continuity v práci mě nikdy nic takhle nenaštvalo ani nefrustrovalo. Jsem v kanclu všemi chápaná právě jako zenový mistr. Někdy ta pára ale ujít musí. Podle mě je lepší jednou za čas zařvat sprosťárnu nebo nakopnout kýbl, kterej nejde otevřít, než to dusit v sobě. Podotýkám, že jsem nikdy nic nerozbila, nikomu neublížila, maximálně si nakopla palec.

A s tvým mužem, to jsme asi úplně jiný případ. Já žádná období, kdy se vztekám na ostatní, nemám. Já jsem kliďas a na všechny přívětivá, jen jednou za čas vyletím. Obvykle kvůli úplné blbině, která je ale tou poslední kapkou. Takže mě nikdo usměrňovat nemusí.

711990 ale o potlačování vzteku to právě vůbec není. Jde o to najít si nějaký vhodný ventil. Já třeba měla problém spíš s tím, že mi v krizových situacích bylo do breku. A komplikoval to fakt, že ten pláč moc neulevi, protože jsem se samizrejme cítila trapne. Tak jsem se s tím taky musela naučit něco udělat. zpracovat tu emocí, nějak, kde už neškodí.

Zlatý řvaní a házení predmety, ti řeknu, to je v našich zeměpisných šířkách podstatně přijatelnější. Možná právě to, že je to tak nepřijatelné, mě donutilo s tím něco udelat relativne brzo. 

Evaeva a me to vytaci dost no. 

Pinot Noir pak nechápu proč se vymezujes proti tomu,že my Meri to nějak máme. 

Evaeva a me to vytaci dost no. 

​tak s tím ovládáním emocí doporučuju začít napřed u sebe

Tabea ok asi si dam pauzu:) 

viktorka_od splavu diky, to by me fakt nenapadlo. 

rasaNori to zní ale ještě nedělá spratka, že tebe to štve. 

rasaNori služebníček

711990 Já nejsem psycholog, tak tu nechci házet nějaký ultimátni řešení ... ale každej vztek má svůj důvod a podle mě je spis potřeba pracovat na tom duvodu. Pokud mi něco vadí, tak o tom mluvit, klidně hned a narovinu. U sesypanejch krabicek ... tam fakt nevím, mě by taková věc proste nenasrala a pokud jo, problém by nebyly ty krabičky, ale něco jinyho. A řešení určitě není s krabickama flaknout a jít do pryč (podle mě). A ano, asi do určitý míry je potřeba umět ty emoce potlačit a zpracovat nějak jinak. Přece nemůžeme všichni chodit po světě a kopat třeba do popelnic, protože nám ujela tramvaj

Evaeva pisu tu o tom, ze me vytaci jeji frackovske chovani, ze s tim neumim pracovat, ze jeji jak pises ty a stejne si to vezmu/neco udelam/neposlechnu nedavam.

Hele asi to nema smysl. 

continuity když jsem hodně naštvaná, tak je mi taky do breku. To se stává fakt výjimečně. Obvykle postačí si ulevit slovně nebo něčím mírně bouchnout:) Zřejmě mám kompletní místní repertoár.

rasaNori já si myslím, že to těžko změníš, podle mě se takhle bude chovat ještě několik let. 

MaeGandal continuity jj to naprosto souhlasim. Ja to ani nemyslela tak, ze jedina volba je naucit to dite emoce potlacovat. Jen ze KDYZ se to stane, tak si to proste vybije jindy, jinak. Proto je dulezity se snazit to nejak vhodne zvladat. Byla to jen myslenka k tematu:) Ten primer s priborem je super:)

​tak s tím ovládáním emocí doporučuju začít napřed u sebe

​Jo, tohle je velká pravda. U těch sambovych záchvatu vzteku jsem nakonec taky došla k tomu ... ze to, ze mi to vadí, je hlavně můj problém, kterej si musím vyresit (mě to teda rozesmutnovalo, ale principiálně je to stejný).

continuity protože mi to znělo, jakoby my, co občas vylítnem (zas si to nepředstavujte jako nějaký tornádo, ten vyhozený oběd bylo největší extempore, potrestalo jenom mě a budu na to dlouho vzpomínat, jinak jsou to ty odhozené ručníky, jak psala žluťásek ), jsme to považovali za skvělou věc, nebo co, a mohli se rozhodnout, že už to teda neuděláme, až nám to skvělý přestane připadat. Jako jo, mohla bych to asi potlačit, ale trochu mě ty možnosti, ke kterým potlačování emocí můžou vést, straší. 

A pro mladšího synka mám pochopení, protože hodit něčím, je v jeho necelých dvou letech jediný způsob, jak tu frustraci ventilovat, a věřím, že frustrace mladších sourozenců je veliká. I tady z diskuze to vypadá, že ti mladší že sourozenců tohle mívají častěji.

MP Meri ty sesypane krabičky jsou výborné, jak to na každý jinak. Když se to stane mě, tak tu polici vyndám celou a ten bordel prostě proberu.

Když na to nemám čas, třeba proto, že za dve minuty mi začíná důležitá schůzka, tak nemám čas ani se vztekat. Vyřešeno dvacet. 

rasaNori Já tě chápu,mně taky vadí, když ubližuje segre nebo tak jako ul ní vůči ní. Treba přesně jak píšeš, že ji třeba odstrci v situaci, kdy to vůbec není na místě. Nebo ona strká jen do ní, do jiného dítěte si to nedovolí. Když jsme byly na návštěvě a byla tam stejně stará holčička, tak si to spletla a strxila do té cizí a úplně se podívala, co se bude dít. No hele, já už toho mám taky občas plný kecky ale tyhlety frustrace jsou prostě nepřenositelný;-). Určitě jsi na děti náročná a důslednější, ale kdo jsme my, abychom ti říkaly, jestli je to dobré nebo špatně,ono je totiž možná spíš dobře:-D:-D.

MP Meri Tak to mě by ty krabičky naštvat dokázaly a fakt by za tím nebylo nic jiného. Zrovna takové věci mě spolehlivě vytočí. A taky bych jimi mírně třískla a vrátila se k tomu za pár minut. Zato neprovedená omáčka mě nechává klidnou

Pinot Noir Nemam docteno celou diskuzi, ale tohle bych mohla podepsat. Ja jsem drtivou vetsinu casu klidna a lidi (ti se kteryma nesdilim domacnost) by to do me nerekli, ale jednou za cas proste bouchnu. Jako pysna na to nejsem a hodne jsem se uz zklidnila. Jako dite jsem mela ty popisovane zachvaty vzteku, ono to pak uz nejde jen tak utnout. To dite to opravdu proziva a neni cilem jenom vyprudit rodice. Ale chapu, ze lide flegmatickeho razeni to chapou jinak.