Postřehy z Japonska
Garfie no páni! Úžasný
Garfie tak to je úžasný příběh, jak detektivka. Nechceš to napsat do novin, alespon na ten seznam blog? To mi přijde úplná škoda, pokud to tady zapadne.
Garfie No tak to už není žádnej postřeh, to už je regulérní historie :o) Jsem ráda, že ses s námi podělila.
Garfie krasny pribeh a opravdu puvabne fotky, diky!
Garfie Krásně napsáno, děkuji.
Děkuju všem, bylo to příjemné pátrání! :-) Nejtěžší byla první nápověda a tu jsem dostala tady! 
Garfie nemám to vlákno přejmenovat na Garfe univerzita?
Jsi neuvěřitelná.
Makara Spíš Garfie deníček přijde mi
Ja si ale fakt myslím, ze bys z toho deníčku po návratu klidně na UPOL mohla poskladat seminář. Možná ne podle přísně vědeckých pravidel historiků, ale o to zajímavější pro lidi, kteří chtějí o současném Japonsku vědět, i s ohledem na historické souvislosti.
Makara Mně zase přijde, že lidí schopných mluvit o Japonsku je obrovská spousta, vazby na Japonsko má překvapivě hodně lidí u nás a k tomu obrovské znalosti, to je spíš náhoda, že jsme se tady takhle sešly a já vám ty svoje zážitky vnucuju. :-) Kdyby ses zajímala aktivně, tak bys asi našla spoustu skvělých zdrojů. My jsme tady jen taková bublina. :-) Ale děkuju!!!
Garfie Jsem ráda, že se zadařilo. A příbeh se ti podařilo dopátrat a zakončit. Blahopřeji. Těším se na další zajímavosti z "Žaponérie"
Garfieme by asi i zajimalo, jak to patrani probihalo. Kde vsude jsi hledala a tak
Garfie ty jsi pátrač 
, mě tyhle příběhy vždycky dojmou a potěší skutečnost, kam až nějaký Čech dosáhl
moora Těch zmínek o Oldřichovi moc není, ale podařilo se mi na googlu dopátrat, že to byl bratr Aloise, který pracoval na velvyslanectví, takže nějaké kusé informace o něm jsou, našla jsem taky diplomovou práci studentky japanologie (shodou okolností se jmenuje Procházková), věnovanou českému zájmu o Japonsko na přelomu století. Tam byla o Oldřichovi jen zmínka, že tu byl. Ale už v souvislosti s Letzlem (o kterém toho vím dost už z dřívějška) a Horou. Hanna6 mě potom propojila s archivářem Škodovky, kde mají v souvislosti se zastupováním Laurin a Klement inormace o všech třech mužích. Vysvětlil mi některé rodinné vztahy, přidal informaci o dceři Procházkových a hlavně tu jejich společnou fotku. A řekl mi, že paní Procházková byla Japonka, na hrobě je totiž přejaté jméno Marie. Já jim zase opravila informace o úmrtí, protože v archivu měli za to, že umřela během války.
No a když už jsem měla v ruce jejich spojení s Laurin a Klement, podařilo se mi najít asi 13 let staré vydání časopisu Motor Journal, který se věnuje přesně tomuto tématu a tam jsem našla většinu historek a další fotky a dokonce i adresu té garáže v Jokohamě. Byla jsem se tam podívat, je to jen kousek, ale pochopitelně tam není ani stopa, vypadá to úplně jinak.
Což mi připomíná, že už kdysi dávno jsem hledala nějaké stopy po Letzlovi, který tady jako architekt pracoval docela úspěšně, celkem tady postavil zhruba 40 budov, ale bohužel to bylo velmi smutné čtení na téma "shořelo, spadlo při zemětřesení...." zkrátka tady po něm kromě toho A-bomb (který je ale zase celosvětově známý) nic nezbylo. :-(Přitom jich tady stálo dost, ještě v 60. letech.
Letzel se vrátil domů těsně před 1. světovou. Po vzniku Československa se vrátil do Tokya jako obchodní atašé na velvyslanectví, tak akorát, aby tady zažil Velké zemětřesení v Kanto, o kterém už jsem tady psala, padla při něm prakticky celá Jokohama a Tokyo. Tímto zážitkem byl, jako spousta jiných cizinců, totálně otřesený a okamžitě odcestoval domů, umřel docela mladý, tuším kolem 45 let.
Hora odjel do té Číny, někdy kolem první světové je vypověděli a vrátil se domů, ve 30. letech pak přijal místo na konzulátu v Johanesburku a tam také zemřel v roce 1974, bylo mu už přes 90. Ovšem do JAR neodjel s rodinou, ale s přítelkyní...jeho paní (Japonka) zůstala žít po zbytek života v Poděbradech, kde byla dost známou postavou. Domů už se nikdy nevrátila. O ní jsem vlastně (na rozdíl od jejího muže) už taky hodně slyšela i před tím.
Neměla to lehké, byla zvyklá na služebnictvo, neuměla pořádně jazyk, měla dost komplikované vztahy s nejstarším synem, navíc dcera brzy umřela a ona musela ještě vychovávat vnouče. Ale ona byla dost svéráz, nakonec zapadla a stala se součástí tamní společnosti, prý byla výborná kuchařka. Manžel ji zabezpečil a měla krásnou vilu v Poděbradech. Je o ní dokonce i nějaká knížka, kterou jsem nečetla, ale slyšela o ní. :-) O její češtině koluje několik veselých historek, třeba ta, jak na místního poslance volala přes celý poděbradský park "pane posranče" (protože Japonci nerozlišují l a r).
Tím vnukem, kterého vychovala, byl lékař Karel Erben, zabýval se civilizačními chorobami a zemřel poměrně nedávno. Ve svém oboru byl hodně známý, dá se dohledat i spousta rozhovorů (třeba i na DVTV).
Oldřich byl tedy vlastně jediný, který v Japonsku zůstal do konce života, ale možná proto o něm nejsou prakticky žádné informace.
Ještě jsem si vzpomněla na takový drb, Hora s tou paní Fuku, se seznámili v nemocnici v Osace, kde on se léčil a ona pracovala jako zdravotní sestra. Požádal o její ruku, ale otec jim svatbu zakázal, vzápětí ale zemřel, takže Hora požádal o její ruku podruhé, maminka souhlasila, ale s Fuku se přestali stýkat kromě jedné sestry všichni ostatní sourozenci. Souhlas přišel právě včas, první dítě se jim narodilo už tři měsíce po svatbě.
Garfie dik za podrobny report, to je uzasny!
Garfie to je rodinná sága, to jsou úžasné rody, co takto porůznu ovlivnili svět. My jsme nikdo nevytáhli paty z zdejších vědních až do pátého kolene.
