Hele, nezlob se, že to tak surově napíšu, ale tady to chce pevnou ruku (=vůli).
Vám to spolu tak pěkně jde leda do cvokárny, budeš to "rozcházet" zbytek života.
Jeden člověk tohle všechno neutáhne.
Potřebuješ záskok, odlehčovací péči, sestru na střídačku (namluv třeba tátovi, že mu budou píchat injekce a to že ty nemůžeš...) Bude to ku prospěchu jak tobě, tak i tátovi, ačkoli se mu to nezdá. A není někdo z rodiny? Někdo, kdo si nechá nadávat za péči, ale nebude to brát osobně.
Jimik 
. To je strasne! To nemuzes dlouhodobe zvladat sama. To neni zivot, pro tebe. Nikdo jiny neni? Tata zil sam? Sourozenci...nebo aspon nebydlite v dome, abys tatu nemusela navstevovat u nej doma? Neumim si tohle predstavit, vzdyt nikam nemuzete. Nejenom na dovolenou, vikend ale ani na celodenni vylet. Souhlasim s notna a jedine postavit pred hotovou vec. Kdyz si zlomis treba nohu tak co? Nebo budes mit druhe dite nebo milion jinych scenaru. A nejsi prvni, co tu popisuje podobny scenar. Sama na vse, max s malou pomoci okoli. Nekolikrat jsem premyslela, co by bylo, kdyby tohle nastalo s mymi rodici/tchany. A proste bysme to nezvladli, uz proto ze bydlime 100km od obou prarodicu. Tchan ma asi 150kg navic.
Jimik to je hrozna situace. Nejde uzavrit smlouvu s pecovatelskou sluzbou, kde budes jako objednatel ty, a domluvit se s nima, ze budou chodit, i kdyz je tatinek bude vyhazovat? Zaroven shanet misto v nejakem alzheimer centru, ono se to muze rychle zvrtnout k horsimu.
notna Můžu ho postavit před to, že nemůžu každý den, jenže jediná rekace bude, že on přece nikoho nepotřebuje (vzkoušeno, nákupy může vozit rohlík a zbytek zvládne, což ještě do toho srpna celkem i platilo). Akorát to vyústí v to, že se zdravotně zhorší. Nemluvě o tom, že a já budu mít výčitky svědomí, že se nedokážu postarat o vlastního tátu. Chvíli mi dodávala klidu ta nouzová služba Život90, taková 24 ti hodinová "havarijní" služba pro seniory. Jenže když si táta odmítá zavolat pomoc i v případě, že to znamená strávit noc na zemi, tak nevím jak dál, protože 24 hodin denně mu fakt asistovat nemůžu i kdybych se k němu nastěhovala, což taky odmítá a ani z hlediska chodu mojí rodiny to není úplně ideální scénář. Dělám co nejlepšího v dané situaci a podmínkách umím, jenom je to logisticky náročné.
Jimik Ja ted budu asi hnusna, ale ti otcove obecne jsou tak zatvrzeli dedci! Oni sami kdysi dceru ani neprebalili ale ted si mysli, ze se vsechno bude tocit kolem nich. Jestli ma Alzheimera, tak jeho nazor neni ale vubec validni. A sam zustavat nemuze.
To je strašné jen číst. Podle mě to dělá trochu i ta demence. Já bych to probrala s domácí péči a prostě mu řekla, jak to bude. Nějaké vysvětlování tady asi nemá smysl, on si to stejně přebere po svým a pravděpodobně se akorát dozvíš něco jako, že jsi nevděčná dcera. Tak to prostě bohužel je. 
Držím moc palce.
Já jsem jedináček, táta má 92 letého bratra, který sám potřebuje péči, zbytek rodiny 350 km daleko, je to na mě. Mohla bych bydlet u táty v bytě, ale to nechce ani táta, ani partner a s juniorem by to bylo taky logisticky náročné. Nemluvě o tom, že nevím, jestli chci aby byl junior pod stálým vlivem dědečka, který je nevrlý jezevec. Má vnoučka rád, ale jeho neustálé mluvení a dožadování se interakce ho prostě unavuje a po nejdéle dvou hodinách je mi jasné, že je potřeba vyklidit pole.
A ani sestry domácí péče nevydrží všechno, a ten převaz bércového vředu na noze, což je to, co dělaly je práce na cca 15 minut a to je to nejmenší. A pokud je táta do bytu nepustí, tak tam prostě nemůžou, bez ohledu na to, kdo je objednatel.
Akorát to vyústí v to, že se zdravotně zhorší. Nemluvě o tom, že a já budu mít výčitky svědomí, že se nedokážu postarat o vlastního tátu.
Tohle je největší překážka, prostě to s někým prober, ale není, není v lidských silách se starat sám o takového seniora. Máma se dva roky starala o ležícího tchána, střídala se po týdnu se švagrem, neměla děti, ale manžela, který obstarával všechnu logistiku, nákupy a podobně a stejně ji to hrozně vyčerpalo.
Zkus si to přeformátovat v hlavě, že teď teď potřebuje hlavně tvoje dítě, ono je ta budoucnost. Táta, promiň, prostě jednoho dne umře, tak jako tak, ale to dítě tě přežije, ale tuhle situaci odnese.
Pak se řešení najde, ale musíš se s tím smířit hlavně ty. .
Jimik Tohle je peklo. Bohužel budeš muset být tvrdá. Protože i kdyby se kvůli tomu "zdravotně zhoršil", jak píšeš, přednost má zdraví tvé (i psychické) , tvůj život a tvoje dítě.
jen dodám, že je třeba předpokládat, že se zdravotně zhorší tak, že nebude možná domácí péče
Samantha Samozřejmě. A je to strašně blbé napsat, ale v téhle situaci asi čím dřív, tím líp. 
@jimik
Pokud bys dokázala tátu nějak udržovat ještě nějakou dobu v kondici, tak je důležité, aby se hýbal,
chodil, seděl a aby nějak zaměstnával hlavu.
Zkus si to přeformátovat v hlavě, že teď teď potřebuje hlavně tvoje dítě, ono je ta budoucnost. Táta, promiň, prostě jednoho dne umře, tak jako tak, ale to dítě tě přežije, ale tuhle situaci odnese.
Já jsem si toho moc dobře vědoma, a fakt se hodně snažím aby tím junior nijak netrpěl. Takhle vyhrocená je situace od konce srpna. Problém je, že s umístěním v jakémkoliv zařízení musí táta souhlasit a ta situace zatím nenastala. Momentálně řeším další možnosti domácí péče, už dvě agentury s námi nechtějí spolupracovat, on je táta jednoznačně náročný pacient. Jediný lékař kterému věří je naštěstí jeho praktická lékařka, která je hodně nápomocná.
Mě dnes jenom dostala do kolen ta situace, kdy si prostě táta tu pomoc sám nezavolá ani v kritickém momentu, protože to by znamenalo přiznat si vlastní nemohoucnost. Je to hrozně zavazující a vyčerpávající být jediný člověk na kterého spoléhá.
Jimik ach jo. Toto je hrozne ťažká situácia. On si nevie priznať svoju slabosť a ty nemôžeš venovat všetky svoje sily na jeho opateru. Hrozné je, že pokiaľ sám neuzná, nikto cudzí mu nebude môcť pomáhať.
Možno že keď ed ho skusis postavit znovu pred hotovú vec, trošku to pomôže. Každopádne to máš ťažké, dúfam, že otec trochu povolí.
Jimik Děvče, děláš toho hodně a děláš to dobře a žádné výčitky si nepřipouštěj. Zajdi za praktikem táty a situaci mu popiš, měl by umět poradit. Myslím na tebe.
Jimik je to těžké, je to tvůj táta a chceš tu být pro něj. Sice možná nebudeš mít výčitky, že se nedokážeš postarat, ale dopadne to na malého a tvojí rodinu. Tohle vážně není práce pro jednoho! (A to pomíjím malé dítě a tvoji práci). Nakonec to zdravotně odneseš ty.
Jimik nemohla by s ním ta praktická promluvit, jestli na ní dá?
Jimik to je strašný z mých zkušeností - diskutovat nemá smysl, je třeba se jen obrnit vůči zlým slovům, které ale už nejsou výplodem tvého táty, ale jen a pouze výmyslem jeho nemoci. Ta naprostá ztráta smyslu pro realitu je strašná věc, zažila jsem to. Můj táta se teda dostal do stavu, kdy neměl už sílu protestovat proti převozu do nemocnice, kde se jeho stav zlepšil a pak důstojně dožil (týden) v domě s pečovatelskou službou.
My jsme na to byly s mámou dvě, máma odnesla to nejhorší, a stejně si nedovedu představit absolvovat to s dítětem...
Evaeva V pondělí se s ní mám sejít, tak třeba něco vymyslíme.
