Gatita Ale jen se domů těš, doma je přece jen doma, taky jsem se těšila, i když jsem věděla, že celodenní polehávání a mazlení se s miminkem bude navěky fuč. To je mi doteď líto, že jsem si malého zdaleka tak neužila, že přišel o ta líná odpoledne, kdy bychom spolu byli schoulení pod dekou na gauči a jen bych ho pozorovala. To samozřejmě kvůli zápřahu se starším absolutně nehrozilo. Ale viz výše, žádné výčitky, člověk dělá, co umí. A tak, aby všichni přežili ve zdraví, cokoli navíc je super, ale ne nutné, na to je třeba myslet. Jo a když jsem přišla domů, bylo to hezké, takový ten pocit: tak a jsme kompletní, na to vzpomínám ráda. Tak držím pěsti na kejkle s odsávačkou a když to nepůjde, taky se nic nestane.