Je, kdyby to fungovalo, na plážích by to vypadalo jinak

nekdo tu pred casem daval odkaz na vyrobce kozenych tasek a batohu z prahy, nevite, co to bylo za firmu? meli e-shop a showroom nekde v nejakym sdilenym prostoru v centru... diky!

Jsem se právě někde dočetla že nevyléčí vše (to by ty pláže opravdu vypadaly jinak), ale něco málo ubere

Žluté nádobí jsem nikdy nezažila, ani když myčky ještě nebyly. To bych tipla ba špatnou glazuru. A připadá mi to asi dost nehygienický - to jsou zbytky jídla, co v tom zůstává? Něco tu barvu musí způsobovat. Bych se toho zbavila a dala šanci jinýmu bílýmu modelu.

tohle jsem videla u skleneneho nadobi - takove to bile sklo. to fakt zajde. porcelan jsme meli vzdycky cisty. nasi mycku nemaji..

ja teda osobne bych takovej darek neocenila (vadilo by mi presne to, co zvazujes), ale ty svagrovou znas nejlip...

Nevím, moc nevěřím, že je rozdíl mazat se Indulonou a Bi-Oilem, sklon ke striím má prostě určitej typ kůže a pak podle mě nepomůže ani svěcená voda. Laserem se to dá ex post korigovat.

Tonoucí se stébla chytá - s ohledem na plánované další těhotenství by ji to mohlo potěšit. O zpětném účinku taky pochybuju, ale úplně si umím představit, jak bych to radši zkusila s tím, že jsem aspoň udělala maximum. A za nějak intimní téma to švagrová evidentně nepovažuje. 

Na rodinné oslavě do mě a mého partnera začal vrtat jeho děda kvůli svatbě a dětem, že už máme nejvyšší čas, že se toho chce dožít, s čím otálíme apod., jistě tyhlety kecy taky znáte. Ačkoliv se ostatní snažili převést řeč na něco jiného, neustále se k tomu vracel a obracel se především na mě, jako bych snad já byla ta, co žádá o ruku a rozhoduje o tom (přítel totiž dosud nepožádal). Nicméně mě dost otrávil a znechutil k nim příště jet, protože od teď to už uslyšíme pořád. Dost mě tím zaskočil, takže pro příště bych chtěla být připravená a nějak ho odpálkovat s tím, že je to naše věc, ale zase je mu přes 80, nechci ho urazit. Jak byste se zachovaly v podobné situaci?

tak nabizi se dedu odkazat na partnera. a vic uz nereagovat.

to je ale potom zas strašně trapné pro partnera. vlastně mu to nedává na výběr. být k něčemu dotlačen dědou, to není dobrý.

Nějak nechápu proč je problém odpovědět, že v dohledné době neplánuju, pokud vůbec plánuju a basta...udivuje mě kolik lidí má problém se standardní komunikací, není to poprvé co se zde řeší podobné "trauma"

vono to nepomáhá, víte.

pro tu standardní komunikaci potřebujete i vhodně naladěný přijímač. ne takový, který vzápětí spustí: a proč ne? a dívej se na marušku, ta má děti už tři! to dřív, to nad tím nikdo neuvažoval. a co přítel, tomu to nevadí?

Mne teda jo, 20 let uz cca

je to jeho deda, ne? ja si treba svou rodinu "srovnam", nemam s tim zadny problem. samozrejme treba tchyni apod nych si to nedovolila. tudiz odkazuji na muze, at si to vyridi, nebo se proste jen usmivam a nerikam nic

tak to máte štěstí na ty přijímače.

mně to rozhodně nepomáhá. nastane přesně ta zmíněná reakce, která to ještě zhorší. pomáhá jedině vůbec nereagovat (ale jen někdy, u rodičů to třeba vede stejně k samomluvnému monologu o mé bezcennosti) nebo raději ty lidi vůbec nevidět. jinak nic.

a štve tě, že se děda ptá nebo že přítel nežádá?

aha, to jsem si v ranní rozespalosti nějak neuvědomila  v tom případě bych to vážně nechala na příteli. 

u me jsou po tech letech vsichni radi, ze jsem se na svy pomery relativne usadila (stabilni vztah a tak), takze s nejakou rodinou se nikdo ani neodvazi prijit 

ale jinak lituju, dokazu si predstavit, ze to muze fakt lizt na nervy, zvlast treba v pripadech, kdy by clovek chtel ale nejde to. nerikam, ze to musi byt tvuj pripad, ale mam dobryho kamarada, kterj to tak ma, tak jsem si na nej pri tehle prilezitosti vzpomnela.