Evaeva Tyjo, tak já se do práce naopak těším, že aspoň část dne si budu moct zorganizovat podle sebe ale bude to masakr, no.

monis Přesně, objednávám se k doktorce a ptám se muže vedle sebe, kdy on může... 

Ale teď ho fakt vycvičilo to jaro, několik týdnů jsem pořád běhala po doktorech, ráno odběry, v poledne kontrola, krev vyšla blbě, ve tři mi pípla smska s receptem, že okamžitá změna léků, takže do města do jedné konkrétní lékárny, kde je mají skladem, nakonec jsem si i pobyla v nemocnici... od té doby zvládá s dítětem za zády všechno. 

MP Meri 

Já chodím cvičit v neděli a v pondělí večer, v neděli je to i s cestou na dvě hodiny a vracím, když už děti spí nebo usínají, v pondělí to mám před barákem na hodinu a vracím se v sedm, tedy přesně v čas večeře a koupání a uspávání. Ale teda je mi to nějak málo, ty tři hodiny. 

A to dovolovani se, jak psal někdo výše, je taky strašné, přesně ponižující. Teď mě muž naštval, ve středu chodívá večer na badminton, v úterý jde na pivo s kamarády a ve čtvrtek s kolegy z bývalé práce, jsou to tři večery po sobě a že by to se mnou zkonzultoval?

dzizisketa tak z toho mi vychází tři večery pro tebe

Myrtila já se do práce jako takové taky těším, ale na ty věci okolo sebe těším vůbec. Žádné vysedávání na hřišti a nákupy dopoledne, kdy obchodě nikdo není. Bude to jen do práce, do školky,na kroužky, nákup,... večer možná nějaká hodinka pro sebe. Myslím, že tak do druhé třídy nejmladšího minimálně to bude záhul. A žádné dvou měsíční prázdniny.

Evaeva Jo, hlavně s tím časem pro sebe je to mnohem horší. Já jsem ráda třeba za 2hod týdně. Protože jako když se ten denní managament domácnosti a dětí dělá až po práci, tak fakt není čas! ALe vlastně záleží, segra kolem dětí moc neskáče, nejezdí s nima po výletech, kamarádech, prostě přijdou domů a ona si tam dělá svoje, děti si hrajou, prostě se nic extra ve všední dny nevymyšlí a pak navečer má čas na nějaký sport, ale je fakt, že pracuje 7 hod. denně a fakt říká, že 8 by ještě logisticky nezvládla něž si děti nedojdou do školy samy.

Karja my po výletech ve všední dny nejezdíme ani teď, ale když je vyzvednu po spaní třeba v 15.30, tak mám pocit, že zbývá hodina na hřiště, než dojdeš domů je pět, svačina, chvilku si pohrají a už je třeba chystat večeři, pak začne celý ten večerní kolotoč a jdou spát, a to nedělají úkoly a nebyli na žádném kroužku av 15.30 z práce nevím, jestli budu stíhat.

Zatím máme v plánu syna do školy začít posílat samotného už během první třídy, i domů by mohl chodit sám (s tím, že tam na něj budu čekat). Už se ptal, jestli by z kroužku nemohl chodit sám a říkám si, že to asi zkusíme. Má to vyloženě před barákem, vidím na ten dům z okna, žádná silnice ani malá po cestě.

Karja já hlavně za určitou formu času pro sebe beru i to sezení na hřišti nebo mi vyhovuje, že si ten den můžu organizovat podle sebe. Už teď mně vadí, že ve školce musím být přesně na čas, zvykla jsem si na větší svobodu. 

Evaeva Ty mas vic deti, ale me ta prace a skolka hodne pomohly. Vyzvedavam rovnou z prace, nekdy i v pracovnim, dojdeme do mesta, nakoupime. Kolikrat kavarna nebo tak a vyzvedne nas treba muz. Syn uz je trosku vylitany ze skolky....pro me lepsi nez byt potad zavrena doma, resit kde zase s autem zaparkuju apod. A doma se bodrel nestihne vytvorit!

Souhlasím plně s MP Meri Komunikace je klíčová. Domluvit se kdo kdy co. My jsme hodně dlouho měli v jídelně na zdi rodinný kalendář. Protože mít to jen já v diáři je nanic.

monis Rozhodně to neber jako dovolování, ale jako domlouvání se.

Já jsem to měla asi jednodušší v tom, že jsme od začátku oba pracovali míň, ale pracovala jsem, takže bylo jasný, že muž bude podílet taky. Tak ani žádné velké hádky nebyly. Jen jsem musela ohradit, když nějak ty nové povinnosti s dítětem jsem musela nosit v hlavě já a muž jen čekal na instrukce. A taky jak jsme měli to vymodlený dítě, tak mi nějaký binec v bytě byl celkem fuk. Měli jsme prioritu dítě, pak práci a pak ten zbytek. Ale místo svého spaní jsem uklízet teda nikdy nešla.

 Ale místo svého spaní jsem uklízet teda nikdy nešla.

​Tak to já taky ne, dokonce se snažím na domácnost kašlat, i když spí dítě. Byly období, kdy to nešlo, taky v nich byla domácnost v tristním stavu, dělala jsem jen to nejnutnější.

Jos já autem nikam nejezdím, takže parkování odpadá:) Ono je dost jiné letní a zimní období. Moje děti jsou ze školky unavené, ale vylítané ne, resp. jim chybí hra bez pravidel nejlíp venku. A taky vidím, že čím víc takového času spolu tráví, tím lepší vztah mají. A já můžu hodinu koukat do zeleně, číst si nebo cokoliv. Oni taky musí být v půl osmé v posteli, takže s příchodem v šest se doma nezastavíme. Tak se děsím toho, až ten čas před tím bude plný povinností.

Evaeva já to během spanku dělám jen fakt v akutních případech...ale ono to hlavně to dite budí, ze

Tak ja mam kusok, ktoremu musim pripominat aj "jeho veci". Vytepovat auto ho posielam uz pol roka (za 5 rokov nebolo ani raz, takze s detmi si viete predstavit ako vyzera). Aj ze sa ma ist dat ostrihat, mu vacsinou musim povedat ja. Ale viem, ze to nerobi schvalne, on je proste na bezny zivot niekedy nepouzitelny. Detom sa ale venuje nadstandardne a volneho casu mi da kolko chcem, vikendy s kamoskami incl. Ked chce ist von, tak sa ma spyta ci moze (nie z mojej iniciativy). Takze ano, ta mentalna zataz ma niekedy stve a zmaha, aj sme mali o nej milion debat, ma pripomienky v google kalendari, obcas ho sameho nieco trkne ale stale to nie je podla mojich predstav. Ale to nie som asi ani ja podla jeho, nikto nie je dokonaly no :) 

Jos mne přijde skolka taky super a aktuálně jako největší bonus vidím, ze tam dite spi (=usne bez keců v půl 1, takže máme volný odpoledne bez scény kolem spaní doma)

notna Jo, to ze jsem nikdy neprestala pracovat a vyrizovala věci u druhého už i v porodnici, celkove rovnováze dost pomohlo. Vlastně nám to v tom vztahu dodává urcity balanc. Pracuju tolik, abych se úplně neudrela, ale zároveň tolik, ze mi to poskytuje tu argumentační protiváhu. Není ten rodinny koncept pak tak jednostranný, nebo jak bych to rekla. 
Ve všední den už teda na hřiště nechodím, to už mi přijde po celým dni ve školce úplně zbytky, naopak dítě myslím oceni úplně jiný typ aktivity.

Potrefenáhusa no moje děti to nebudí spí.za.dveřmi.nebo.na.balkoně.

Evaeva Podle mě ve starším věku uz na hřiště chodit nebudeš, to časem přestane byt zadaná aktivita. U nás to teda není v kurzu už pomalu teď. Když se po školce zeptám, kam chce jít, vždycky je odpověď domu, většinou následovana "koukat na pohádku nebo hrát hry", což nějak koriguju a menim za hraní s hrackama, ale stejnak.

Jinak hodina koukani do zelene mě teda fascinuje, v životě jsem neměla na hřišti realne víc, než 10 minut v klidu, jinak pořad je vyžadována moje součinnost u něčeho. 

MP Meri no u nás jít na hřiště = jít do křoví, lézt do výšin a křičet na celé koloto ve školce nesmí, byla jsem docela překvapená, co všechno tam nesmí. Naopak mají dost všech grafomotorik a řízené činnosti.

MP Meri stihnout zahrát si Minecraft je samozřejmě jeho nejvyšší prioritaJinak je fakt jen vypustím a hodinu o nich nevím, kromě občasného máš lopatky? a podobně. Ale nesmí tam být moc dětí. Doma je to teda podobné, když tu jsou oba, akorát to generuje dost hluku a bordel. Ale asi je mám tak vycvičené, muže potřebují mnohem víc.

MP Meri 

U nás je hřiště žádané pořád, klidně třikrát za den, a už i Šárkou. Zatímco Rosťa už to tam zvládá sám,i se umí sám houpat, tak Šárka potřebuje asistenci skoro u všeho, akorát po schodech ji nechávám lézt samotnou (a cizí dospělí z toho často mají nerva, že se na těch pozvolných mírných širokých schodech plácá samo nějaké dítě). Ale my máme ty děti celkem do outdooru, i toho psa, výhodou je pak doma míň bordelu, ovšem já pak zase ocením, když jsem chvíli doma sama