To co jsem popsala, je samozřejmě ideální stav. Není to tak vždycky.
To co popisujete Vy i další, je spíš realita. Nadaným se zatím moc nikdo nevěnoval. Když jsem chodila na základku, na druhý stupeň, bylo to krátce po revoluci, tak nadprůměrní žáci, u kterých se předpokládalo, že půjdou na maturitní obory, se učili spolu český jazyk a matematiku, na ostatní předměty už byli normálně ve svých třídách. Až teď mi dochází, jaký to byl tehdy inovativní počin.
Nadaným se začala věnovat nějaká systematická pozornost až od roku 2014 (!), kdy byla konečně vytvořená Koncepce podpory nadání a péče o nadané. Ta třeba zavádí Krajské sítě podpory nadání a další věci.
Pořád jsme na začátku - důležité je nejprve proškolit pedagogy, aby nadání byli schopni rozpoznat. Bez toho se nepohneme nikam. Další krok je pak naučit pedagogy s takovým dítětem zacházet.
Pořád se vede diskuze, zda nadané integrovat do běžných tříd a nebo je lifrovat na víceletá gymnázia. Existují i základní školy pro nadané (není jich mnoho).
