INCOM1 díky! Babička mi tři kluky věštila a ta měla v těhlech věcech obvykle pravdu. Ségře se naopak zdálo, že se nám ještě narodí holkaNo muž už další nechce, takže asi tak.

Evaeva mne sambo kedysi polozartom oznamil, ze on plodi len chlapcov a kedze mu to vychadza, tak by som sa o tretie nepokusala ani keby som po dievcatku neviem ako tuzila :))

žluťásek

Tak u nas ve skolce ted chodi jen 9 deti z 23. Jen cekam, kdy dojde na nas, v satne jsem slysela kasle dost. Dnes syn cestou z plavani v aute porad pochrchlaval, tak doufam, ze mu jen natekla voda do nosu. Prijde mi, ze letos ty nakazy prisly hrozne brzo. A jo, jak jsme sedeli vetsinu roku doma a s nikym se nebavili, natoz nejaka skolka, tak jsme nikdo nemeli rymu, jak byl rok dlouhy. Ale nejak uchvacena jsem z te izolace nebyla, ja jsem za tu skolku vdecna i s tema usoplenyma detma v satne

Karja čtu se zpožděním, ale vincentkový pastilky a kulišárna z rukou matky mi oživily dávnou vzpomínku.. Dcera cca ve věku tvojí velké malé měla záchvaty pláče, kdy se nedokázala utišit, vadilo to i jí samotné. Vynalezla jsem zázračný lék na pláč, Vincentkovou pastilku, chodila si pro ni ve chvílích potřeby.. Ona teda medicínky jedla ochotně, bývala hodně nemocná, tak si nějak zvykla a naopak lékům důvěřovala.

Gatita Jako těch 6 dní ve školce bylo tak krasnejch no:-D:-D, ale jelikož jsem za posledních 14 dní byla jen dvakrát v Penny, jednou v Coopu a jednou v Bille, nevím, zda mi to za to stálo:-D. 

Pavlena Jj, já to plánuju koupit, zejtra mám výlet do lékárny:-D. Aspoň něco si třeba vezme no! 

Karja tuším jsou dvě příchutě, bylinky a pomeranč, ten je myslím víc bonbonkovější..

Mrakoplas já bych to třetí brala tak jako tak. Holku teda určitě radši, ale i kluk by byl fajn:) Jenže můj maximální rozestup jsou tři roky a to už moc nestíhám;)

Gatita Jako těch 6 dní ve školce bylo tak krasnejch no:-D:-D, ale jelikož jsem za posledních 14 dní byla jen dvakrát v Penny, jednou v Coopu a jednou v Bille, nevím, zda mi to za to stálo:-D. 

​No tak nějak. Kvůli té rýmě už jsme přišli o minimálně tři plavání, dvoje cvičení, jednu miniškolku a několik víkendových akcí.

Evaeva Jako mne ani nevadí být doma, ale být doma s maloumalou, to je na leckdy na provaz. Včera už jsem přemýšlela, jestli nemam nějakej problém, i jsem večer se úplně vážně ptala samba, zda si myslí, že jsem psychicky zdravá, jestli bych neměla někam chodit na terapie nebo tak. Já jí někdy totiz tak nesnáším!!!! Ona je tak často nespokojena, člověk se může na hlavu stavět, aby byla v rámci možností spokojená (tj. doma, a žádné extra zazitky) a nic, není ji to prostě dobry, do toho jak spustí ten jekot, to je něco strasnyho, strasnyho. Člověk se tedy tak nějak soustředí na ten čas uspání jako vyznamnej denní meznik a včera mi ji velkamala dvakrát po uspání vzbudila, tak to už jsem fakt myslela, že ji někam vratim. No tak to potom mám po takovyhle rozpolozenich o sobě dost velké pochybnosti, ale sambo říkal, že on by s ní doma byl už dávno mrtvej a to je pravda. Vylizou se z těch nastydnuti a začnou ji doma galeje, galeje! Žádný nošení, studenej odchov,  šanci už dostala. 

Karja Synovec je Marián, Maroš se mu říká normálně a je to docela hodný chlapeček (poměřuju s našima )

Jeden exemplář nespokojeného dítěte mám doma. To je životní pesimista, furt je něco špatně, ať člověk udělá cokoliv. Naprosto tě chápu.

brrr Nenene, já myslela že ji to už brzo v rámci měsíců přejde! 

Karja já nechápu, že to dáváš. Malý je teď občas dost otravný, jak má tu rýmu a je z toho unavený. Tuhle asi 20 minut ječel, hrozný. Muset to snášet dnes a denně

Karja Nevím, jestli Tě to uklidbí, ale on už neřve, z toho vyrostl. Ale i jenom poslouchat ty pesimistické řeči je dost na palici.

Evaeva No vono moc jiných možností než to vydržet není! Ale musím říct, že teď chodí holky docela k našim (docela k nasim znamená třeba dvacet minut dopoledne, ale i tak je to hrozně osvěžující). Ale hlavně ona venku a když se něco děje je v pohodě, to má jen takový ty klasický manýry, že třeba zdrhne do silnice, někde se sprajcne, ale nic nervy drásajícího. Prostě venku je v cajku, doma je to peklo, fakt se od ní nedá hnout, aniž by nereagovala hysterakem nebo něco samostatné dělat (ehm třeba vzít do ruky koště). No a taky je vzhledově moc roztomilá, i sambo mi tuhle říká, ať ji česu víc ty copánky, že ji pak leccos člověk odpustí a je to pravda, ty hezky lidí skutečně to mají lepší! Noo takže není to úplně vhodný dítě do případne karantény, takhke bych to asi shrnula:-D

brrr Karja take hlasim vyskyt maleho pesimisty a vecneho nespokojence. Trva to uz sest let, to uz se asi nezmeni. Proste vsechno spatne, zadny duvod k radosti, vse je uz predem ztracene. Ted je to teda lepsi, skolka a kamaradi to nejak koriguji, ale v zime jsem mela normalne dojem, ze jsem pecovatelkou nerudneho dedka, takoveho toho typa, co svym pecovatelum zle nadava. Pecovatelkou, ktere nikdy nekonci smena. Ale ja to teda neustale svadim na kovid, ze nam uz ta ponorka lezla na mozek. Protoze ted je to v pohode. Tak az budou moci karjadeti ven, bude to ok, i kdyz povahu muzou mit ty deti od prirody nespokojenou. 

brrr Ježíšmarjá, ale že nerve, to bude stačit zatím:-D.

Gatita Já vůbec nevím, jakou má povahu, podle mě je to povaha ,,zničit matku,,. Venku je fakt spokojená, hezky si hraje s dětmi, litá, nechce domu, prostě musí být živo. Když jsem s ní někde sama, tak už jako tak kňoura dost to jo. Ale ona i když normálně chodíme ven, tak je doma nespokojena, prostě se většinou doma zase přepne:-D. 

Jinak se to sem uplne ve svetle predchozich prispevku bojim napsat, ale mne ted deti prinasi hroznou radost. Jakoze se uprostred noci probudim a polije me blaho, ze je mam, az mam chut si je jit prohlidnout do postylek. Starsi syn ted nejak povyrostl, mysleno jako osobnost. Je na nem videt, ze trochu bojuje se sebou samym, ze naschval vykracuje ze sve komfortni zony a snazi se pokorit nejake sve mety. A maji se moc radi s mladsim, ruzne si pomahaji a vrhaji na sebe nezne pohledy! 

Karja já tě jako úplně chápu. A potlapkávám, fakt. A líbí se mi, jak při tom zůstáváš vtipná, i když je to třeba chvílema "křeč". Protože náročný, nespokojený dítě, který kňourá/ječí, i když se může matka přetrhnout, to je masakr. Viděla jsem to z povzdálí u synovce, kterýmu za měsíc pořídí brášku a obdivuju skorošvagrovou za to, jak ho i tak miluje- u nás by to někdo nejspíš nepřežil. My teď máme peklíčko se školkou, 1. třídou, prací full time a občasnýma přesčasama. Zoufám si, někdy ječím už po ránu, někdy až večer, ale asi s tím dočista přestanu- jedna kolegyně z práce se chystá s 5ti letým chlapečkem na operaci srdce v mimotělním oběhu (jen po výkonu ho nechají spát 2 dny ) a jiná odvezla včera náctiletou dceru po druhém pokusu o sebevraždu potřetí do léčebny. Přišla jsem domů a mačkala ty svoje k sobě, že se až divily a tekly mi slzy. Vydrž!