MP Meri Hele, to si musíš rozhodnout sama, já se nechala přemluvit i k tomu prvnímu, po těžkém porodu jsem o druhém nechtěla ani slyšet. Nakonec se tak nějak přihodilo, nadšená jsem nebyla, ale dítě je skvělý a položila bych za něj duši. První bylo hodné a spavé, ač jsem si to jako prvorodička nemyslela a každý mi vyhrožoval, že druhé mi to vrátí-narodilo se ještě pohodovější dítě. Kolikrát jsem se i těšila, až se probudí, protože to bylo fakt slunce!  A podle toho, co jsem pochopila o tvé rodině, myslím, že dvě děti budou super, hlavně jako starší. Udělají komplot, zabaví se i samy a jako starší je můžeš nechat doma spolu samotné. :-) I při cestování jsou lepší dvě děti, než jedno. A taky budou doma pomáhat!  Na tobě je, jestli si porodit dva jedináčky, nebo to spláchnout víc při jednom...času máš dost. 

Myrtila Ono totiž je prvně to snášení pláče, že je ti to líto a pak se přehoupne určitej věk a začne té to dost štvát:-D. Ještě když to dítě se třeba natahuje neustále ručičkama po tobě:-D. Já jsem teď párkrát zavřela třeba v kuchyni, s tím, že kdo buli nesmí dovnitř:D 

​A fungovalo to? Přestaly bulet? :-) V tomto jsme měli neshody s mužem. Ten taky, až byla dcera starší říkal, až přestaneš brečet. Ona tak chtěla, ale to nejde zastavit jen tak ten pláč. Takže z toho pak byla ještě víc rozhozená. Účinek úplně opačný. Muž křičel, ať přestane berečet, dcera křičela, že jí to nejde, já křičela, ať muž na ni nekřičí... patová situace

Priznanie krkavcej matky : Syn je uz 2,5 tyzdna doma a neho protivnost dosahuje taku mieru, ze zacinam mat problem ovladat sa. Uz neviem byt mila pri tych jeho vystupoch a ak este raz za resti alebo skrikne nie a zduje sa, tak za seba fakt nerucim...od rana sa snazim dovolat do skolky, ci ho tam zajtra mozem rat ak bude mat prelepene stichy na hlave, pevne verim, ze ano, lebo fyzicky je uplne ok a ja uz v ramci mojho dusevneho zdravia potrebujem aby tam siel .

Karja Jojo, teď už je to jiný

notna My zavedli, že "pláče se v pokojíku" :-), pochopitelně pokud se nejednalo o nějaký úraz a podobně "oprávněný" pláč. A normálně to fungovalo, děti tam odcházely nakonec úplně dobrovolně, ulevily emocím, nakonec se tam většinou do něčeho zabraly...

Garfie Jo, o pláče se v pokojíkz se snažíme taky. Dopadlo to tak, že to občas dceru chytne, zakřičí "chci být sama!" a s prásknutím dveřmi se tam zavře. A já přiznávám, že jsem tu pubertu čekala později :)

notna u nás u mladsi jo, ale teda u nás na ní nikdo neřval ať se uklidni. prostě jsem ji odvedla do pokoje a dala najevo, že teď má prostor se s tou emocí v klidu vypořádat. Oba ani nepřišla, i když jí nic nebránilo, kolikrát nebyly ani zavřené dveře.  Když pak přišla samozřejmě se to muselo udelat tak, aby neztratila tvar, ale mě stačila i snaha s tím řevem něco udělat. 

Jenže to bylo dítě, které se houpe na svých emocích. teď, když je větší je to zcela jasné. Ona si i tom pláči a rozčilení obcas normálně lebedi. začne klidne tím, že to rozčilení hraje a nakonec jí to vtáhne natolik, že se opravdu rozlitosti a rozbrečí. Občas zasáhnou zavčas, občas to nestihnu a brečí. 

Ale těžko něco dělat s pláčem kvůli dvojce z písemky, na kterou se neučila. 

Garfie Tohle u nás taky fungovalo. Jak píšeš, pokud nebylo potřeba utěšovat nebo hýčkat, tak ať jde vyvádět do pokoje. Teď ji tam posíláme, když je drzá nebo s námi začne mluvit ošklivě. odejde tedy uražená, ale za chvíli přijde a je s ní normální řeč a vyřešíme vše v klidu. 

Na pláče se v pokojíku jsem prý byla naučená já, údajně jsem tam pak i odcházela sama.

DrowRanger úplne ta chápem, držím palce, nech už sa ti ho podarí dat zajtra do škôlky. Mne tiež strašne pomohlo, že Alica bola včera v škôlke, ona teda doma nie je taká zlá, akurát vyrába strašne množstvo bordelu po zemi, už som z toho neporiadku bola na prášky.

Dnes už som ju tam dostávala podstatne zložitejšie a tipujem, že zajtra budu už scény a problemy

Karja taky jsem tu párkrát zakřičela, ať přestanou řvát a odkráčela do koupelnyHrdá na to teda nejsem a už v tu chvíli mi to přišlo jako blbost, ale někdy to fakt nejde jinak. Na staršího to teda zafungovalo, mladší řval pořád stejně. 

DrowRanger školka je spása mého duševního zdraví. Kdyby se tam dceři nelíbilo, tak už mě asi kleplo :)

betsey u na sje vzdy prvy den boj, druhy kensi, treti bez placu a stvrty a piaty su zas place...ale funguje tam ok, aj uctelky mi vraveli, ze sa rychlo ukludni...

PotrefenáhusaSouhlasím s tou adaptací. My přišlo logický, když se devět měsíců houpe v břiše, že pak se chce houpat u mě v náručí a nelíbí se jí být samotná v postýlce nebo kočárku.

​jo, je to logicky. Já to čekala dopředu, mne fakt jediný co překvapilo, byla ta brutální náročnost toho řevu. Dobra rada byla schovat hlavu pod perinu a zvednout otce ze střídačky 

Me teda obcas ten druhej kousek taky napadne, i kdyz jsem doted byla v klubu s MP Meri a pak si prectu, jak krasne o tom Garfie pise a rikam si jo, skvelej napad, dve deti! Jenze ono je to jako ten vtip o slonikovi, staci precist prispevky betsey a DrowRanger a ty teda nehezky o slonikovi mluvej

DrowRanger u nás to ma zase opačnú tendenciu, len u nás je problém, že sa nechce ani obliecť a ani ja ju nasilu neviem obliecť. Dnes sme vystriedali šesť nohavíc a aj tak nakoniec revala v chodbe na dlážke, že jej to oblečenie vadí. Nakoniec keď sme vyšli z bytu, už bolo všetko ôk, ale myslím ze išla len kvôli tomu, že muž je v práci a ja som musela ísť k doktorovi

Ja by som ju tam s kľudom aj násilím dotiahla, lebo viem, že sa jej tam bude páčiť, myslím, že mám problém len s tým odchodom z domu,, ale bohužiaľ momentálne nie je v mojich silách vyriešiť to jej obliekanie, nahú ju do škôlky poslať nemôžem 

Rhaenys Úplně slyším sebe. Já jsem s narozením dítěte čekala ledacos, ale ten neustálý zoufalý pláč mě ubíjel. Vůbec neznám ty pocity, kdy bych měla chuť dítě vyhodit z okna ( i když jsem na to muže upozorňovala, že je to běžný), jak se tu párkrát psalo. Bylo mi ho hrozně líto a kolikrát jsem taky brečela s ním. A kdyby ho někdo slyšel v telefonu, tak si spíš myslí, že ho mučíme, bez legrace.Ale u nás to bylo speciální tím kissem. Vlastně nejhorší bylo to, že nikdy nebyl spokojený, ať jsem dělala cokoli. Ale to určitě nebude váš případ, miminka jsou prostě náročný, ale přejde to, fakt.

continuity Dcera se brzy dokázala docela dobře vyjadřovat, takže přišla s omluvou a ještě i řekla, co byl problém. Ona je hodně emotivní a občas vyskakuje hned jak čertík z krabičky. 

Potrefenáhusa Ve srpše většinou není nic slyšet.

711990

Musím začať robiť Alici poriadne PR

U nás odoslanie kamkoľvek vôbec nehrozí, syn chce byť úplne stále pri mne