Garfie nejsi
Postřehy z Japonska
25. února 2021 21:15
já se o ty potápěče bojím, už když na to koukám v televizi. Takže celá rodina plánuje, jak si zaplatí kurz na Tenerife.
viktorka_od splavu continuityPotěšily jste mě a zrovna jsem vám chtěla napsat, jak máte aspoň dobrý, že jste mimo ty typický potápěčský destinace...když čtu o Tenerife! 
Tady už se někdy potápěl prakticky každý a my o tom uvažovali už minimálně 2x někde na dovolené....ale já mám asi nějakou fóbii nebo co.
Garfiejá mám fobii z vody určitě, ja se naposled pomodlím i když do ty vody jen skáču hlavičku.
A muzi s dětma potápění připadá jako příjemná dovolenkova kratochvíle, pořád s dětma snorchluji nekde u skal 200 metrů od pláže. Tak teď vymysleli, že na místě budeme dostatečně dlouho, aby si zkusili to přístrojové potápění.
Dneska jsem se rozhodla vyrazit do civilizace a ponořit se mezi turisty. Zjistila jsem, že v tokyjském metru nám přibyly nové nápisy, které žádají, aby lidé při sledování videí nepouštěli nahlas zvuk 
.
Což mi připomíná, že se tady teď hodně řeší, že lidé v onsenech vypouští po koupání vany. Což ovšem znamená, že se to pro onsenové resorty pořádně prodraží, nemluvě o času, který trvá, než přiteče nová horká voda....
No nic, užila jsem si na střeše obchoďáku a vyrazila k nejstaršímu místnímu chrámu (kde už teda Japonce skoro nepotkáte, to je masakr)
Hlavní nádraží (vlevo), kde jsem už podruhé potkala suitu černých limuzím s policejní ochranou, minule vjížděli do nádražní budovy, tentokrát směrem k paláci, tak doufám v císaře!
Osmé patro :-)
A Asakusa
Taky jsem navštívila malou svatyni uprostřed zástavby, chtěla jsem se tam už dlouho podívat, protože je trochu ujetá. Je zasvěcená mýtickému tvoru jménem Kappa, asi něco jako u nás vodník, přeložit by se to dalo jako "dítě vody" (což mi připomnělo, že jsem slíbila sérii o japonských strašidlech!)
Podle legendy místní obchodník s deštníky a pláštěnkami použil na počátku 19. století veškerý svůj majetek k ochraně obyvatel před záplavami, nechal postavit odvodňovací kanály, hráze a mosty...a to vše s vydatnou pomocí právě Kappů. Svatyně je jim zasvěcená a on odpočívá na místním hřbitově.
Chrám bohužel není otevřený pro veřejnost, což mě dost mrzí, protože se v něm nachází mumifikovaná ruka Kappy a nejrůznější malby zobrazující tuto mýtickou bytost. Pár soch se ale nachází i na zahradě. Najdete tu nejen Kappy, ale také okurky, které Kappy milují a tady mají za úkol je uklidnit. Kappy totiž občas pomáhají, ale občas dokážou být i pořádně agresivní....asi jako vodník!
Kappa
A posvátná okurka
Garfie já čekala, že v zahradě jsou fóliovníky s okurkama. A ona hned okurková socha.
Garfie počkaj, vodný tvor s láskou k uhorkám...to je ten, čo kradne dušu cez...proste kradne dušu spôsobom z ktorého boli moje deti v predpubertalnom veku nadšené?
slniecko ....Ehm, no ano.
Ale můžeš jim poradit velmi snadný způsob, jak se Kappě ubránit. Nosí na hlavě takový jakoby talíř, který musí být pořád naplněný vodou, když vyschne nebo se vyleje, Kappa zemře. No a protože i když je Kappa trochu poťouchlá, je zároveň i velmi slušná, takže se stačí při setkáni uklonit, Kappa se ukloní zpátky, čímž se jí voda z hlavy vyleje a je to. 
Garfie to je krutyy
Garfie posvatna okurka teda vede :)))
Garfie Já tě tak ráda čtu :-).
Garfie odovzdám ?
Garfieto je super tip. a teď jsem zvědavá jak se kradou ty duše.
continuity a já si to našla na wikipedii
continuity ja jsem guglila a nasla docela hezky clanek.
Garfie hjósube je taky tak znamy?
Kokoska Díky, že jsi za mě odvedla špinavou práci a objasnila záhadu, které se slniecko takticky vyhnula....Kappa je hodně známá, ale o hjósube jsem nikdy neslyšela, což pochopitelně vůbec nic neznamená, Japonsko má těch strašidel strašně strašně moc!!!
Děkuji a po strašidelném odlehčení je tady zase trochu seriozní téma, dneska jsem konečně(!) splnila svůj závazek a našla další ze staveb Antonína Raymonda v Tokyu....kostel sv. Albana je kompletně ze dřeva, letos slaví 70 let. Jde spíš o kostelík než o kostel, v centru Tokya dost překvapí, líp by se asi vyjímal někde na venkově. Naprosto mě okouzlil krásnou dřevěnou architekturou a taky velmi vřelou atmosférou, nebála bych říct přímo domáckou. :-) Venku je posezení a jako třešnička na dortu je k němu napojená malá půvabná zahrádka vybudovaná z milodarů.
Včera jsem byla dobrovolničit a rozdávat jídlo bezdomovcům, takže jsem konečně navštívila zdejší bezdomovecké městečko v podchodu. Bylo mi hloupé fotit, ale je to opravdu městečko, každý má svoji krabici, zouvá se venku, pěkně upravené. Byl tam týpek, co měl na krabici vystavené fotky v rámečku, děti, ženu....taky notes s poznámkami. Zajímavý zážitek. Když jsme rozdávali sendviče a další věci v parku, spořádaně stáli ve frontě, byli slušní, ukláněli se. Musím říct, že na procvičení základů japonštiny to byl dobrý počin! :-)
No a k tomu jsem v pondělí v Tokyu minula dvě restaurace, které nepouštěly dovnitř cizince, k tomu aféra z Kyota, restaurace, která zakázala vstup dokonce i japonsky mluvícím cizincům....no zkrátka tak nějak smutno mi bylo, musela jsem si jít spravit náladu do parku a na suši. :-)
Trochu netradiční sushi!
Objevily jsme s kamarádkou takovou fancy green tea čajovnu, ona si dala zelený čaj se sakurou, já s kokosem, zajímavé to bylo a překvapivě dobré!
