Jo, vlastně jste psala Odchozí. No, to je opravdová záhada! 

právě jsme u historického důkazu existence matrixu 

A volalas mu vubec nebo ne? Jestli si z tebe synek nedela prcu  teoreticky by se to mohlo stat, pokud by se manualne nastavilo datum na ten den a pak probeh ten hovor, pak by to tak zustalo i v tom seznamu, i kdyz se zase nastavi aktualni spravnej den/cas. 

jelikoz se tady vi asi vse: mate nekdo zkusenost se skodovackou poloautomatickou-asg prevodovkou?

Možná to byli duchové říjnové revoluce a posílali si vzkaz do budoucnosti. 

Zahada, no, ale zavolat by si moh taky sam, kdyz uz by ten telefon mel ;) Tak pak uz jedine ten duch revoluce 

No, nezavděčí. Zrovna včera otec mladýho pána (původně se už několik let těšící, jak bude mít konečně nějaký vnoučátko v dosahu, až to přijde) kvílel, jak "kluk" vůbec neví do čeho jde a co si jako počne?! 

Na můj dotaz, co si jako počal on, když měl děti, jsem se dočkala odpovědi, že to je úplně jiná situace! 

Tak to je asi brácha mojí mámy:-D. Ale máma pokročila přes prabídné stesky, že si myslela, že jí vezmu na dovolenou (ano vezmu, ne že pojedeme spolu, takže si každej domyslí, co to značí) až po to, že se teda přestěhujeme k nim. Už řekla i příteli, jak bude pracovat! Upozorňuji, že tohle všechno zvládla ve čtyřech krátkejch věcnejch větách:-D :-D. Boha jeho, já to po této zkušenosti už asi nikomu říkat nebudu:-D Na toho vašeho starostliváka nějak nevim, co mám říct, no uplně jiná situace, že jo:-D :-D. Fakt vtipný ty lidi jsou.

To telefonní číslo jde přečíst, i když je začerněné

Hlavně vám ale moc gratuluju!!! (ne teda k mamince, rozumíme si) 

Bezdětný jsou sobecký, mít děti je zas konec života... odmítat společný bydlení je černej nevděk, bydlet společně je pěkný vydřidušství... všechno jedno, páč všechno je (vždycky) špatně! 

Já se včera pasovala na největšího necitu a krkavčí matku - k tomu kvílení ("a tobě je to snad jedno??!") jsem podotkla, že já z toho nervy nemám, páč moje děti to nebudou... vypadá to, že tím jsme tu plodnou diskusi uzavřeli jednou provždy, neb s asociálem nemá cenu se bavit 

cha cháá být asociálem je můj denní chleba .. telefonáty s mou mámou probíhají vždy stejně: po pozdravu se zeptá : a co kluci, co dělají, kde jsou? Já odpovím - nevim. A ona zakvílí - tak ty o nich vůbec nic nevíš...Ale odradit se nenechá, příště se zeptá znova

Taky momentalne velmi trpim dotazy na deti. Tahne mi na 35 a nikdy jsem deti moc nechtela. Ted uz se o ne neuspesne snazime tri ctvrte roku a z tech dotazu moji matky vazne kvetu:-) Je totiz v totalni depresi z toho, ze vsechny kamaradky jsou babickou a ona ne. Mele ty sve reci stale dokola jak kolovratek a uprimne, ac bych chtela, neumim to zastavit. Ona je totiz neskutecne rozpitvavaci typ cloveka, ktery neumi prestat nic resit,  takze ja ty jeji dotazy a poznamky vice mene mlcky prechazim, protoze jsem.jinak velmi horka hlava a nejspis bych se neudrzela a rekla neco, co by ona zase jen dal a dal rozpitvavala a resila neexistujici problemy.

Nejsem si s ni vubec blizka, neumim s ni komunikovat. Tak trochu se v pohledu na svet mijime. Nic jsme si neudelaly, ale je mi proste cizi, proste matka, nic vic, neumim a nechci s ni resit cokoli intimniho a muj vztah k ni je zcela povrchni, ac me to nekdy zamrzi. Vzdy jsem zavidela kamaradkam jejich kamaradske vztahy s matkami. Takze se priznam, ze me zaroven desi, pokud se nahodou nejake to ditko podari, ze bych najednou tak trochu "musela" byt v blizsim kontaktu s moji matkou. To zni asi blbe, ale je jasny, ze rodina drzi pri sobe, vida se, taky se nebudu chtit pochopitelme zreknout pomoci, je to tezke. Ja to zkousnu se skripnutim zubu, ale ve me se to stale vnitrne pak mele.