Stará Stanová Kůže Moje první dítě, když mělo svůj věk, o kterém tu Pinot píše, tak byl vzteklej tak, že se úplně dusil, opravdu jsem ve strachu, aby mě nikdo neodsoudil, chodila ven pouze dopoledne, kdy jsou slušný nebo ještě slušnější bezdětný lidi v práci. No stačili mi důchodci. Druhé dítě je způsobná usměvavá slečna, co si nikdy neušpiní šatičky, jí vzorně tak, že jí nic neukápne a vzteká se minimálně. Tak já se teda budu hlásit asi jenom k ní, jako že je mou zásluhou dobře vychovaná, ne?

Luna jasný! to druhý má dozajista na svědomí tatínek. nebo tchyně

Luna Chybama se člověk učí, tak vidíš, že to jde

Mutziputzi Ale ty tomu na rozdíl od kolen prd rozumíš. Už i ten první je v pohodě a způsobně sedí u stolu, ale v tom fakt děsivým batolecím období, tam jde veškerý působení rodiče stranou. Proto jsem s ním prostě radši chodila jen na hřiště, nejlépe mimo špičku. Fakt jsem ráda, že je to za mnou.

Pinot Noir Já jsem o buranech ani nepípla, ale mě hned vytáhla Samantha , tady vidíš jak fungujou ty stereotypy 

​steroptypně ani já jsem nepsala, že jsi psala o burenech...

ale to je pořád dokola , no když tě to baví

Luna Hele, ten můj starší extrémní rozjívenec se naučil skoro sám od sebe v necelých 4 letech číst... A i když byl rozjívenej i ve školce, dětem předčítal namísto učitelky. To je ta zvídavost a neposednost, o které mluvím, která je pudí k nestandardním výkonům i v jiných oblastech, ať už v dobrém nebo špatném smyslu...

Mladší už tak rozjívený není, je mu teď 5 a číst ještě neumí!!! Tak mi neříkej, že to nesouvisí. :)

Samantha Já nevim bohužel ani jestli mě to baví nebo ne, páč vůbec nevim co jsi komentářem o chytrých lidech jako Mutziputzi měla na mysli, zřejmě ja o voze....

Stará Stanová Kůže Ježiš to je přesný jak u nás. Ten vztekloun už taky skoro čte, bude mu 5, nemá žádnou vadu řeči, vyjadřování jak diplomat, zato způsobná princezna ve třech letech mluví jak on ve dvou... Tam už mě ta logoška asi nemine...A asi na tom něco bude.

Luna Byli jsme teď na dovolené. Co já tam viděla za věci! Třeba holčičku v synově věku, která se bála smočit nohu v Lipně, tak způsobně seděla na dece a hrála si se stavebnicí. Syna jsme po dvou hodinách ve vodě, která měla 20 stupňů, násilím odtáhli pryč celého promodralého, několikrát málem utopeného, s hubou plnou šutrů. V aquaparku byly děti, které s pěnovým páskem a nafukovacími rukávky rozvážně chodily v brouzdališti a přelévaly vodu do kelímků. U nás jakýkoliv pokus o instalaci nějakého záchranného prostředku končí hysterákem, přičemž jediný cíl jeho aktivit, bylo zmizet z brouzdaliště a skočit do bazénu pro plavce. Zachránil nás tobogán, ten si užil. Ale zato nejmíň dvacetkrát, jinak by byl řev a útěk na kluzké podlaze. Viděla jsem děti jeho věku, jak jdou po chodníku za ruku a konkrétním směrem. Pro mě neuvěřitelné. Viděla jsem děti sedící v restauraci v jídelní židličce. Neskutečné. A děti, které lezou na hřištích jen na objekty určené jejich věku. Sci-fi. A chlapečka ve světě akvárií, který sypal kaprům granule a klidně se díval, jak jedí. Syna jsme vytahovali jeseterovi z tlamy.

Byl to týden strávený opravdu rychlým během, neustálým bojem a zachraňováním holého života. Jak říkáš, doma a v okolí se pouštíme jen do akcí, které jsou bezpečné a snad nikoho neobtěžují, v době, kdy to vadí nejméně. Na dovolené to tak úplně nejde, chtě nechtě se potkáme s lidmi a hlavně je tam všechno NOVÉ a NEZNÁMÉ! Toto léto nás čekají takové dovolené ještě dvě.

Luna já myslela, že na hřiště nikdy, jen do kavárny!

Jinak soucítím, mě tu během uplynulých 14 dnů prošla pod oknem zřejmě stejná matka s asi dvouletou holčičkou v hysterickým záchvatu - to byl tak šílenej, dlouhej, drásající a neustávající řev přecházející až do skřeků, že mě to donutilo vykouknout z okna, kdo koho vraždí. podruhý nevim, poprvý někam pospíchaly a holčička nechtěla sedět v kočáře, ale chtěla nést, matku jsem teda upřímně litovala, vypadala, že by nejradši odešla sama

Žiši to je jak debata v roce 1890, jestli pro ženy není nezdravé jezdit na kole.

A je to vyřešený!

Koukám, že v těch OC to je nevyhnutelně a nepochybně samej malej Einstein,  přestávám se bát o budoucnost téhle země 

A mňa by zaujímalo ako to je napríklad hadzaním sa v obchode. Keď sa dieťa hodí o zem pretože niečo chce to prišlo na to samo že toto môže byť cesta ako matku donútiť mu niečo kúpiť alebo je to tak že matka raz povolila, dieťa uvidelo že to funguje a skúša až kým matka znovu nepovolí?

Prosím neberte to ako rypanie, fakt ma to zaujíma keďže s deťmi nemám žiadne skúsenosti. 

dzizisketa Četla jsem 1980 a hned pátrala v paměti, jestli se to ještě za mýho dětství říkalo 

Potrefenáhusa No na hřiště už se mi právě proto nechce, tam jsem strávila celý první dva roky vkuse!!! Teď už mají konečně rozum a zvládají chodit do kavárny, do kina, na návštěvu. No ale trvá to, fakt už je mi i psychicky stokrát líp. Jsem ten typ matky, co když má dítě záchvat, by se nejradši propadl do Amazonie. Takže naprosto chápu Pinot Noir  a můžu ji uklidnit, že fakt ANO BUDE LÍP!

Luna omyl,pokud má jedna dítko s adhd, tak bude líp tak za 18 let 

paktofonika

děti taky nemám, ale tipuju, že by to mohlo bejt podobný jak u psů: pozitivní motivace (pamlsek, pozornost...)

paktofonika Buď ho popadneš a odneseš za stálého řevu a kopání někam pryč, nebo když jsi otrlá (neboli zkušená matka rozjívence, která už tohle ani nevnímá a je unavená), prostě ho tam necháš vztekat se a děláš si svoje.

Jak na tohle to dítě přišlo, těžko říct. Nejspíš nějaká chyba z výroby.

paktofonika To nevím, můj to (zatím) nedělá, že jsou v obchodech věci, které by mohl mít nebo chtít, ještě nechápe, ale mlátí sebou po zemi, když naopak něco nechce - jít za ruku, obléct si bundu, sednout do kočáru... Ale už ho to skoro přešlo. Hádám, že teď přijde ta fáze, kterou popisuješ ty