V pátek dostaly holky od sestřenice metrového plyšového koně. Říkám OK, kůň je jeden, ale ať si to cvičí...jojo, budeme si to střídat. Koně si zabrala samozřejmě postupně starší, dostal jméno, večeři, spala s ním, jel s náma na výlet, připoutanej na sedačce. Po dvou dnech ráno u snídaně malámala říká hledíc na koně sedícího v dětské židli s chlebem před sebou ,,mami, ale já toho kone vůbec nemám, přitom jsme se domlouvaly, že si to budeme střídat,, takže OK, nabidnu ji, že ji dám jiného plyšáka (poslali mi k nákupu v hračkářství zdarma takoveho aušusoveho malého tygra). No tak jako to dopadlo? Modří vědí. Maximální rev, úplnej hysterickej záchvat, že velkamala chce toho tygra, řvala půl hodiny jako blázen, strašný vyvadění, hrůza prostě. Zbytek dne čelim dotazům, kdy koupím druhýho tygra. Kůň nevím kde je. Kurna co dělám špatně?