viktorka_od splavujedna větev naší rodiny chodí tak o 45 minut později, tak jim babička hlásí dřívější čas
to jsem praktikovala s tchánovejma. Hlásila jsem jim o hodinu dřívější čas. Až jednou dorazili tak, jak jim bylo řečeno :D
Pinot Noiru nás se taky nevstávalo, no, zkusili jsme to ted zavést taky a nakonec musela vstat hospodyně, protože zapomněla salat v lednici :-)
Jitka77 Protože byl Štědrý večer, u nás si 10 -12 lidi si sedne k jednomu stolu, připijí si na rok následující, popřejí si vše dobré. Kromě hospodyně nikdo nevstává od stolu. Letos by asi nemusel sedět vnuk, ale zvládl to. Takže představa, že bychom na ně nečekali, nešli jim otevřít, je dost absurdní...
Já vím, že to zpožděni bylo malé, ale vzhledem k vnukovi mě to naštvalo.
Takže jsi ji tam chtěla mít. Čekali jste kvůli všem, protože bylo důležité, abyste začali spolu. Tak jí těch dvacet minut prostě dej. Zpětně jí je věnuj. Řekni si: "Tady máš ode mě. Je to tvůj čas, ty jsi s ním naložila, ok. Já už se tím nemusím nijak zabývat." Prakticky už jsi jí ten čas dala, čekali jste - z vlastního rozhodnutí. V tuhle chvíli te nejspíš dráždí nesoulad mezi tvým činem a tvou myslí.
Pinot Noir překvapivě se to za mého dětství obešlo naprosto bez problémů. Ale kluci to napětí potřebují vyskákat
Garfie joo vy si to umíte udělat zajímavý, ještěže držíte spolu. Hodinový hotel.. to se bude ve škole ve vyprávění o prázdninách hezky vyjímat 
Ať je dobře a neodříznou Vás povodně!
OliveOyl já tvrdím, že na návštěvu se má chodit lehce později, ale když hodinu sedí dalších 8 lidí u stolu, je to naprd
Tcháni naopak chodí brzy, když někdo zvoní o dvacet minut dřív, jsou to vždycky oni
teď jsem si vzpomněla, že taky "umím". Předloni jsme dojeli na hory někdy před půlnocí. Klíče od chaty měli být na baru v hotelu. Nicméně hlavní vchod zavřen, na baru tma. Tak si říkám, že jsem blbě pochopila a v chatě je asi bar. Tak jedem do chaty. Hurá, dveře odemčené- jenže náhle mi došlo, ze to vypada jinak, ze to není ta naše chata
. Ze tam jsem sice chtěla, ale objednala jinou. Ale vážně jsem uvažovala, ze tam na noc zůstaneme. Nakonec jsme klíče od té naší našli u vchodu do toho hotelu, na schránce kam se odkládají klíče při odjezdu. 
Evaeva já zvu mámu o půl hodiny později než všechny ostatní
Čekala bych k sednuti ke stolu,až dorazí. Ale zjebala ji hned mezi dveřmi. No my měli vnoučka u sebe a naopak šli k mladým a co...20 minut zpoždění. Dalo se to svést na něj, že se blbnul u oblékání atd...což teda byla pravda.
Garfie Teda, to je dovolená za všechny prachy, ale jak už tu padlo, taky obdivuju, že jste to všechno zvládli za pochodu vyřešit.
U nás se taky při večeři nevstávalo, ale ve vlastní domácnosti si s tím hlavu nelámu. Letos jsme dokonce jedli na etapy a na střídačku s mužem pochodovali s miminem.
Myrtila my večeři vždycky plánovali na jejich spánek ty první svátky
Evaeva Tak tenhle způsob plánování ani u jednoho našeho dítěte nefunguje Oba spí dost nahodile, malý prospal přípravu večeře, což pro mě tak nakonec asi bylo i lepší.
No tvl, zase dovolená za všecky prachy Ale to máte z toho věčnýho trajdání, sedět doma na zadku tak máte klid Možná
Myrtila jo, to vím. Oni spali opravdu hodně a pravidelně v těch dvou třech měsících. Navíc v košíku, takže mohli být s námi na té večeři.
Já opozdilce taky nesnášim, je to nevychovanost! I kvůli jídlu - takovou omáčku můžeš přihřívat na plotně, ale co když je v plánu minutka?! V pikosekundě je z toho hnusná podrážka... Ještě že mladej vydržel, znám haranty co by už lezli po zdi (a já s nima)!
Ono to nevstávání žádnej stres není, pokud to praktikuješ odjakživa tak jsou všichni zvyklí. Dokud jsme měli velkej stůl, taky nevstávala ani hostitelka, teď v menších prostorách se mi na stůl všechny mísy nevejdou, tak občas vstát musím... a děti to musej vydržet - dokud ne, tak ke stolu nepatřej. Nikdo nestojí o řev u jídla, pokecaný ubrusy a mlácení vidličkou kolem sebe ani doma, ani v restauraci!
barbucha na ten Štědrý večer to u nás fakt není reálný, naprosto zbytečný stres, to si fakt radši odpustím a s výchovou budu pokračovat zase zítra. U nás teda nejsou reálný ani ty nepokecaný ubrusy, ale tak jsou to děti a je to pořád lepší a lepší. Není důvod to hrotit. Ale je to jeden z těch důvodů, proč jsem ráda, že u nás se ty návštěvy praktikují až další sváteční dny a na Štědrý večer jsme sami.
My máme hned za stolem linku, takže kapr a salát čeká tam, pak to od stolu vyměním za talíře a polívku. Já bych teda bez vstaní i myčku naložila
Vlastně jsem si uvědomila, že letos snad poprvé byli haranti v pohodě, v klidu a způsobně a dosyta se najedli, přičemž věděli že vedle čekají dárky... zaplaťpámbu! Už jsem se bála že budu muset čekat až půjdou na vysokou, abych se s nima mohla najíst
Mladý choděj zásadně dřív, předpokládám že vyrážej brzo aby to právě stihli na čas, a většinou neni takovej provoz tak holt dorazej s předstihem. To mi nevadí, v klidu poklábosíme, přičemž já dodělám co je třeba, vyptám se co kdo chce k pití a tak, nanosíme to společně na stůl a cajk.
Vždycky si vzpomenu, jak synek za mlada trpěl, anžto toužil polknout večeři, rozbalit dárky a někam zmizet - a milostpán stoluje velmi rád a dlouho synek byl na mrtvici: to nemůžeš tu rybu už dojíst? kosti žádný nemá!
Tak děláme i v roce rodinný obědy/večeře, to je to samý a prostě si zvyknout musej. Trénink!
Já teda od stolu na nic nedosáhnu, asi jsem tu kuchyň rozvrhla blbě
barbucha Evaeva tak o děti mi nejde vůbec, ti s námi štědrovečerní jídlo vůbec jíst nechtějí a já si nehodlám večer kazit nějakým nátlakem. Ale abych se JÁ nemohla rozhodnout, že tohle víno chci ochutnat ještě z jiné sklenice, nebo třeba i otevřít jiné, protože navzdory očekávání se tohle k rybě nehodí, nebo měla výčitky, že porušuji tradice, když jsem zapomněla ten salát v lednici (když jsem to navíc celé připravila já), tak to mi připadá jako masochismus.
Muž to z dětství znal a říká, že dlouhou dobu kvůli tomu Vánoce dost nenáviděl, protože tatík za prvé neuměl naporcovat kapra, takže to byla nepoživatelná drť plná úlomků kostí, ze které měli jako kluci opravdu strach, a za druhé se v té změti rýpal tak dlouho, dokud ve své vrozené šetrnosti nevylovil i to poslední vlákno masa, takže kluci museli třeba hodinu sedět po jídle ještě u stolu, dokud táta neocucá i poslední kost. Strašné.
U nás se od stolu nevstává kromě hostitelky a máme to spíš jako hru. (letos teda ne, to snad všechny zenske měly pocit, že pokud nevstanou, tak se nenajime ). Kdyby zůstaly sedět, udělají samozřejmě lépe, protože kolem toho stolu nebylo vůbec misto.
Nejmladší dítě normálně sedělo.
