rasaNori mate na ni velky naroky, no. Vzdyt ve 3 letech nedokaze jeste takhle planovat...
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
continuity já jsem proti tomuhle vztekání imunní, vlastně mě vůbec nerozčiluje. Když chce to, co má ten druhý, musí holt počkat. Maximálně mu doporučím, ať to zkusí vyměnit. Mladšího komunikační schopnosti jsou zatím dost omezené na nějaké dohody
Pinot Noir si vzpomínám jak jsi tu popisovala, že musíš dojídat jídlo po dětech i když je ti z toho zle, protože jídlo se přece nevyhazuje
viktorka_od splavu no tak to jsi zase trochu překroutila, ale to je jedno.
Evaeva haha tohle taky rikam, kdyz se Tonda pretahuje se svoji kamaradkou, resp ona s nim, on je zatim takovej milacek, ze si to necha libit a jde delat neco jinyho. Tak na ne jen volam "Nejak se dohodnete" :D
711990 já právě nerada radím i to, ať mu nabídne něco jiného, protože mladší si to vždycky vezme a tím pádem starší vždy dosáhne svého.
V tu chvili neslo o planovani, v tu chvili slo o zachvat vzteku zpusobeny tim, ze jsme ji nevyhovely. A nasledna reakce jak od pubertaka, ton jakym s nama mluvila atd. Proste frackovsky mod. Od nas to nema. A do kdy bude mala, aby se to neresilo? Ja nevim 10 takovych scen denne vysvetluju, ze takhle se k sobe nechovame, ze kdyz ji mala neco podava a starsi to nechce, tak reseni neni ji strcit a frackovsky odseknout nechci to, atd. Tak jedenacta scena je proste kdy i ja vybuchnu. A najednou je zas den klid, dite je uzasne, je s nim domluva. Ale tak asi mam na vychovu jiny nazor nez zdejsi vetsina.
Pinot Noir no tak můžeme, prostě to tak máme a taky mám zas jiné problémy, se kterými se snažím pracovat.
Děti učím si najít nějaký ventil, třeba starší jeden čas chodila zmastit takového panáka v její životní velikosti.
V práci si taky hazela vecmi o zem? Můj muž ma taková období, kdy je fakt protivný a vzteká se i nás. Většinou mu to stačí říct, kdysi to byly delší diskuze, dnes stačí pár vět. On si to normálně uvědomí a dokáže ty emoce korigovat a minimálně nekolik měsíců je zas klid. Takže to asi umí.
Neříkám, že každý ma být zenový mustr, ale korigovat svoje emoce, učit se komunikačním dovednostem s jinyna lidma, zvládat stres, jsou uplne běžné věci, na kterých by měl člověk pracovat celý život. To je můj postoj k tomu.
Pinot Noir 711990 No jak píšu, asi bych si nechala někde poradit, pokud bych měla pocit, ze nevím jak na to. Což bych asi nevěděla, protože mojemu naturelu je to totálně vzdálené. Jako občas křičet, bouchnout do stolu apod. je asi normální, ale je třeba mít nějaký hranice. A ty jsou pro mě 1) ničení věci, kam teda patří i vyhazování, 2) fyzicky ublizovani lidem, zvířatům i kytkam a pak taky 3) když člověk v tom amoku udělá těch věci víc po sobě - tohle se mi blbě vysvětluje, proste chápu, ze člověk ve vzteku flakne dverma, ačkoli to sama nedělám. Ale nepochopím, když flakne dverma, půjde ještě kopnout do postele, pak mrskne na zem perinu s nakonec ještě zarve do prdele (to si úplně vymyslim, jen se snažím ilustrovat, co myslím). To je pro mě proste za hranou a pokud bych cítila, ze tam moje dítě směřuje, nějak bych to řešila.
rasaNori hele znas vyraz "threenager"? Proste prvni minipuberta, no...
rasaNori já si nemyslím, že to nemáš řešit. Ale přijde mi to jako normální chování malého dítěte. Jasně, že je naštvaná, když není po jejím.
rasaNori podľa mňa s tým nič nespravíš, na jednej strane je asi čiastočne pravda, že ešte nevedia iným spôsobom spracovať emócie, na strane druhej možno aj skúšajú. Ja mám v tomto smere celkom dobré dieťa, v 90% prípadov sa nehádže o zem, nehádže o zem ani veci, na uposlúchnutie stačí niečo dôraznejšie povedať. Ak na neho raz za uhorský rok zjačím, dostane akurát tak hysák a zle z toho spí. Ale keď sa v tých 10% prípadov vytočí tým spôsobom, že sa o tú zem hodí alebo sa začne rozčuľovať, to ma ide poraziť ako to neznášam. Ale v tých prípadoch to fakt neriešim, nechám ho nech sa rozčuľuje a hádže o zem koľko chce ak sa tým neohrozí alebo niekoho iného. Ale vôbec si nemyslím, že to, že je pomerne veľký kľuďas je moja zásluha, je taká povaha a mám šťastie, že som v tomto smere vyfasovala easy dieťa.
Ale zas na oplátku už skoro rok chodí do jaslí a aj tak každé ráno furt skúša vyrevať, že ostane doma. Robí to len mne 
.
MP Meri jeste me k tomu napada, ze kdyz se clovek nauci potlacovat ten vztek, stejne to nekde vybubla. Jeden muj pribuznej je v praci uplne totalne dokonalej, zadnej vztek, milej na vsechny. No ale vylejva si to doma tim, ze se nasere za uplnou drobnost a totalne vybuchne nebo naopak zahaji mlcenlivej protest...stejne tak znam opacny pripady z prace, kdy zjevny podpantoflaci co doma poslouchali manzelku na slovo, byli v praci za nejvetsi borce, co na vsechny rvou a rozcilujou se.
711990 to sedí. Syn je na mě někdy tak drzý, vůbec nechápe, co říká. Nebo říká takové to A stejně si to vezmu!. Obvykle to nějak ignoruju, tohle mě kupodivu vůbec nevytáčí.
rasaNori já myslím, že tyhle stížnosti (tu) nikdy nedostanou pochopení, protože si pod pár větami, kterými to popíšeš, každý představí situaci z vlastní domácnosti, která se nejspíš od tvojí situace bude dost lišit. A i kdybys tu jednu situaci natočila na telefon, tak stejně bude chybět všechno, co tomu předcházelo.... 
Tabea já si spíš myslím, že si na děti a jejich vztekání aj. stěžuje (skoro) každý, ale skoro každý chápe, že je to prostě nějaké vývojové stadium a neočekává automaticky, že se tříletý prcek bude chovat jako rozumný člověk. tahle doba je prostě prostor, ve kterém se s tím to dítě musí naučit pracovat, jinak hrozí, že z něj vyroste nevyrovnaný dospělý
jinak konkrétně to, že starší chce vždy to, co má mladší a naopak mi přijde uplně normální a celkem jsem byla překvapená, že to může přetrvávat do dost vysokýho věku.. muž to třeba absolutně neřešil tudíž vždy měl mladší to co na něj zbylo, páč jinak ho starší zbušil. jako měla jsem co dělat abych držela pusu, uff
rasaNori toto robí aj môj, je skoro tak starý ako tvoja a je vo veku, kedy chce zo zásady to, čo má niekto druhý. Pozornosť má stále ako octomilka, takže prelietáva od veci k veci a nedajbože ak má niekto niečo, čo on síce 3 minúty dozadu nechal tak, ale teraz je to najúžasnejšia vec na svete. Miesto hádzania vecami teda reve a vyčítavo hľadí mojím smerom, že to mám akože riešiť...A čo som videla na ihriskách, správajú sa tak všetky deti okolo tých 3 rokov, bez výnimky. Len reakcie na to ak niečo nedostanú sa líšia.
711990 tak asi nejde uplně o potlačování emocí jako jejich zpracování. Chápu, že zenovým mistrům se to mluví snadno. Nejsem úplně zen.
Ale máme v rodině dítě, kde to bylo přesně totéž, ve dvou letech vztek s agresivitou pokaždé, když nebylo po jeho, vždyť ve dvou letech. No, tak teď je předškolák, když není po jeho tak v lepším případě jen hazí věci na zem (samozřejmě si vybírá, co hází, polštář ho neuspokojí), v horším mlátí rodiče.
Jako ano, ve dvou neví co se sebou a svými emocemi, to ale nevylučuje, že je potřeba je to začít pomalu učit. To je stejné jako s příborem, taky postupně nejdřív vidlička, časem i nůž. Jako chození po ulici, nejdřív všude za ruku, potom za ruku jen po přechodu, pak už chodí sami.
A sama vidím, že najít tu hranici není lehké.
