Pamatuju si to, protože nám všem vyrobila kartičky jako pomůcku, násobky byly v řadách různých barev a celé to bylo ručně psané fixami na čtvrtce. Už tehdy mi přišlo neskutečné, že si s tím musela dát strašné práce a měla jsem to dlouho schované.
A já jako dcera učitelky elementaristky živě vidím celou rodinu, jak po večer sedí u kuchyňského stolu a vybarvuje!!
Moje dětství v kostce.
Jinak syn má taky potíž se psaním číslic, někdy je po sobě ani nepřečte, podle toho pak vypadají výpočty. A teď měl třeba v závěrečné písemce 30+7=73.
Taková chyba ho ani netrkne, protože to je tak lehké, že nad tím vůbec nepřemýšlí.
Jinak tady je ta matika dost napřed, teď v 7. třídě jedou podle australské učebnice pro 8. A když jsme se na obědě bavily s matkama, že jsou Číňani strašně dobří na matiku, vysvětlila nám jedna Číňanka, že je to proto, že tady jsme v matice hrozně pozadu, čínské školy jsou minimálně o rok dopředu...to mě úplně vyděsilo! 
Vari Dokud to všem zúčastněným vyhovuje. :-) A (už jsme to tu řešili, takže vím, že ne všichni s tím souhlasí) prvňák ani nepotřebuje psací stůl, aspoň u nás se od nepaměti psaly úkoly v kuchyni! :-) A kamarádka, dcera dvou docentů s titulama před i za jménem psala úkoly v kleče u obyvákového stolku, z jedné strany pokapaného lakem na nehty (matčina strana), z druhé propáleného od cigaret (otcova strana). Tuhle roztomilou historku ně mě vybalila poté co pro svého prvňáka půl roku vybírala rostoucí kvalitní stůl....a skončila tím nejlevnějším z Ikea. 