vždycky bylo dost, si myslím, že budu mít tendenci té práci věnovat každou volnou chvíli.

dzizisketa já nemůžu říct, že by toho muž doma hodně nezastal, ale leží na mě skoro všechna ta mentální zátěž. Když mu řeknu co, tak nakoupí, když řeknu, ať vezme děti do kina, udělá to,...Ale na všechno myslet, plánovat volný čas, řešit změny počasí,... to musím já. A někdy toho mám fakt plné zuby.

​já jsem zase 100 let za vopicema (už nemám čas ani na parfu! )

Ale v tomto si můžeme opravdu potřást rukama

Občas mám pocit, že mi z toho praskne hlava. A to se muž věnuje dětem opravdu nadstandardně, když já večer odcházím cvičit, mimino mi s úsměvem řekne "pa!" a jde si hrát s tatínkem, ale ten managment je celý na mně. On mi ani nedokázal vyřídit od svojí mámy, abych jí poslala nějaké tipy na dárky, takže když se tři dny nic nedělo, tak mi zavolala s tím, že jí došlo, že to nevyřídil

Mohučanka ha ha, to mame podobne. Muz se sice umi rovnocenne postarat, ale nekomunikuje, informace nepredava. Tuhle si v nedeli vecer vzpomnel, ze nam jeho rodice vlastne nabidli na vikend hlidani

Gatita a žije ještě?

Potrefenáhusa děkuji, ten vypadá dobře

Ha a kdo si dneska zařídil luxusní 2 hodiny dopoledne pro sebe? Já! Akorát jsem si kvůli tomu musela uříznout kus prstu a zajet si na Bulovku  

Já se přiznám, že mi vlasnte ta nesvoboda a neustala pritomnost deti nevadi. Jsme zvykla. Samozrejme bych ocenila pravidelny cas pro sebe, ale kdyz jsme se o to pokouseli a pak to nevychazelo, tak to akorat prinaselo moje nasrani a dusno v rodine. Kdyz jsem se smirila s tim, ze jestli chci chodit cvicit, najdu si kruhace s detma a tak. Jen me vzdycky pobavi, jak je muz prekvapeny, ze to s dvouma detma za zadkem neni uplne pohoda a klidek a "nejde s nima nic udelat". Jenze ja s nima samozrejme musim zvladat uvarit a zakladne obstarat domacnost, vyridit vsechny ty krouzky/boty/doktory/psa a chalupu. Pravda je, ze neresim financovani bydleni, nic ohledne auta a tak. Muz hodne pomaha s uklidem. Naopak mam na starost chalupu - ve smyslu papirovani, zarizovani oprav a pronajimani. Naopak mi dost vyhovuje, že si můžu sama rozhodnout jak chci trávit dny a jestli budemem v Praze nebo na horách. I školku možná dáme dceři od září na chalupě. 

I když včera, když jsme trávili s dětma celý den venku, aby mohl řemeslník pracovat uvnitř chalupy (bylo kolem 0 a každou chvilku mrholilo) a já mohla večer připravit chalupu na pronájem a pak ještě přejet do Prahy, tak jsem si trochu zoufala a fňukala  Naprosto ale chápu, že to není pro každého. Jen to rovnocenné rozdělení kolem sebe moc nevidím. Podle mě to moc bezbolestně a bez hádek nastavit nejde. Protože nikdo na začátku nečeká, že to bude tak hustý. 

MPLee u nás jsme se nehadali, ale já jsem se nevyspáním regulerne hroutila už v půlroce starší. Takže muž dělal, co mohl bez hádek a pobízeni. 

Po mém návratu do práce se nám fakt finančně ulevilo, takže zas měl motivaci se dost zapojit. Ono to, jestli ten druhý řeší ty peníze ( nejenom, že to zaplatí, ale taky ty prachy sežene, není vůbec málo a není to rozhodně vždy bezstresova záležitost). 

Ty starší děti mne už tolik nevyčerpávají ( teda aktuálně jo, mladší se příšerně zhoršila ve škole a nějak úplně nevím co s tím ). 

continuity to s tím stresem ohledně zajištění financí máš pravdu, to si třeba já moc neuvědomuju, na muži to vidět není, nemluví o tom, ale není to jen tak.

continuity no vzdyt pisu, ze to asi neni bezbolestně. Což jestli ses hroutila, tak to ssi nebylo tak, že už od narození muž olnohodnotně a sám od sebe řešil agendu kolem dětí

A právě za mě je teda méně psychycky náročné řešit, které dítě potřebuje nové body, kdo bundu, kdy omluvit plavání a co koupíme babiče k váncům a jestli k večeři bude kuře nebo těstoviny... Než vydělávat peníze a řešit kolik nám zbyde po zaplacení účtů. To vědomí, že na jeho práci jsou závislí 4 lidi nebude žádný med. Ale kazdý to může mít samozřejmě jinak a je to zajímavé. 

MPLee ono jak kdy. Muj prvni muz za tou starosti o vydelavani penez ve 4 zabouchnul dvere od kanclu a po zbytek dne nic neresil. Deti jsem ve 4 vyhostit nemohla. 

MPLee jedna věc je to řešit, tj. ta mentální zátěž a druhá to vykonávat. Přestože mi ve většině okamžiků ta mentální zátěž nevadí (i když někdy mně štve dost), tak je ulevné vědět, že nejpozději v šest dorazí někdo, kdo ty děti převezme a já budu moct v klidu vařit tu večeři, kterou jsem vymyslela.  

Kokoska teď jsem četla na ig hezkou větu. Když je muž v práci, moje práce jsou děti a domácnost, ale těch zbývajících třeba 14 hodin je to společná záležitost.