presne!a furt dokola.To je hnus.:-D

jo, sny kdy nemůžu utíkat ani  křičet mám taky. Je to-  nahlíženo zvnějšku - zajímavé. Je to vlastně střet dvou činností mozku. Při spánku jsou parazylovány svaly, aby při snech člověk nechodil a nekřičel, a přitom v těch snech si  tu blokaci uvědomujeme.

Tyhle sny, kdy potřebuju jít nebo běžet, a místo toho lezu po čtyřech a pak už se jen plazím a pak jen přitahuju rukama, mám strašně často. Asi nejčastěji ze všech. Následovány sny, kdy se nemůžu vypravit/sbalit/obléct, čas už dávno vypršel a já pořád v pyžamu... A pak sny, kdy jdu po schodech a ty se pořád zužují a zužují a pak už je to jen lávka nad propastí... A jednu dobu jsem mívala sny, že mám postel plnou červů. Vzhledem ke mé fóbii to bylo strašlivé, pravidelně jsem ve spánku vyskočila z postele a ječela, muž mě musel přesvědčovat, že tam nic není. Hnus největší!

jo, na ta nekonečná schodiště, která jsou čímdálvíc jako na těch obrázcích s optickými klamy a nedá se po nich postupně vůbec jít, tam ani zpátky... na to bych málem zapomněla:-(

no, raz sa mi zniesol pavúk zo stropu na čelo, mala som ho tam celkom dlho, kým som sa uvedomila, lebo som sa učila, a to šteklenie som prikladala rozlietaným vlasom. Keď som pochopila, čo to, začala som sa šialene triasť, plakať a chytila som strašný hysterický záchvat. Bola so mnou doma len mladšia sestra, ktorá nevedela, čo má robiť, tak na mňa len nechápavo hľadela. Po čase som sa nejako ukľudnila, a odvtedy sú mi pavúky ukradnuté, keď nejakého doma nájdem, buď ho v kľude vyhodím von, alebo si ho dokonca nechám, aby mi robil spoločnosť 

Mně se tohle zdávalo jako dítěti, NUTNĚ sem potřebovala před někým utéct (honívala mě občas ve snu tlupa poloopic) a nešlo to, každej krok mě stál neuvěřitelný úsilí, moc sem chtěla běžet, ale nebyla sem schopná se rozpohybovat rychleji než zpomalený film. Budila sem se hrůzou, zpocená a bolelo mě celý tělo, pamatuju si to do dnes, zbytek noci sem se bála usnout, a i když sem byla vzhůru, tak sem věděla, že na mě v tom snu čekají..

Já jsem se někdy v 16 ve snu zamilovala, přesně jak to zpívala Filipová. Zdálo se mi o jednom klukovi, jak na mě kouká svýma krásnýma očima, a od toho snu jsem ho nemohla dostat z hlavy. Vždycky, když jsem ho pak potkala, byla jsem úplně mimo. Nic z toho teda dál nebylo, ale drželo mě to dost dlouho.

jo, mne se to vlasnte taky casteji zdavalo jako diteti. Typicky jsem byla na chodniku pred domem kousek od brany, nekdo me pronasledoval a ja jsem nebyla schopna tech poslednich par metru utect. Brrr

Já to mám úplně obráceně. Často se mi zdává o člověku, který loni zemřel a v tom snu žije a můžu s ním mluvit. Takže jsem pak naopak zklamaná, že se probudím. Za poslední rok je to sen, který se mi vrací opakovaně..

A jinak teda se mi jednou zdálo, že sem někoho zabila, nechtěla sem ale musela sem (nevím proč), pamatuju si ten extra nepříjemnej pocit, že to musím udělat a pak, že už se to stalo a nic s tím nejde dělat..fuj teda

Jo přesně posledních pár metrů se donekonečna natahovalo..aaaa 

hodně zlej sen. ten nikdy nezapomenu a už je to asi dvacet let co se mi zdál (už by to bylo promlčený?;-) ne fakt, ten pocit bezmoci a uplnýho ochromení že to nejde vrátit, že to je konečný... toho dotyčnýho mi přitom líto nebylo.

No, divný sen, kdoví proč, ale i když sem pak byla vzhůru, ten nepříjemnej pocit nějakou dobu trval..

přesně.

Taky už jsem ve snu zabíjela. Ale žádné výčitky, jen starosti, kam s tělem a pak panika, že na to někdo přijde .

Ja si pamatuju,jaks jednou psala o spánkový paralyze a to mi prislo teprve desivy!!!

To robí aj môj syn...a znalecky porovnáva značky .

 No a kam teda? (To se může někdy hodit)

To už právě nevím.