Karja se zaschlými už se může. Druhá vec je ta imunita, že je vyšší riziko, že hned neco chytne. 

Karja tak kdyz ti ji vezmou a citi se dobre, tak asi jo. U nas to tehdy bylo tak na 3 tydny od vysevu, ten posledni uz bylo jen to dolupovani. 

Karja U nás směla do školky dva týdny po prvním výsevu, pokud už zbyly jen stroupky a neměla žádné čerstvé neštovice. 

Karja teď mám trochu strach, že sis vzpomněla na něco, na co já nejspíš už zapomněla

marieu No tak snad už si to všechno pletu;-).

Garfie ja bych ráda viděla na ty tiskovce kameru opačným směrem, jak na to koukali novináři. Ty hlášky zlidověly, já se o tom dozvěděla kdysi, když mi kolega něco povídal a ukončil to "Flasche leer". 
Coz je teda zajímavý etymologicky, Flasche : Fiasko.

Já se s tim fotbalem taky horko těžko srovnávám. Příznaky nákazy jsou u nás stejný jako u syna tvojí sestřenice. Dres ve dne, v noci, kopačky taky nejradši všude....

Karja já bych se ovšem vůbec nedivila, kdyby ne- poněvadž já jsem dost sklerotická.

Tabea Evaeva Joo holky vy se rouhate, vy chcete doma asi ty přírodní typy, po bytě vyhrabany kosti, živý hady a ropuchy. 

Karja plesnivý kaštany a hromady klacků nejsou tak dávná minulost. Dcera má kapsu u bundy plnou kamínků.

ale! Asi jak jsem si tu minulý týden postěžovala, tak ted chodí hrát fotbal spolu

Tabea Jj, hele oni časem nabalej, nebo aspoň syn nějakou partu a bude si chodit čutat bez tebe. Mně to zas přijde docela hezkej sport v tom, že fakt synovci si ve všední den obvolaj kámoše a razej na hřiště, že i tomu prostě nic moc nepotřebuješ;-). Ale jako jo, to prostředí je takoce jak popisujete, ale to je i v jiných sportech kolektivních, záleží jaký je tam trenér. 

Karja já mám přírodní typy! Akorát nesbírají živou přírodu, jen tu neživou. 

Karja jo, mně vůbec nevadí kopání do míče, já sama jsem se fotbálku docela nahrála. (Ok, teda šest hodin denně to nepotřebuju, klidně bysme mohli dělat bábovky, hrát si s auty nebo lézt po prolézačkách občas ) Ale nechci vodit dítě někam, kde mu pak budou trenéři a cizí rodiče nadávat. A trávit každý víkend na zápase teda taky nemusím. Jinak jsem pro sport všema deseti, my jsme celkem sportovní rodina.

EvaevaTřeba to nebude tak špatný, ono tohle jednání je i ve více tymovych sportech, třeba na hokeji to nebude jiny, jen na tom fotbale je to víc vidět. Synovec teď má dva fajn hodně trenéry, ale taky měl nějakýho cholerika, děti ho neměly rádi. Kámošky dcera dela jiný týmový sport a ten jejich trenér to je něco tak prisernyho, tam vydrží fakt asi ty silný jedinci jen. To je možná v rámci ty jo tvorby odolného týmu. 

Karja tak hokej mně ani nenapadl, kdo by s ním asi tak vstával Ale co třeba florbal, to je pěkný sport

Evaeva Jo, ale zrovna florbal mi přijde úplně TOS tejny jako fotbal z tohoto pohledu, ty můžeš max tak eliminovat kecy rodičů, když to nebude kolektivní sport, co je divácky atraktivní? (No takže možná že ten florbal to je). No jo, vy máte asi obsažené ty ledové plochy, tady je hokej normálně odpoledne každej den.

Karja já vůbec nevím, kde se tady hokej hraje

Florbal mi přijde pořád takový víc okrajový, že přitahuje jiné typy lidí, ale možná je to jen moje představa. Mně je to teda víceméně jedno, florbal, plavání, atletika, parkour, sportovní gymnastika, basket... Akorát to musí blízko a fajn lidi tam.

Karja florbal má tu výhodu, že jako rodič nemusíš stát někde venku v dešti nebo na zimáku v kose.

Fotbal má výhodu, že se hraje v každé vesnici, takže na soutěžní zápasy se objíždí max. okres. S basketem objíždíme celý kraj a čeká nás i celá republika. Víkendy v prčicích a když hraje každé dítě jinde

brrr přiznám se, že toto obětovaní víkendů ve prospěch sportů dětí je moje rodičovská noční můra. Jak máme s mužem oba rodiny daleko, tak by to prakticky znamenalo, že se přestaneme vídat s prarodiči a sourozenci nebo nevím jak to ty rodiny potom dělají. To mají ty zápasy každý víkend?

Takže se mi trochu ulevilo, když se nam narodily holky, protože tam je to riziko fotbalů a hokejů je přeci jenom menší. Já jsem si ani nikdy neuvědomila, jak jsem rodičům se svojí výtvarkou a dramaťákem ulehčila život

monis na atletice jsme měli závody tak pětkrát ročně, takové ty hlavnější. A malé děti to mají ve všední den. To má teda zase jiná úskalí, ale jezdili jsme společně, rodičů netřeba.