Potrefenáhusa No nepředstavuj si košatásouvětí! Teta ham. Tam čiči. 

DrowRanger betsey Evaeva Sairon ouuu debaty o chozeni ven.  Ja nakonec volila nasili a proste jsem dceru nazdouchala do oblecku a rvouci vyvlekla ven. Uz u schranek byla v klidu a spokojena. Zato tatinek ji premlouval, vysvetloval, lakal na zazitky a krasy venku, cimz jen zpusobil 3 hodinovou scenu prokladanou jecenim. Pocatek nasich neverending vychovnych neshod. 
Myslim, ze nekterym detem samostatne rozhodovani (resp.moc, kterou jim tim davame) neprospiva, takze jsem i nadale v nekterych situacich byla nerespektujici Herodes a vyplatilo se. 

Pavlena

 vzdycky jsem si představovala ty jednotlivý svítící okna do noci :-)

Tyyjo, ted se mi vybavila davno zapomenuta scenka, kdy jsem byla malinka a asi nemohla spat a mama me vzala za kuchynsky okno a koukaly jsme na sidliste, kde se sviti a mama to komentovala "tam maj urcite miminko​". A to pritom mamka vzdy tvrdila, jak jsme byly i se segrou vzorni spaci...

Pavlena já v tomhle případě taky moc diskuzí nepřipouštěla. Ven jsme potřebovali i chtěli, problém byl vyloženě jen v tom odchodu. Navíc bylo potřeba zohlednit spaní a jídlo dvou dětí, tak jsme měli třeba jen dvouhodinové okno. Dost často to dopadalo, že řvali oba. A přesně u schránek byl klid. Syn teda ven chtěl, třeba se ptal, kdy už půjdeme. Ale když došlo na věc, začal stávkovat.

Rhaenys

JJsi super a ty pocity jak na houpačce jsou normální, jsi myslím ještě v šestinedělí, že? Já miminkovský pláč snášela taky špatně, o to hůř, že Rosťa prvních několik měsíců plakal úplně sporadicky, já se vždycky úplně roztřásla a musela jsem k němu hned jít a vzít ho do náruče, tenhle reflex jsem vůbec nemohla potlačit. Některé děti mají ještě tzv. čtvrtý trimestr, než jim trochu dozrají nervy a bříško a zvyknou si na svět... Nemusí to mít nějakou příčinu jako větry a tak. A jestli se nebojis, tak doporučuji zkusit šátek nebo satkove nosítko Storchenwiege nebo Love&Carry. Když tam miminko dobře usadis - a není to nic těžkého - tak ta pozice pomáhá i na ty prdiky. Pokud bydlíš u nějakého většího města, můžeš si na fb vyhledat místní skupinu rodičů, co děti nosí, mívají srazy, kde si můžeš nošení vyzkoušet a kde tě naučí uvaz a tak. (Omlouvám se za nevyžádanou radu, ale i na naše klidné dítě nošení působilo ještě víc uklidňujícím způsobem) 

Potrefenáhusa my jsme taky u haf a ci ci, a to jsme myslim vyrazne starsi. Ale ted se to zacina lamat, oni rozumi, jen moc nemluvi, no.

@Rhaenys mne se uplne poti celo, kdyz ctu tvoje prispevky. Prvni materska byla priserna, a kdyz pisu materska, myslim tim fakt celou materskou. Nekdy jsou ty zacatky fakt blby, no. Ale syn je ted skvely, vubec nevim, co bych si bez nej pocala. Mela jsem to podobne jako Karja , proste jsem si obcas delala svoji praci, i kdyz brecel, protoze on zkratka brecel porad. Pristup notna jsem chvili zkoušela, ale nemela jsem na to. Chvili mi trvalo, nez jsem si priznala, ze jsou chvile, kdy tu něhu ze sebe uz nevydoluju a jdu radsi zadelat na polivku nebo vysurovat zachod, protoze ta spoust doma a prazdny zaludek me stresovaly stejne jako to nestastne dite. A ted zazivam druhou vlnu osvobozeni, kdyz jsem si pripustila, ze nejsem proste Ubermatka, neuzije me na spolecne tvoreni a hrani, fakt mi to nejde! Tak proste zajistuju zabavu tak, ze upecu buchtu a dovolim synovi pozvat si domu kamarada a nijak se jim do toho nevkladam, at si klidne pumpujou vodu do piskoviste... Kazdy dela, jak umi, ke spokojenosti vedou ruzne cesty...

Potrefenáhusa syn v tom věku neříkal ani máma, ale já naprosto přesně věděla, co chce. Bohužel možnost vysejpat prášek na praní, poskakovat na stole nebo jíst syrové maso nebyla k máníTohle mě dost stresovalo, že už přesně věděli, co chtějí, ale nebyli sto pochopit, že to nejde.

dzizisketa Synek měl v pátek přesně měsíc. Jsem pražská, z Krče. Šátky mam 2, nosím každý den, to ho naštěstí uklidňuje

Evaeva začínám bejt vděčná i za ten pomalejší motorickej vývoj, nikam ještě nevyleze

Gatita mám pocit, že mít ubrečené dítě, dělám to stejně.

K té řeči. Oba mojí kluci začínali mluvit pozdě, v 18m uměli tak pět slov, jako haf, ham a máma. Třeba starší syn ty zvuky zvířat nikdy neříkal, takže já jsem pak ve 2,5 letech zjistila, že je neumí. Ale ve dvou už říkali i věty, mladší i docela skloňuje, používá zdrobněliny a tak. Synovci jsou tři a pořád je u mňau a brm. Ale švagrová je relativně v klidu.

Evaeva ja jsem taky v klidu, vidim, ze dokonale rozumi, tak myslim, ze se nakonec rozmluvi. Starsi ve dvou mluvil ve vetach, mladsi holt nebude, no. 

Potrefenáhusa myslím, že do židličky si přes pultík vlezl, ještě když neuměl chodit. Na židli vylezl i lezoucí. Oni se oba naučili lézt teprve v roce, ale nijak jim to nepřekáželo v akrobacii. Já už to tu psala kolikrát, pro mě tohle období okolo roku bylo fakt nejhorší. V tomhle období mě muž jedinkrát za celou dobu našel v obýváku na zemi brečící, že syn pořád brečí, sápe se na mě, nic nechce,... 

Gatita může to ještě stihnout! On je nějak v lednu, ne? U obou kluků ten vývoj byl hrozně skokový. Já bych se tříletým dítětem asi pro jistotu na logopedii zašla, kdyby fakt skoro nemluvil.

Evaeva tvoje deti mluvej moc hezky! Tonda sice ted zacal spojovat slova, ale jen v ty svy reci, takze mu rozumim jen ja:D ale uz umi vysvetlit, ze chce toust:D chleba-dva-horky

711990 syn takhle kdysi licil manzelovi: tady mama auto bac a bac a bac!

Cimz chtel rict, ze jsem natrikrat odrela auto pri vyjizdeni z garaze

Kan

Starý zákon, tak na ty pacholky

Já mám svým způsobem taky hodné děti, ale spíš je to mým pohledem, že mám tu laťku jako Potrefenáhusa

Je to těžké poznat, protože nedávno jsem na ulici viděla jednoho syna, jak pomáhá starší paní s nákupem, pochválila jsem ho a aby to kompenzoval, došel druhý den až třetí den, zato s novým piercingem. Tak si vyber.

Gatita to je bozi, kdyz uz zvladnou napraskat vsechno co se stalo!

U nás tie hysteraky zhorsujem niekedy ja, keď sa snažím byť chápaná a vstřícná a tolerantná a vysvetlujuca, muž si to buď nevšimne alebo mávne rukou, a to dieťa proste prestane.

711990 díky! Já mladšímu taky kolikrát nerozumím. Ale právě na to, že s prvními slovy začínali pozdě, mluví hezky. Pamatuju si, jak se mě asi ve synových 14m starostlivě ptala, jestli mu ukazuju ty zvířátka v knížkách a tak On říkal ha(f) a (p)ták, zatímco její holčička v tom samém věku řekla třeba máma ham babán. Tonda klidně teď může udělat najednou velký skok.