Pavlena hon na myš 

AprilTwelve Jsou, pořád to říkám. Tímto se omlouvám čivavím výjimkám. Nutno říci, že papillona máme i kvůli poznámce mé kamarádky, chovatelky čivav, že měli pořídit toho, že jsou fakt lepší.

Nicméně pejskovi bych to odpustila. Né už jeho babě, která mektala, že on nikdy... a on jen štípnul.

A když jsem jí to štípnutí (pěkná modřina) ukázala, začala prskat, že to neni možný a že to bylo do druhý nohy.

Vy víte, že já sprostě nemluvím. No, dnes jo.

Mulen Pavlena

Dítě kdysi zachraňovala myšičku před kocourem. Bála jsem se, že ji kocour kousne. Kocour ne.

Všechno bylo dobrý, dokud muž (přes mé zákazy!) nezačal googlit myší kousnutí

Sweet Potato vase myska byla teda zla zla nevdecnice! Tatu jako decko kousl netopyr, myslim, ze tehda byli rodice totalne v klidu. Ja bych uz nebyla (po shlednuti dokumentu o na svete jedine pacientce vylecene ze vztekliny, ziskane po netopyrim kousnuti )

Pavlena já bych teda tu vzteklinu po kousnutí divym zvířetem naočkovat nechala. Nemluvím ted o laboratorní myšce, ale netopýr nebo venkovní kočka určitě. 

Co teprve když vás kousne krtek, kterého plavete zachránit před utopením.

Pavlena To se mi stalo doma s džungarákem i tím lovem za skříněma.

Pavlena no mě taky ten osmak zdrhl. Potvurky malinky..

oni teda zdrhali kdy mohli, to az na stáří se uklidnili. Ale pred dvěma týdny umrel poslední a ted uz nemame nikoho

Lamicka jezis ,  právě proto bych jakekoli zvířátko zachraňovala velmi opatrně. Z kousnuti mam hrůzu, i u naší andulky jsem se bala, ze mě klovne. A zrovna to při tom to přece nic neni. Takovy maly zobacek

Mulen Ne andulky tu jsou jiní odborníci, ale naše umí klofnout fest.

brrr nase umela taky, ale ja se spis bala toho leknuti.

Sweet Potato ja se nesmeju, me jednou rafla taky. A nebyl to neznamy pes, ale u rodicu snachy po dvou dnech, kdy se chovala normalne. Navic se lisala, chtela hladit, a najednou bez varovani me hryzla. A fakt jsem ji nijak nezatahala nebo neskrabla, je to proste potvora.

Sweet Potato Mulen kamarádku kousla laboratorní myš, když školila svou podřízenou, jak má správně s laboratorní zvěří manipulovat... Byla si jistá, že nemá s myšmi problém a tak jak se lekla, cukla rukou (se zakousnutou myší) až myš nechtěně odhodila kamsi pod nábytek. Celé to bylo ještě zpestřeno následným lovem.

​To se mi stalo v dětství s křečkem. Zakousl se a proletěl celým pokjem. Naše mamka trvala na tom, že nepůjdeme spát, dokud ho nenajdeme. Ještě, že to nebylo jako u kamarádky, tam ho našli asi za 3 roky při malování. Mám trochu za to, že zemřel už při přistání. Tak asi to mají v genech, že se chtějí proletět. 

Renusatko Přidávám příhodu z dětství  - kamarádka dlouhodobě také postrádala křečka, podezírali ho, že proběhl otevřenými dveřmi ven. Našli ho chudáka po několika měsících v sáčku u vysavače.

Je mi tak tazko

Neznasam ked som sama

Hanka H Jako promiň. Ale jako dítě bych to nesla dost blbě. My jsme pokaždé měli pohřby a každé zvíře jsme strašně obrečeli. Zase si dokážu představit, že tohle by syn u vysávání zvládl v pohodě, já pokaždé nechápu, co všechno je schopný vysát. Naštěstí je to v té průhledné nádobce vidět.

Janulik03 bude líp

jezis to je anabaze s multifokalama.

Ani na podruhy to neklaplo,sice lepsi,ale......

Takze je jdu zitra vratit a do jine optiky.

Hanka H 

Tak link na vlákno "žádný křeček nikdy neskonal přirozenou smrtí" jsem sem už kdysi dávala.