Evaeva kouzlo kuchyně v paneláku, dosáhne se do myčky, na sporák, na linku i do lednice, aniž by musel někdo vstát 
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
barbucha my taky děláme rodinné obědy během roku. Někdy vydrží sedět, někdy ne. Jeden oběd byl ostatně hned 25. Na Štědrý večer ale prostě nevydrží. Vždyť my je ten den honili šest hodin po venku a stejně potřebovali skákat po obýváku než jsme se s mužem najedliAle aspoň pak padli do postele v půl deváté a byl klid
Já si myslím, že Štědrý večer je teď hlavně o nich, chci pohodu, ne se s nimi dohadovat nebo je nějak přemlouvat, to se radši v klidu najím. Pokud bysme na tom trvali, tak by to rozhodně nebyly svátky pohody. Jedině rozbalovat už předem. Ve dvanácti už to dělat nebudou.
Přesně vím, co myslíš. Já mám kuchyň tak malou, že když rozložím stůl, abych se vešla s mými kamarádkami, tak můžu vsedě udělat i kafe v kávovaru (jen se musím mírně pootočit).
Pinot Noir kluci taky večeři moc nedali. Jedli trochu polívky, nejvíc jedlo mimino. My teda neděláme nic speciálně pro ně, akorát teda přílohu. Ale myslím, že ten večer by nejedli ani zaručený hit, nechtěli ani oběd
Tak to zas ne, ať si samozřejmě každej dá co chce, pokud je to k dispozici. Zrovna letos se milostpán divil, že jsem měla - k rybě! ó hrůzo! - chuť na červený. Ovšem lehký údiv mě nezastraší a už ať je flaška otevřená!
Jak píšu výš, to zdržování u stolu dělá milostpán odjakživa, ale to není ze šetrnosti, prostě moc rád jí ve společnosti a ještě ke všemu rád žvaní 
Jestli děti nechtějí jíst s dospělými, o to líp. My taky jedli extra, dokud jsme se nenaučili slušně stolovat - což bylo ovšem v poměrně útlým věku, neboť otec byl poněkud popudlivějšího charakteru, pročež jsme ta pravidla pochopili raději rychle
barbucha a kde jste jedli? Mne to přijde úchylný deti vyhánět, dokud neumi jíst, my mame vanocni vikslajvant, ale jedí z porcelánu, starsi zvrhla sklenici a polila celej stůl jeste před večeří
Reakce na bublifuk:
Evaeva kouzlo kuchyně v paneláku, dosáhne se do myčky, na sporák, na linku i do lednice, aniž by musel někdo vstát
Jsem v paneláku, ale tak dlouhý ruce nemam
barbuchamůj táta to zdržování delal taky, klidně si ještě přidal. Žádné trauma z toho nemám, dělali a delame si z toho doteď srandu. Vypadá to, že žezlo převzala starší dcera. Ta teda ji extrémně pomalu pořád (ale přidávat si teda nemusela)
V kuchyni. Dospělí v jídelně 
Ale to jsme byli fakt malí, sice ne mimina co potřebujou krmit, ale většinou my tři a ještě dva bratranci, a o pět unudlanejch nezvedenců fakt nikdo nestojí... jak říkám, naučili jsme se to všichni rychle a jak jsme byli pyšný, že smíme mezi dospělý!
Samozřejmě se nějaká drobná nehoda stane vždycky, i velkejm... ale aspoň odpadne pohled na to šťourání se v talíři a přemlouvání jestli tohle dotyčnej bude jíst nebo nebude, a haranti se můžou pošťuchovat dle libosti, aniž by z toho rodičům zaskočila kost
U nás se jeste, kdyz jsem byla mala, chodil po veceri do kuchyne ručně myt a utírat servis, ostatní museli čekat u stolu, to byla teprv tortura
ja na ty Vánoce myho dětství taky nevzpomínám uolne rada , je to takovej soubor vopruzu pro deti, ktery nechci opakovat
barbucha já nikoho nepřemlouvám. Nechceš, nejez. Potrefenáhusa mně to taky přijde divný, zvlášť na vánoce - svátky rodiny. Taky jak se to ty děti mají naučit, když nevidí ty dospělé? Navíc nemáme tu jídelnu, že joBěhem roku jíme odděleně často, to vychází toho provozu.
Však my se líčením milostpánovýho stolování taky bavíme ještě teď - resp. bavíme se vzpomínkami na synkovy nervy
Žezlo převzali leda tak zřítelnice se zetěm, ti se tradičně scházejí každej den (no, většinu dní) u večeře, a stoluje se tam (a žvaní) pokaždý snad dvě hodiny. Mně se to docela líbí
Potrefenáhusa naši měli celkem pochopení, přidávali si až po dárcích a tak. Ale já povolila ještě o kus víc, nicméně si myslím, že je to i kombinací povah dětí. Prostě nastavit očekávání co nejníž a kdyžtak být příjemně překvapený
U nás nic nevylili, nikdo nestrhl ubrus a padla akorát jedna ozdoba, ale kousek od všeho z toho jsme byli.
continuity barbucha Můj děda i otec si s gustem kapra přidávají, se sestrou jsme "trpěly jak psi". Ale u těch přídavků jsme už mohly od stolu vyhlížet Ježíška.
Kluci v zásadě zvládají štědrovečerní večeře od mala, jedí to samé co my. Poskakování po bytě si moc nedovedu představit, u nás je to fakt slavnostní.
Děti maji extra stůl při obědech, kdy je tu i segra, to se všichni nevlezeme. Když jsme byli malé, měly jsme to stejně a ostatně je to větší sranda s dětma než s dospělýma.
barbucha to mi přijde docela smutný, odstranit děti od slavnostního stolu, aby něco nepolily. My jsme taky jedli s miminem odmala. Byl buď na klíně a hrabal nám do talíře nebo už seděl ve své židli, dostal na svůj talíř a jedl jak uměl. V restauraci jsme jedli na etapy, vždy jsme poprosili druhé jídlo později, abychom se vystřídali.
Reakce na Potrefenáhusa:
ja na ty Vánoce myho dětství taky nevzpomínám uolne rada , je to takovej soubor vopruzu pro deti, ktery nechci opakovat
My byli nepříčetný, když nás navlíkli do nějakejch příšernejch svátečních modelů... a babička (s krajkovým fiží ) nás nahnala ke klavíru, kde jsme museli zpívat koledy, za což nám pak byl odměnou poslech jejího - vhodně zvoleného - recitálu většinou jsme už hlady padali... pak dala matka, lidověji založená, k lepšímu lití olova, rozkrajování jablek atd. To už nám pak bylo všechno jedno
Ale babičku bych si dneska poslechla moc ráda 
to by u nás bývalo neprošlo, a i když jsem mnohem smířlivější než moji rodiče, tak u mně taky ne.brrr u nás je to taky slavnostní, nebo aspoň stejné jako když jsem byla malá. Jíme při svíčkách, slavnostně prostřeno, kluci mají košile,... Ale na ně to nějak nepůsobí. Resp. jak cítí to napětí, potřebují to ze sebe dostat. Loni podle mě neodešel nikdo, letos postupně všichni
žluťásek já hrabání do talíře a dítě na klíně taky nesnáším. Malý jí to svoje s naší pomocí, dávám dvě lžičky. Pak teprve servírujeme naše jídlo a protože nevěří, že mu nandavám to samé, tak pak žebrá od nás. Obchází nás a dáváme mu do pusy nebo ukazuje ze židličky. Ale na klín si ho neberu, on by do toho jídla tak různě plácal... na to nervy nemám
