barbucha Mě takhle jednou zmizel syn, bylo mu asi pět. Než jsem šla kolem půlnoci spát, chtela jsem děcka jako vždycky zkontrolovat, přikrýt a on nikde. Nebyl u sebe, u dcery ani u nás, v obýváku, prostě nikde. Byt zamčenej, balkon zi oknaavřený. Trvalo mi nejmíň čtvrt hodiny, než jsem ho našla, myslela jsem, že mě klepne, už jsem fakt myslela, že budu volat policajty, že mi zmizlo děcko ze zamčenýho bytu. Byl schovanej ve skříni pod kabátama, na hromadě kabelek, stočenej do klubíčka... Nikdy mi moc nevysvetlil, jak ho to napadlo, prej to tam bylo pohodlný.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Reakce na Mohučanka:
Mrakoplas Hahaha. To je jak u nás. Přijdeme domů, já řeknu Sundej si bundu a čepici a dcera sebou mrskne na zem a kvičí Neumím!!!
Starsi vvnuk, kdyz mu byly asi ty 2 roky, tak si umel sundat bundu a boty. Ovsem jen doma, u nas prohlasil "U babiky neumi"
A ten malej si minule sedl v kuchyni na zem, sundal si ponozky, vzal z kredence plastovou krabicku, ty ponozky do ni zavrel a sel je uklidit do mrazaku.
No... ono žít to zas není taková výhra. Nevíte půlku rodinné anamnézy, navíc já vyrůstala v době, kdy rozvody a necelé rodiny nebyly běžné, takže - třebaže dneska už je to asi s podivem - na mně bylo občas koukáno skrz prsty jako na toho "parchanta". Matka sama mi o otci neřekla ani slovo a já už se pak neptala. Nějaké střípky informací se ke mně samozřejmě donesly, nic pěkného to nebylo.
Na druhou stranu mě to možná otužilo a otřískalo, neměla jsem to jednoduché, takže spoustu věcí neřeším. Vše má své pro i proti :D
Torrah Omlouvám se, napsala jsem to asi necitlivě. Je mi jasné, že to žít je těžké.
notna A navic, nikdy nevis 
Reakce na Kokoska:
A ten malej si minule sedl v kuchyni na zem, sundal si ponozky, vzal z kredence plastovou krabicku, ty ponozky do ni zavrel a sel je uklidit do mrazaku.
Torrah nasi se rozvedli kdyz me byli 4, druhy otec me pozdeji adoptoval (takze i zmena prijmeni) a vlastne me informace o jeho casti rodiny chybely akorat v tehotenstvi, notabene kdyz vim ze sourozenci meho biologickeho otce byli dvojcata a navic postizene... Nemame absolutne info kde ten clovek je, obcas me napadlo jeho rodinu nejak kontaktovat, ze je vlastne dedecek a jeho mati prababicka, a pak me ta myslenka zase rychle prejde:D
Taky se mi jednou doma ztratilo dítě. Byl jí rok a fakt nikde nebyla. Prohledála jsem celý byt a nic. Pak jsem si úplně zoufale sedla pokoji ku a skoro brečela, kde je. A najednou slyším divné zvuky, mlaskani. A ta malá bestie byla zarvana za závěsem mezi stěnou a skříní. Svihla v kuchyni klobasu a tam si s ní zalezl a a v klidu si ji tam ozuzlavala, a i ji to nikdo nesebral. 
Taky dobrý... ale u většího, chodícího, člověk může čekat leccos! Ten můj byl tehdy chudinka malý bezmocný mimino
ale ne, nebylo to necitlivé :) to vůbec, je jasné, že úplně běžné to není.
Já jsem časem dospěla k názoru, že kdybych ho potkala (jako myslím pokrevního otce), že by to byl pro mne naprosto cizí člověk. Něčemu jako hlas krve vůbec nevěřím. Spíš mi to vadilo ve chvíli, kdy jsem čekala děti a v podstatě netušila, jestli si náhodou nemohou nést nějakou genetickou zátěž z té strany. Jinak když jsem nechyběla já jemu, on mně už vůbec. Asi smutné, ale reál.
Dadoo no jo, jste jí nepopřáli
Prosím vás, asi Pinot Noir nebo žluťásek, nebo další odbornice...
Zeptala jsem se dcery, co by si přála k narozeninám, a ona bez vymýšlení vypálila vláček! Tak jsem jí řekla Cože? Jakej vláček? Tak prý má být barevný a z kolejí se mají dát stavět mosty 
Máte nějaký tip?
Na venkove bych taky klidna nebyla - znamy hlidal malickeho vnuka (hospodarstvi, velky pozemek), ktery najednou nebyl k nalezeni. Priznal, ze nejdriv bezel zkontrolovat studnu, teprv pak ostatni. Vse dobre dopadlo, ale bylo to napinavejsi nez nekde v 2+1.
Mohučanka nejlepsi koleje jsou drevene, pasuji vsechny na sebe (Brio, Ikea, Lidl, woody...), k tomu delaji prislusensvi (mosty, tunely, cinkajici koleje, zavory...), vlacky mame na baterky masinky z Lokomotiva Tomas, ale tem jsme museli kousek plastu zespodu, pak mame mraky drevenych masinek primo na ty kolje. Fajn je mit jednu na baterky, ktera dokaze tahnout dalsi vagony (je to propojene magnety).
My zacinali nejakou zakladni sadou z Ikey, za roky jsme nastradaly obri bednu. 
Mohučanka Jak je dcera stará? Mojí je 2.5 a dostala k vánocům tenhle z lidlu a miluje ho (barevnej je a most taky má :o)
Mohučanka duplo vláček? Buď obyčejný nebo na baterky,ten jezdí sám, vydává zvuky a nektere umí i různé kousky při přejezdu speciálních kamenů na kolejích.
Nebo dřevěnou vláčkodráhu, jsou kompatibilní všechny značky, vyber podle mnozstvi, ceny, doplňků... Nejlevnější asi má lidl, nejdražší Brio, pak je spousta mezi tím. Maxim, Woody, Tesco, ikea, aj. Máme ruznorody mix, všechny jsou ok krome hodně staré kolekce ikea, co měla plastové spojky, ale už mají taky dřevěné jako ostatní. Vlaky jsou většinou nějaké v sadě, dají se koupit i samostatně. Buď obyč dřevěné nebo jsou i na baterky, ty mají ruznou kvalitu a výdrž. Neber na baterky z lidlu, ten je prý naprd, že jede špatně do kopce a uveze sotva sebe, natož vagonky.
Gatita Jezismarja, tohle my nemame, zadne studny ani kravy, a neni tu ani moc provoz. A nase sousedka vytira predsin ci vyklepava koberecek jakmile uzri neco neobvykleho
