Zuzuli no ty jsou fakt jednorázový už dost. Jinak v lindexu maj teď na šaty včetně dětských 25% slevu a maj tam i upletovy, který by šly nosit furt

Mrakoplas jo, to je základ úspěchu - dát vybrat jen z toho, co je vhodné a možné

Zuzuli jo a dneska má ty ponožky z haemka, co nemaj padat ...

Ty šaty mi připomněly, jak jsem se tu onehdy děsila, že jsem poslala synka do školky na focení v džínové košili a svátečních teplákách a jiní rodiče tam byli ráno nastoupení s třpytivými róbami zavěšenými v ochranných obalech na ramínkách... Tak to focení byly portréty, tj. od ramen nahoru . V emailu to bylo uvedeno, ale asi si to kde kdo přehlídl, stejně jako já. Musím se přiznat, že jsem se pak v duchu trochu škodolibě chechtala

Potrefenáhusa všetky padajú, resp ich skopu. Jediné, čo ako tak pomáhalo, bolo natiahnuť ich až na nohavicu. Tam držali o kus dlhšie.

Potrefenáhusa takhle našim ty nepadající ponožky taky nepadaly

Lamicka a ako to s kamarátkou dopadlo? Už lepšie?

Ja teda nemam nausnicove trauma, mela jsem usi pichnute uz v kojeneckem veku. Jenze jeste ve skolce se u me projevila alergie na kov, usi mi hnisaly, a dlouhe obdobi jsem nesnesla ani cisty kov. Dirky mi nikdy nezarostly, takze jednou za par let jsem to vzdycky zkousela znovu, tak rok to slo, pak zase otekle bolave usi. Naposled to bylo na konci vysoke. Moje mama ma alergii na kov taky, takze to byl jeden z hlavních argumentu, proc male usi nepichat.

Mam vlasove traumatko. Mela jsem ve skolce huste, tmavohnede vlasy, ale pokazde v pazecim mikadu tesne pod usi s ofinou. Pry jsem se nechtela nechat cesat a rvala jsem, tak me strihali nakratko. Spis bych ted rekla, ze to bylo tim, ze do skolky me vypravoval a vodil tata, mama byla uz v praci. Jak ja tehdy zavidela vsem holcickam, ze maji copanky a culiky s gumickama a sponkama, a hlavne, ze jim couhaji vlasy z cepice.

Jennyfor jj, my oba máme věci rádi pod kontrolou a naplánované, taky nám chvíli trvalo, než jsme pochopili, že to všechno bude úplně jinak a já jsem za to ráda. Když někde čtu, že se rodiče učí od dětí, tak u nás tohle teda sedí. 

Třeba to nic není, ale radši to sleduj. Psala jsem to, protože to nemusí blízké napadnout. Všichni si myslí, že splíny a poporodní deprese souvisí s laktací a prvními měsíci po porodu, ale nemusí to tak být. 

Mrakoplas naštěstí ano, kamarádka jí domluvila sezení s psychiatričkou, pak dostala nějaké léky a po nich se to rychle zlepšilo. 

PotrefenáhusaDíky  barva pomalu tmavne, uvidíme, kde se to zastaví. Jako malá byla úplně blonďatá. Je vtipný, jak si to naše děti rozdělily. Ona je celý muž, hodně světlý typ, jen má moje tmavé oči a syn je moje malá kopie. 

S těmi náušnicemi je to těžké. Moje mamka po posledním porodu té nejmladší ségry měla co dělat, aby se dala dohromady, potom přišly starosti s kojením, přibýváním,... No než se dalo všechno do kupy, byl ségře skoro rok a to už si s ní netroufla. Jenomže ségra po náušnicích dost toužila, ale trvalo skoro tři roky než se odhodlala, hrozně se bála, že to bude bolet.

Zuzuli my sme boli všetky tri ostrihané na chalanov. Mame sa asi nechcelo ráno cesat. Ale neznášala som to a keď som už na zakladke mala aj dlhšie vlasy, nikdy som sa ich nenaučila dobre ucesat, mamu to nezaujímalo a ja som o gultej kefe alebo laku na vlasy netušila. (Ja mám hrozne vlasy, stoja ako chcú keď sú krátke a nedá sa s tým nič robiť. Ofina mi stala vždy vodorovne )

Lamicka my máme děti taky rozdělené, první syn je kompletně jako muž, druhý je celý po mě. Ségra se směje, že je nemanželský. Navíc je světlý (já taky byla), ale všichni ostatní jsme tmavý.

Mrakoplas my jsme nosily krátké mikádo s ofinou. Podmínka pro dlouhé byla, že se budeme česat a budeme nosit copy nebo culíky. Mamka nás teda ochotně učesala, spíš se jí asi nechtělo se s námi dohadovat. Třeba ta ofina mi u malých dětí přijde lepší než dlouhé vlasy, těm holčičkám to pořád leze do očí, sponky jim padají.

Evaeva jasne, pokiaľ nemáš vlasy jak ja, čo sa fakt nedajú ucesat keď sú kratšie. Tá ofina bola strašne zlo, aj sa mi za ňu posmievali a vraveli jej "strecha", čo musím uznať, bolo dosť výstižne

Ad náušnice... Dcera je měla nastřelené asi ve čtyřech měsících, a to jsem byla všude vůkol za hrůzomatku (nenechá dceři svobodné rozhodnutí o nakládání s jejím tělem), případně za kikinu (proč tak brzy, dá se propíchnout kdykoliv později). Proběhlo to úplně v pohodě, dcera si ani nevšimla, že se jí něco s uchem děje a asi 5 minut po akci usnula.

A pak jsem všude v okolí pozorovala příběhy, jak se náušnice řešily několik let, holčičky chtěly, ale netroufaly si, opakovaně a neúspěšně se chodilo na zákrok (úprk na poslední chvíli included), jedna holčička snad dokonce nějakou dobu chodila s jednou dírkou, než nabrala odvahu na druhou... Tak mi nějak přijde, že tímhle se dělá mnohem větší trauma...

Evaeva já jsem zas jako malá nesnášela ofinu a musela jsem jí mít nejméně do 12 let, takže teď dceři dávám tu sponku. Já jsem teda doufala, že jí porostou vlasy rychlejším tempem a že bude mít culík nebo cop ze všech vlasů, ale stále čekám. Aspoň jí to teď dorostlo, že už to občas drží za uchem.

(Moje máma z té sponky šílí )

Potrefenáhusa nepadaj a kalhoty jsou s dinosaury a jedine, co v jeji velikosti meli v tescu. V souvislosti s debatou o divcim obleceni. Neoblekam ji cilene do maskacu

Mrakoplas jo, já měla na mysli spíš batolata, mladší školkové děti. Tam mám vždycky chuť jim to ustřihnout;) Když se ti děti posmívaly, už si byla asi starší. Tam jsem jednoznačně pro, ať si o tom dítě rozhoduje samo.