Malenge lush ma cerny sliz do koupele (jako misto sprchace)

Jennyfor

VVážně vnučka nemá žádné hračky pro její věk? To právě jsou různé kostky, ať může stavět, řadit, bourat... Na tom se děti naučí spoustu věcí, na jedné obyčejné. stavebnici. Nechci nijak naznačit, že dcera malou zanedbává, bože chraň, ale přijde mi, že toho právě mají až moc málo a ještě pro menší děti. 

dzizisketa a ostatní.
To bylo spíš takový postesknutí, jak tu holku málo vidím, tak jdu natěšená a pak je všechno jinak.
Ale je to jejich dítě, jejich cesta, hlavně že je dítě v pohodě, což evidentně je, spí v noci 10 hodin, pak ještě dvakrát za den, jí ukázkově, a pořád je dobře naložená. Tak si tak pobrukuje, směje se nahlas, říká pár slovíček a chodí, i když teda kolem sedačky zatím. 
Jiný hračky jsem neviděla, oni mají takový ten domek dole kuchyň s obývákem dohromady a pracovnu, tam bylo naklizíno, nikde se nic neválelo, žádné hračky.

Nahoře v dětském pokojíku v postýlce pár plyšáků a v koupelně do vany ryba a kačenka. Jinak jsem nic neviděla. Tak ale třeba to mají uklizený někde.

Co jsem se tedy neudržela, zeptala jsem se, jestli nebudou kupovat aspoň prozatímně dolu do obytného prostoru nějaký koberec. Mají to tam hezký, ale na podlaze takové velké betonové dlaždice, docela i drsný povrch, malá měla při lezení mimo tu molitanovou podložku odřený kolínka. No nebyl ten dům původně určenej pro dítě. A já úplně trnula, jak se holka sápala na sedačku a když sklouzla, tak trochu ťuk hlavou o beton. No prý je zvyklá

Ale nakonec prý že jo, že ten koberec mají v plánu, že to nebude sice pak žádná krása, ale než se naučí to dítě pořádně chodit, tak to nějak vydržej. No ono udržet jí na tom čtverci molitanu dalo dost práce.

ale už je tady nebudu drbat, ať si to dělají jak chtějí, zatím je to dítě evidentně jejich hlavní a jedinou náplní dne, buď si s ní hraje jeden, nebo druhý, pořád jí měl někdo na ruce a choval, tak ať si to užívají, dokud to jen jde. Je to fakt taková zlatá okatá panenka

A já se těším, jestli mi jí někdy půjčí. Dřív než v patnácti

Jennyfor Ona to dcera určitě nemyslí zle, ale ze své vlastní zkušenosti staré matky :o) musím říct, že jsem se musela vyloženě naučit dárky pro dceru přijímat, že mi to fakt nejdřív dělalo trochu problémy, takže věřím, že jsem taky někomu nechtěně zkazila radost. Ale ono si to sedne. A až bude trochu normálnější situace, tak je fajn mít u babičky sadu hraček, které jsou trochu jiné než ty doma, ono má pak dítě změnu :o)

Jennyfor 

Chápu, že tě to mrzí. Potřebovali by ještě tak dva kousky, aby se trochu uvolnili Jinak já svojí mamince otevřeně řeknu, co si o darované hračce myslím ( že je příšerná, nebezpečná, nevejde se.... ) Ostatním názor nesděluji. A finální posouzení nechávám na dětech. Maximálně třeba malinký lego jsem synovi někdy schovala na později, když ho dostal v roce a půl. Podle mě budeš moc fajn babička, tak snad dostaneš dost prostoru.

Jennyfor to je pořád ten lepší případ, představte si , že by naopak dítě sedělo v pokojíčku, obklopené haldou luxusních hraček a rodiče by ho ani nepochovali.U mé dcery při prvním dítěti, bude mit 3roky, žádný cukr,minimum soli.zadna televize,hracek teda hodně, ale žádné plasty, žádné zvukové efekty, spousta knížek...Ja všechny hračky konzultuji s ní, její tchýně je taková živelná a kupuje haldy hraček.. některé dost šílené, už jí to několikrát řekli , lehce přibrzdila, ale jenom lehce.Po druhém dítěti, teď mělo rok, stále bez cukru, ale televize byla vzata na milost, elektronická tužka taky, přestože je zvuková, ale poučná, i nějaké další zvukové knížky mají.,Ale dětem se fakt oba rodiče věnují hodně, tatínek je na HO už od března a zatím má být do 6/21, a moc jim to vyhovuje.

Vlm Tak já to tak beru, že to dítě má luxusní péči ze strany rodičů, oni jsou oba doma už přes rok, a naprosto spokojený se všichni zdají, oni se malý fakt věnují celý den oba.
Další dítě asi nehrozí, dceři je těch čtyřicet, tak myslím, že už si splnila svůj sen.

dynda No jo, je to taky touhle dobou. Kdybych byla v častějším osobním kontaktu, tak bych už věděla, co a jak, bylo by všechno takový přirozenější. 
tak snad jednou zas bude život v normálu...

Jennyfor no hele ono to muže byt v tom denním provozu fakt jinak, třeba tchyně si mysli, ze naše dite má všechny hračky šedivý (kvůli plyšovýmu hadovi na madlo autosedačky) a oblikame ji jen do tmavých barev (tmavemodry pyzamo s husama, co měla jako malinka)

je to tema kazdyho rozhovoru, jak ji máme koupit cerveny hračky a konečně ji oblict ruzovou, aby bylo poznat, ze je to holcicka. Jako už jsem si několikrát rikala, jestli to není nějaká forma humoru a nedělá mi to naschvál (to teda asi trochu dela, naposled tam dite bylo cely v růžovým a přišel dotaz, kde má saticky (ctyrmesicni dite do autosedačky )

Potrefenáhusa mame stejnou tchyni? Ta ma tady na posledni navsteve neustale vzdychala, jak se nemuze smirit s tim, jak malou oblekame, je to holcicka, tak by mela mit ruzove saticky s volanky. A pak mluvila k ni, ze at se neboji, ze babicka ji je bude kupovat. Ani nausnicky jsme ji nedali, aby bylo videt, ze je holcicka. 

Zuzuli no a moje tchýně rovnou růžový overálek s růžičkami koupila. Co na tom, že klukovi

Pinot Noir  Treba se ji libil vtipne je jeste to, ze jak dite nema nausnice, tak je automaticky kluk, i kdyz je cele v ruzove uz jsem si zvykla, i kdyz nad dotazy clenu rodiny, co si me vzali stranou, aby se zucastnene zeptali, jestli nejsem zklamana, ze mam holku, a nekompenzuju si to jejim oblecenim, doted kroutim hlavou. Privezla jsem totiz mimino v bilem body a bezovych teplaccich kdo nema od narozeni tylovou sukni a celenku, neni zena 

Zuzuli Co celé v růžové! I svlečené donaha

Sweet Potato

Zuzuli asi máme, u nás bylo tema náušnice už v porodnici 

Potrefenáhusa i kdyz mi ted doslo, ze v tehle generaci v nasi rodine (jak z me, tak od muze) vsechny holcicky maji nausnice, od narozeni jsou oblecene v ruzove, na kazde rodinne setkani maji saticky, celenky ci tylove sukynky (i tritydenni miminko), a rodice s nimi pravidelne chodi na "profi" foceni a na nej jim schaneji jeste zdobnejsi oblecky. A maji vsechny cizi jmena se zdvojenymi hlaskami. Takze uznavam, ze nase dite v body a leginach, bez nausnic a s beznym jmenem je asi nezvyk nicmene si tu moji divozenku, co nevydrzi chvili v klidu, porad mele nohama, po necem se sape, neustale se pretaci a kazdou chvili ji ted vystouravam zpod gauce, kam se doplazila, fakt nedokazu ted predstavit v sukni, by se do ni hned zamotala a mela ji u krku. Az bude chodit, tak to bude neco jineho, na to, ze ji v lete natahnu jen saty a pujdeme, se tesim. 

Zuzuli ale že si bude vytahovat šaty nad hlavu, ukazovat pupík a být častěji hlavou dolů než naopak, to bude platit i v létě

Potrefenáhusa Potrefenáhusa K tomuhle mám jedinou stoprocentně fungující radu. Pořiďte si hned druhý dítě. Od té doby mi tchýně neřekla NIC, ale fakt nic, žádnou radu nic. Dokonce se jí někdy musím ptát na názor a i tak jako váhá:-D. Většinu času mě lituje a prohodí něco ve smyslu ,,no já takhle brzo po sobě děti neměla".  A to s první fakt bylo furt něco, telefonický hovor se synem zahajovala slovy "co kojení". Teď je zlatá uplně nejvíc.

Vlastně to druhý dítě brzo po sobě, mi vylepšilo vztahy uplně se všema lidma kromě samba, z toho partnerskýho pohledu teda t fakt nemůžu doporučit:-D:-D. Ale třeba potkám sousedku a neřekne mi do poporodní depky "to je krása, co, vozíš, užíváte si" ale  řekne "Karjinko, to je čistá hrůza co, to je děsný, znám to sama s dvojčatama".

Pinot Noir to mas asi pravdu tak uvidime treba bude "za kluka" dal, jestli bude stale stejne temperamentni, tak ji budu honit po hristi a sundavat ze vseho, na co se da vylezt... No po kom to ta holka ma

Zuzuli no tak já jsem zas nechtěně způsobila faux pas, když mi dcera hned po návratu z porodnice poslala fotku holčičky s náušničkama. Já se rodinném chatu podivila, že to hned takhle brzo řeší, že je malá ještě malá, týden ani ne jí bylo.

a dozvěděla jsem se, že moje vlastní dcerka chudák trpěla, že náušnice neměla, že až v deseti je s ní babička došla nechat nastřelit. Tak to mne vůbec nenapadlo, že se cítí diskriminovaná, já jsem si uši nechala píchnout až po dvacítce, až když jsem sama chtěla, tak jsem nějak myslela, že to má tak každej.