monis
To asi bude na mě, odhaduju. Svůj život považuju a vždycky jsem považovala za kvalitní.
Nikde neříkám, že jsem to měla těžký, ani omylem. Žádného svého rozhodnutí nelituju. Děti měly hezké dětství, rodina byla finančně zabezpečená, ať s mužem nebo bez něj.
Takže jsi trochu mimo.
Jen mi tady to kolektivní pofňukávání přijde úsměvný. To je celý.
monis
To asi bude na mě, odhaduju. Svůj život považuju a vždycky jsem považovala za kvalitní.
Nikde neříkám, že jsem to měla těžký, ani omylem. Žádného svého rozhodnutí nelituju. Děti měly hezké dětství, rodina byla finančně zabezpečená, ať s mužem nebo bez něj.
Takže jsi trochu mimo.
Jen mi tady to kolektivní pofňukávání přijde úsměvný. To je celý.
Kora myslím, že jsi můj komentář nepochopila viz předposlední věta tvého příspěvku.
tak jo...moje první dítě se narodilo v roce 1991. O papírových plenkách jsem si mohla zdát (u nás teprve začínaly, byly drahé jak čert a měla jsem je měla fakt jen na výjimečné situace). Kočárek se nechával před obchodem, o existenci autosedačky vajíčko a podobných dalších vymožeností jsem neměla páru - v obchodech nebyly a ani nebyl internet...no naposledy jsem rodila v roce 2002 a to jsem si všechny ty vymoženosti sakra (pardon) pořádně užila. A na rovinu přiznávám, že nadržuji snaše - taky si musela hodně ztuha nastavit to, o čem jde tady poslední 4 strany řeč. Mockrát jsem přijela když byl syn v práci, vzala kočár ven a vyhnala ji spát/civět do zdi/na kafe/cokoliv aby měla chvilku pro sebe. Měla jsem to těžké, ale současné mamky taky - protože přes všechny ty vymoženosti "ranní" kafe pijou dost často odpoledne (a nejen to). Prostě mateřství je náraz jak do betonové zdi a čest výjimkám, které to tak nemají
Kora proste je to vlakno urceny pro kolektivni fnukani, jak to mame tezky. Neni potreba sem chodit psat, ze ti to prijde usmevny. Pokud nechces nekoho litovat, staci nerikat nic...verim, ze kdybys mela tenkrat moznost si takhle postezovat, tak ze to udelas a ocenis to.
dzizisketa je jasne, ze kdyz se rozhodnes pro deti, jsou s tim spojene urcity zalezitosti. Muzes se taky rozhodnout, ze deti nechces. S rodici je to trochu jine.
Hele, ale když se rozhodneš pořídit si děti, tak si taky nemůžeš vybrat, jak náročný model ti osud přidělí. A snad má každej právo si postěžovat, když ho něco trápí, aniž by mu někdo další hned dal studenou sprchu, že si vlastně nemá na co stěžovat.
Kora pre mňa je táto platforma aj na pofňukanie.
Tým, že muž je väčšinou na tyzdnovkach, som zvyknúta si riešiť veci sama. Zas mam len 1 dieťa a bývame v paneláku, aj to pomáha.
Kammila přesně jak píšeš, je to velká životní změna pro každou generaci. Každá to měla v něčem jednodušší i zároveň těžší. Moje máma v devadesátkách neměla sušičku, papírové pleny, auto ani internet ale zase měla celkem tři lidi, co mně od mala pravidelně klidně i přes noc hlídali a státní školku od dvou let, to je zase naprostý scifi pro mně třeba.
DruI já neříkám, že se tu nesmí fňukat a stěžovat, naopak soucítím s maminkami, které mají náročnější děti. A nikdy jsem nepsala, ani bych nenapsala, že si dotyčná vlastně nemá na co stěžovat, sama jsem si do vedlejšího vlákna dost odkládala. Jen s tou starší generací je to fakt jiný a troufám si tvrdit, že v některých ohledech horší.
Kokoska to určitě, protože děti z toho vyrostou, ti stařečci ne
Kokoska rozumím, jak to myslíš, i s tím souhlasím, ale co si budeme povídat, na náročné, nemocné, postižené či jinak komplikované dítě je připraven a s tou možností smířen jen zenový mistr, chtě nechtě normálního člověka i v jinak harmonické situaci přepadnou pocity trpkosti a různé myšlenky. Je fajn, že když to na mě občas přijde, můžu si tu vylít srdce a nikdo mi neřekne, že je to úsměvné, si takhle stěžovat, když je kluk jenom divnej, vždyť jsou přece děti s mnohem vážnějšími problémy. Nebo možná jednou řekne, no. 
monis moje máma to taky neměla lehké, pro mě naopak na novém sídlišti místo ve školce nebylo, ségra měla otočený režim, kvůli zdravotním problémům špatně pila, babička rozjížděla podnikání, takže tolik nehlídala,... přesto mě teď lituje, když večer dvě hodiny uspávám mimino, což je skoro prd, když to srovnám. Prostě ví, že mít děti není snadné a podporu a pomoc ocení všichni rodiče.
Hele, ale když se rozhodneš pořídit si děti, tak si taky nemůžeš vybrat, jak náročný model ti osud přidělí.
DruI nebo taky neodhadneš, nakolik se bude otec dětí reálně zapojovat. Náš případ to není, ale v okolí mám otce, kteří se příchodem dětí nenechali výrazně omezovat, což samozřejmě neplatí o jejich partnerkách.
711990 pečivový nůž, čerstvem vrácený z broušení 
Ale kecala jsem, stehů je jen 8 nakonec.
No ale abych dnešní den završila, tak jsem zažila hodně hnusnou situaco v tramvaji. Synovy tam nějaký magor vyhrožoval zabitím. Ano, ročnímu dítěti.
Kammila rodičovství je někdy náročné i s těmi nejméně náročnými dětmi. Člověk by neměnil, ale pofňuká a odfrkne si rád.
Z jiného soudku: Ríšova třídní učitelka bohužel ze zdravotních důvodů nemůže momentálně učit, je to něco dlouhodobého, takže se jim tam teď střídají učitelé z jiné pobočky školy jako na orloji, největší část výuky má na hrbu angličtinář, Američan nemluvící česky. Nemám z toho radost, ale co se dá dělat. Včera se na ně byla podívat nová učitelka, která nastoupí v prosinci. Viděla jsem fotky a je to úplně mladičká holka. Tak jsem se ptala Ríši, jak se mu líbila, a on prý: líbila, ona je úplně jiná, takovou krásně hladkou kůži má!
Obojí, nůž i blázen.
Pinot Noir a čo Vikyho ucho?
