No, u mňa to bolo v r.2003 Takže sa vlastne nemám na čo sťažovať Ale keby som mala platiť nájom a živiť sa sama, tak asi nevyžijem.

My měly s kamarádkou celkem štěstí na únosnej nájem, ale i tak . Nemít úspory, tak to asi nedám ani ten půl rok.

Jako já si v podstatě nemůžu stěžovat, mohla jsem nastoupit jinam za normální plat, nikdo mě nenutil. Ale srdci člověk prostě neporučí .

  Tak jen doufám, že se mi brzo podaří ten pomalý start dotáhnout.

Tak to je jasné, pokiaľ to bola práca, čo ťa baví a vstávaš do nej radostne, nie je o čom

Prajem ti, aby si to čoskoro dohnala

Mně poskytli naši cca 4 měsíce na hledání práce, kdy jsem nemusela přispívat na domácnost. Tou dobou jsem už měla docela slušné peníze z brigády v oboru, takže klasické kapesné jsem nedostávala. 

Jo a jestli je to demotivujici? Podle me zalezi taky na povaze ditete. Pokud je to pracant, tak bych se nebala, ze si praci nebude hledat. Pak jsou lidi pohodlnejsi, kterym muze to vyhovovat, tam bych asi trochu vic tlacila. 

to je hezký:-)

no tak o podpoře při studiu není pochyb, to je samozřejmost a povinnost rodičů, tam bych akorát zvažovala kdyby si to dítko studium různě uměle prodlužovalo

paktofonika no mně rodiče taky nedávali žádný kapesný, platili koleje a stravenky a semtam mi tatínek podstrčil stovku. no, taky jsem to dlouho na studiích nevydržela:P ale byla jsem v šoku, když mi pak říkala jedna bývalá kolegyně, jak jí úderem patnáctin rodiče nejen nedávali žádné kapesné, to zas v dobách mého dětství tak samozřejmé nebylo, ale vůbec už jí krom jídla a ubytování nedali nic. ponožky, kalhotky, šampon...

Na kapesné si může najít brigádu, opravdu není problém nějakou najít. A přitom si hledat stálou práci.

Kapesné tedy ne - vypomoci v případě nouze ano, samozřejmě, ale rozhodně ne saturovat plně všechny nároky 

Dneska opravdu není problém si najít brigádu., ne polehávat doma s nataženou ručkou.

Já první tři roky dostavala takovej plat, že nebejt mámy, nemám ani pračku ani lednici ani gauč (a pár dalších kusů nabytku). Nás rodiče na škole plně podporovali, brigádu sem měla na peníze pro sebe (a táta nebyl rád) a pak mně mamka finančně pomohla i když sem pracovala. Myslim ale, že flákání doma bez práce by mi netrpěli..moje kamarádka to ale takhle neměla,nedostala skoro nic. Ona to není povinnost, ale člověku to někdy dost pomůže. Asi taky záleží na finanční situaci rodičů.

no ja bych si to myslela, me treba absolutne nenapadlo, kdyz jsem nechodila do skoly, ze bych byla doma, proste jsem vzala prvni praci co se naskytla, coz asi byl zas druhy extrem. zas cekat az bude neco presne podle predstav to by se jeden nemusel dockat zejo:-) mi prijde docela na povazenou ze si treba odvykne cokoliv delat, vstavat a tak..  jak to chodi dneska vubec nevim. prace je dost, ale je treba se zajimat a zkouset to, coz je asi hlavni potiz v tomhle pripade

Jasny, ja jsem tim myslela, ze mi tata prispival, I kdyz jsem pri studiu pracovala a uz bych poplatila ten zivot cca sama.Ale predtim na VS jsem poplatila kolej, jidlo, jizdenky a nezbyla mi ani kacka. Ale je to jak pisou vyse, lempl vyzije I se stovkou a pracant pujde pracovat I s prijmem od rodicu. 

takže je to vlastně jedno

mne to prijde tedy mimo misu platit diteti kapesne pote, co dostuduje. jako muze doma varit a uklizet za stravu a byt, kdyz uz je tak nemozne. ja budu strasna matka, vyzenu to z domu v 19 letech palici. 

mne tedy rodice neco platili behem studii, ale jak to bylo tesne po revoluci, po dvoch letech jsme to valorizovali asi o 150Kc, ale potom uz ne a nestacilo mi to uz koncem ctvrtaku. normalne jsem si ale vydelala na brigadach, prislo mi blbe se s nima dohadovat o par stovek. koncem skoly jsem mela uz nejakou rezervu, ale normalne jsem nastoupila do prace, zadne posledni prazniny se tedy nekonaly.

jinak mam kamarada, co penize na studium dostal po maturite a starej se jak umis. taky to melo neco do sebe. normalne to nainvestoval do nejakych fondu, pak jel na rok do Australie, ale vedel, ze co si nevydela, mit nebude.

12ti letý vnuk si přeje k vanocům detektor kovů. Něco jsem si zjišťovala na internetu, ale tam je takové cenové rozpětí, že vůbec nevím co vybrat. 

Aby to nebylo úplně blbý, ale ne zrovna profi.

Nemáte někdo zkušenost?

A nechce náhodou ten hračkársky zo Spy Collection, či ako sa volá tá rada hračiek?

Já kapesné teda dostávala, tedy obnos peněz, ze kterého jsem musela měsíc v Brně vyžít. Když mi bylo málo, šla jsem na brigádu, ale nebylo to nutné, ten studentský život v šesti lidech na bytě a s obědem v menze za pár korun byl ještě teda za mých dob celkem levný. Plus jsem teda mívala ještě pravidelnou dlouhodobou brigádu přes léto, kam jsem teda nastoupila i po státnicích, které byly v červnu. Do zaměstnání jsem pak nastoupila v září, když pohovor byl cca v půlce srpna. Do té doby jsem práci sháněla, plus mínus v oboru (i když jsem teda chvíli zvažovala podání přihlášky k BIS, jen tak pro legraci, na jejíž inzerát jsem v té době narazila ), protože jsem věděla, že naši mě hlady umřít nenechají, což nakonec teda nebylo třeba.

Nevím, jestli se ptáš jako maminka, nebo macecha. Spíš mi přijde to druhý...:-).

Jako maminka dcery, která letos skončila VŠ, ti odpovím, že přece víš, co máš doma. Dcera chodila od patnácti let na brigády celoročně, hradila si z nich svoje drahé koníčky. Já jí posílala kapesné na účet. Když v červnu dokončila školu, řekla jsem si, že ji ještě chvíli podpořím, protože v jejím oboru půjde rovnou na volnou nohu a nebude to mít snadné. Ona se rozkoukala velmi rychle, a hned v srpnu mi se smíchem řekla, ať už si ten trvalý příkaz zruším...

Celé to bylo v klidu, přirozené, vůbec jsem neuvažovala o tom, jestli to je demotivační.

jako maminka dcery už jsem to absolvovala:-) teď ještě nějací hoši, to je horší bych řekla, jsou to takoví troubelíni.. naštěstí postupně:P ale máš pravdu, když to dítko není doma, je to trochu složitější a navíc mluvím, jen když jsem tázána;-)

Me zaujal ten pojem “demotivacni”, jakoze trojka od rodicu je nebude motivovat k nastupu do rachoty za minimalne desetinasobek jo? To uz by ale bylo potreba neco resit driv