711990 vždyť ty mají zatím jenom jedno dítě?

O slonikovi zacnes mluvit hezky, když budou mladšímu tak cca dva. A ve chvílích, kdy jsou ty deti odkázané samé na sebe - už jenom večeře nebo dovolená na cizím místě bez kamarádů, o karanténě během covidu ani nemluvě, je to k nezaplacení. 

MP Meri mám to stejně. Doba po prvním porodu je v mých očích hotové peklo, já totálně neschopná troska a dítě převtělení ďábla, přitom už v šestinedělí jsme normálně oslavili Vánoce s celou výzdobou, stromečkem, dárky, kaprem a salátem, od dvou měsíců jsme jezdili na víkendy k rodině, skoro 300 km, kde jsme každý den spali u někoho jiného, Ríša každý spánek v jiné postýlce, kočárku, na zemi, v autě... A když se dívám na fotky, vůbec jsem nevypadala tak tragicky, jak jsem tehdy myslela, a doma nebyl žádný bordel (tehdy jsem totiž ještě vůbec netušila, jak skutečný bordel vypadá ). A používala jsem látkové pleny, které jsem žehlila!!! Vyplývá mi z toho, že to podstatnou část problémů vytvářela hlava pod vlivem hormonů a moje příliš vysoké nároky na sebe samu. 

711990 já jsem velký propagátor dvou dětípozorovat je, jak spolu interagují, je boží. A navíc se mladší zabaví vedle staršího. Když je starší ve školce, je to velký rozdíl, to ho mám pořád za zadkem.

711990 já mluvím o sloníkovi jen dobře! Je to úplně nejlepší.

Len ve mne to agresi taky nebudilo, ale fakt úplně nejčernější pocity zoufalství, ze to nedokážu nijak vyřešit. 

DruI já vůbec nevím, jak z toho ven, protože on je ve školce rád, těší se tam, doma se ptá, kdy zas půjde (on byl zatím víc nemocný doma než zdraví tam), ale ráno při odchodu pokaždé 'Nechci do školky" a při předání scéna:( Fakt nevím, co by mu pomohlo.

711990 Víš ty jak je to roztomilý, když se ten starší o mladšího stará? A nosí mu hračky a dudlíčkek. A podává plenky a pomáhá koupat. A nechce návštěvám povolit, aby si ho chovali, aby ho náhodou neodnesli... ;)

(a když je jim oběma blbě a v noci se budí na střídačku, takže si ani nemusíš chodit zbytečně lehnout, protože máš furt co dělat ;)

Karja No, ono je to pak asi jiny, kdyz uz je to dite vetsi a breci spis vzteky, nebo z nejake frustrace. Ale zase to neni tak, ze bych byla uplne zenova, me ten brekot taky nekdy dost stve, ale prameni to spis z toho, ze nemuzu prijit na to, cim bych tu situaci vyresila. No a taky se to cely jeste horsi mym nedostatkem spanku

Jinak musim rict, ze te obdivuju, kdyz tu pises o tech svych amazonkach, ze to vsechno zvladas, ja bych se asi nezavrela do kuchyne, ale zavrela za sebou dvere domu a odesla si nekam zpivat do lesu. 

Evaeva Hele já když při odchodu do školky nespolupracuje, tak vyhrožuju, že tam teda nepůjdem a to ji vybudí. My teda asi dvakrát zůstali skutečně doma (když jsem ještě byla těhotná) a ona zjistila, že to fakt není zábava sedět dopoledne sama v pokoji zatímco maminka pracuje (nebo teda být celé dopoledne odesílána, ať si hraje sama, že maminka potřebuje pracovat :)

ale v tomhle mám fakt štěstí, že vyloženě touží chodit mezi děti.

Pinot Noir Mě by zajímalo, jestli jsem schopna se poučit a k případnému č. 2 přistoupit s nějakou větší lehkostí, nebo jestli ty nároky budou zase mimo realitu, což je u mě obvyklé. Fakt nevím. Třeba z jarní karanteny jsem se poučila, snaha zvládnout domácnost, dítě bez školky i práci zároveň mě donutila si slušně štrejchnout o dno, takže teď, když dítě onemocnělo, tak jsem obratem šla na OČR, i když na mě zaměstnavatel tlačil, že bych to měla zvládnout na HO. Tak snad už jsem se nějak posunula

711990 Jo no; člověk to čte a říká si - tohle si přece dobrovolně neudělám

Ja bych mela druhe, jen kdybych nasla nahradni matku . Tehotenstvi je pro me uz neprijatelne, no a muz nechce teda absolutne vubec a za zadnou cenu, tak to beru jako fakt. I kdyz verim, ze i me ty myslenky nekdy popadnou, treba casem. Navic se lidi zacinaji dost neomalene ptat, asi budu muset najit nejakou ostrou univerzalni odpoved. Tim nerikam, ze dve nejsou lepsi, ale sama jako jedinacek jsem nikdy netrpela. 

Pinot Noir @MP Meri no presne! U prvniho pocit, ze  to nezvladam. Pritom prvni telefonat od sefa z prace, jestli bych se nemohla na neco mrknout, prisel snad jeste v sestinedeli. Ve 3 mesicich jsme meli na Silvestra u nas doma 15 lidi na vecirek. V 6 mesicich uz jsem pracovala dost pravidelne (nebylo to teda vubec efektivni), ve stejnou dobu jsem letela na vikend za muzem do londyna a syna hlidala babicka! Jak k nam furt nekdo chodil, tak jsem myslim mela i celkem uklizeno. 

Ted jsem uz 2 roky na full time doma,  v 11 jeste piju kafe v pyzamu, doma je casto neporadek, kazdy druhy den beru obed z restaurace, dite neumi ani ty zviratka a chybi nam jeste furt screening kycli. A mam pocit, ze to zvladam skvele

MP Meri já teda od č. 2 čekám jen to nejhorší, což byl postup, který se mi osvědčil u č. 1 pak jsem byla děsně příjemně překvapená, že někdy i spinká. Ale tajně doufám, že bude stejně v pohodě jako č. 1, když je zatím těhotenství jako přes kopírek. Dokonce jsem si vzpomněla, jak jsem si po narození dcery říkala, že porod ok, ale těhotná už teda nikdy být nechci No, nějak se to vytěsnilo. 

Potrefenáhusa Ve mně párkrát i jo, ale vždycky to bylo obecný naštvání na tu situaci, nikdy se hněv neobracel na malýho. Ale i tak to bylo vzácný, přesně jak píšeš, jen příšerný zoufalství. 

posledni dobou tu nestiham moc prispivat, sotva docitavam. Naplno si totiz ,,uzivam" vyznam slova přeohmataná. Nekdy mam pocit ze jeste jeden dotek od deti a uz prasknu, je mi to po celem dni co na mne mala prisavka visi, uplne fyzicky neprijemne (a pak se odtahuji od starsi, ktera za to vubec nemuze ). Je to jen obdobi, ja vim...

continuity no ale pozivam s nima ty obavy, jak to pak zvladnou se dvema;)

Pinot Noir je fakt, ze ty mluvis o slonikovi hezky! I ostatni, ne ze ne:) 

Kdyz ja mela takovou pohodu v sestinedeli i pak ty dalsi dva tri mesice, ale jen diky enormnimu zapojeni samba a to by ted neslo! Nekdo by musel pecovat o to puvodni dite:D 

DruI tak ja se nevyspim poradne ani ted a ty mi slibujes, ze nebudu muset chodit spat vubec? Super

mnum

Mohučanka Ha, já taky čekala jen to nejhorší. Ovšem u mě měla prozřetelnost asi poťouchlou náladu, aby mi ukázala, že hranice nejhoršího jdou hodně posunout. Teď už jsem teda v pohodě, i když mám přísavku jako Karja , ale žádnou práci ani podobný akce jako ostatní teda nedělám a nepřipadám si nemožná. Prostě jsem přijala jako fakt, že mě malý nenechá dělat nic, že potřebuje 100% pozornost a taky to jde a je to i hezký. Očekávání asi ale vážně umí udělat hodně, my jsme teď doma všichni nemocní a já jsem hlavně vděčná, že malý to snáší nejlíp. My s mužem tu umíráme, ale syn je skoro zdravej a to je super. A odpoledne se tu staví mamka, která ho vezme ven, abychom si oddechli.

mnum Soucítim, netlapkám. Moc dobře to znám. Jednou jsem doslova odtrhla přisátý dítě od prsu, protože jsem měla pocit, že se už už zblázním, jestli se neodlepí hned teď.

Přitom jsem věděla, že by stačilo ještě tak 10 minut a usnul by, ale musela jsem ho odnést, aby se příští hodinu sápal po někom jiném a já nezešílela.

MP Meri myslím, že jo. Člověk už je přenastavený, i když si to neuvědomuje. Každý den s dítětem tě formuje, nenápadně, ale jistě. Do druhého těhotenství a toho období potom jde už podle mě docela jiný člověk než do prvního. Čekala jsem napodruhé to nejhorší a bylo to nakonec moc fajn, na rozdíl od prvního šestinedělí mám na to druhé jen růžové vzpomínky.