Karja náš bude mít rok a půl, tak už se trochu zdokonaluje, ale pořád se mi zdá na lezení po skříních malý. A přesně, pořád si něco přísunu je, aby se dostal, kam nemá. Co umí stát, tj. dávno před tím, než začal chodit, tohle pochopil a pořád stěhuje. Zrušili jsme židle, jíme na stojáka, protože to se nedalo uhlídat. ![]()
Edit: jo a já se tolik nebojím pádu na hlavu jako o zuby, to je moje noční můra.
