Garfie tak ono je to asi důležitý, ale v té době. Já jsem se tím složením stravy moc netrapila, hlídala jsem akorát lepek, tvaroh. Jinak jsem neřešila ani Bio ani dusitany a uz vubec ne konzistenci. Dost mě stresovalo, kolik toho sní, takže na nějaké další výmysly nebyl prostor. Dávala jsem dětem to, co jsem věděla, že jime i my, takže třeba ryby a cuketu jo, fenikl a cervenou řepu ne. Co jsem trochu podcenila byly luštěniny u starší, ale v době, kdy byla na ně vhodná doba, tak už jsem zas kojila novorozence, tak to úplně neklaplo. 

A tak on tu z toho nikdo vědu nedělá, ne? Nakonec kazdej si vybere, co mu vyhovuje nejvíc a ty doporučení se stejně menej po par letech k uplnymu opaku...

Potrefenáhusa Jestli je to třeba na mě, tak já to nemyslela nijak proti nikomu (a ničemu), jen jsem si uvědomila, jak to v tu chvíli pro mě bylo zásadní, ale jak je to fakt hrozně pomíjivé a nakonec se tím třeba člověk nemusí nijak stresovat. Jinak teda musím říct, že ta doba ranného mateřství bylo asi období, kdy jsem za velmi krátkou dobu vstřebala hrozně moc informací, se kterýma jsem nikdy před tím nepřišla do styku (a vlastně ani nikdo po tom), hotová vysoká škola, ale jako fakt. 

dzizisketa mne blw zase moc nevyhovuje, jednak dite o jídlo dlouho moc zájem nemělo a jednak hodně dlouho trvalo, než si sedla a na brise skončila většina jídla rozpatlana všude okolo, jen ne v puse, a to nevyhovovalo mně.
nakonec jsem si z toho vzala, co se mi hodilo, třeba zásady bezpečnyho nabízení nekterych jídel apod. 
ted už sedi, tak to nějak kombinujem

Garfie vůbec to nebylo konkrétně na tebe 

Máme za sebou prvý rozhovor o živote a smrti, so slzami, ach jo. To radšej o sexe.

letfenixa  

Potrefenáhusa já nemyslela tady, tady čtu vesměs takové volnější přístupy. Spíš jsem myslela to, co jede na různých mateřských webech, hrůza z mléka až do školního věku, zelenina z obchodu je zlo, zároveň jsou zlo i skleničky, vaření ze zeleniny, kterou i matka viděla poprvé v životě a tak. 

Garfie ja to mela poprve jednoduchy, koupila jsem si novou moderni knihu na lesklym papire (zadny "zastaraly" nase dite co mela maminka v knihovne:-P a postupovala krok za krokem podle ni:-)) jako bylo to genialni, kazda dvoustrana byla o mesici v tehotenstvi, pak porod a nevim uz jestli do roka nebo jen pulroka ditete. navod jasny jak facka a zadny internet:-)

podruhe to bylo slozitejsi hlavne protoze bylo problematicky to dablovo decko a od te doby vim o potravinovych alergiich a ledascem dalsim vic nez bych chtela:-((

dzizisketa on si každý musí vybrat, co mu vyhovuje. Mě třeba doktorka žádné letáčky nedávala, akorát se vždycky zeptala, jestli už jí lepek/jogurt/něco a u staršího doporučila kaši, protože tolik nepřibíral. Což se ukázalo, že nebylo jídlem, protože mezi 8. a 10. měsícem to vypadalo, že sní i nás, ale přibral zase spíš míň;) Mě by to bwl asi taky moc nevyhovovalo, jednak kluci toho snědli fakt hodně, což by bwl asi nedali, seděli až okolo roku a starší do 16m odmítal kousat. Každopádně mi přijde fajn, že si každý může zvolit.

letfenixa

U nás je to bohužel pořád aktuální, asi budu muset zakoupit nějakou tu knížku, že mi, že to syn úplně nechápe.

Evaeva napíš potom, prosím ťa, že akú

letfenixa Urcite najdes neco v nabidce Cestadomu https://www.cestadomu.cz/nakladatelstvi. Resila jsem s detmi, kdyz mi zemreli rodice. Byly moc male, to tema se pak opakovane vracelo, vyvijelo s vekem...

Evaeva Zalezi, kolik synovi je. Cca do 4 let deti nechapou, ze smrt je neco definitivniho, a je to tak normalni. 

letfenixa musím se podívat, co se nám hodí. Já nevím, jak moc je vážná situace u vás (doufám, že moc ne) a jestli vůbec to chceš pojímat nějak konkrétně nebo radši obecně, abys syna příliš nestresovala. Nejlíp by ti poradila žluťásek Přecejen u nás jde (jen) o praprarodiče a navíc už skutečně zemřel.

mirajo ano to vím, muž dokonce našel, že je to i mnohem déle. Já si myslím, že syn ještě není schopen formulovat svoje dotazy a v tom by nám knížka mohla pomoci. Popravdě jsem čekala, že ho to až tolik nezasáhne. To, že to obrečel a každý den si minimálně jednou vzpomene, je jasné. Ale teď se třeba bezdůvodně rozbrečel uprostřed cvičení, stejně tak ve školce.

Edit: je mu 3,5

EvaevaStarsi bylo 3 a pul a nechapala to vubec, smutek nebyl, nic, spis par situaci, ktere byly az komicke, detaily psat nechci. Nakolik to bylo ovlivnene jejim zvlastnim vyvojem, to uz se nedozvim. Nechala jsem proplynout a ona se vratila k tomu tematu pozdeji. Mladsi si prarodice nepamatuje, bylo ji par mesicu. 

mirajo já jsem právě taky čekala pár dotazů, i klidně směšných situací, připomínek.

letfenixa kupodivu se mi povedlo v diskuzi najít příspěvek od žluťásek tak kopíruju. A drž se, myslím na vás.

Smrt 

Martina Špinková - Anna a Anička 

Stein Erik Lunde - Nemůžu usnout 

Maija Anssi Hurme - Stínidla 

Jeanette Bresson Ladegaard Knox – Je smrt jako duha? 

Laurie Krasny Brown - Když dinosaurům někdo umře 

Pernilla Stalfelt – O smrti smrťoucí 

Martina Špinková - Máváme ti, dědo 

Angela Nanetti - Můj dědeček třešňový strom 

Jostein Gaarder – Anton a Jonatán 

Daniel Rušar - Kamzíkův velký skok 

Michael Stavarič - Děvčátko s kosou 

Kitty Crowther - Návštěva malé smrti 

Iva Procházková - Myši patří do nebe

Vážná nemoc v rodině; Péče o nemohoucího, starého člověka 

Martina Špinková - Kocouře, ty se máš 

Rolf Barth - Můj druhý dědeček 

Ivona Březinová - Lentilka pro dědu Edu 

Lenka Pelánková - O mamince, která si ostříhala vlásky 

Stefanie Lazai - Benjamín: rodinné starosti 

Obavy, strachy, smutek 

Jack Kent - Žádní draci nejsou 

Martina Špinková - Divný brach strach 

Marka Míková - A smutek utek 

Evaeva 

Když umřela moje babička, taky jsem to se synem probírala, bylo mu 3,5 a bylo vidět, že tu definitivu vůbec nechápe. Přitom třeba ví, že jsme doma měli kočku, která umřela, když jsem ho čekala a chápe, že tu není, nikdy ji v reálu neviděl. Někdy o ní mluví, ví o hrobečku. Ale odchod někoho, koho zná / znal moc nechápe. Pořád to bere tak, že je babička v nebi s jinými babičkami, ale mám pocit, že v jeho chápání si tam tak jako odskočila. To, že se nevrátí, už moc nepobírá.

Podobně teď dceři neumíme vysvětlit, že něco se stalo dříve, než se narodila. Vůbec nechápe, kde byla ona, když jsme někde byli nebo něco dělali se synem. Nejde jí to vysvětlit, tak už jsem jí radši naslibovala několik výletů. Chápu, že pro dvouleté dítě to je těžké.