Potrefenáhusa včera nešiel ig, tak oneskorene ale pripomenula si mi tento obrázok

INCOM1 No ptaji. Nebo takova ta veta obsahujici "a brzo bude dalsi" v oznamovacim tonu. Ja mam teda navenek (a i doma) hodne pohodove mimino.  Obcas se ted s nekym vidame treba na jidle a on jak vidi svickovou nebo vlastne cokoli, tak hned chce. Pak ruzne pobiha mezi stoly a vykukuje na lidi a culi se. Spi uplne celou noc, pres den spi jeste dvakrat. No mam stesti, nevim jak bych zvladala narocne dite. Tak maji lidi asi pocit, ze bych zaslouzila poznat pekneho diktatora  I tak mam doma ale bordel, varit jsem se jeste nenaucila apod. I kdyz ted ma kamaradka asi 3tydeni holcicku a volala jsem si s jejim sambem a pry "dobry, v noci se budi uz jen jednou". No tak to je neuveritelny i pro me. 

Jos no že se ve třech týdnech budí jen jednou, neznamená nic. Mám svoje zkušenosti!

Jestli je dítě dobrý spáč se dá posoudit tak při nástupu do školy. 

Pinot Noir To mas pravdu, ale ten start materstvi je tim preci jen snazsi . 

Jos jo, to je. Ale musím říct, že člověka krok zpět hrozně otráví! U těch malých prudičů se může všechno jen zlepšit, ale když si zvykneš mít Havaj a pak se to dítě pokazí...

Pinot Noir Nestras. Ale samozrejme, syn ma i horsi dny a noci. Akorat rychle zapominam a tech lepsich je zatim nesporne vic. 

Gatita ano vyzera to na miernu poruchu niecoho. len treba zistit coho. mna desi ze ked ma len mierne priznaky tak uz je v skolke problem a neviem si predstavit co zazivaju rodicia co maju ozaj velke problemy zaclenit deti do kolektivu s vaznejsimi diagnozami

tento tyzden nas caka konecne to podrobne vysetrenie na autizmus. drzte palce nech je tych problemov co namenej

Potrefenáhusa včera nešiel ig, tak oneskorene ale pripomenula si mi tento obrázok

​Na tyhle situace nevzpomínám ve zlem, naopak. Cítila jsem se tak nějak "důležitě", nebo jak to říct, jakoze ostatní spí a já pečuju

Úplně opačné to bylo právě ve dne. Když jsem tak beprizorně bloumala ulicemi, nebo se bezcilne placatila doma na trase pračka-myčka-gauč ... To jsem se cítila strašně sama, měla jsem pocit, ze všichni všichni žijí nějaký život v nějaké úplně jiné bublině, do které nejsem schopna proniknout. Jak kdyby mě někdo úplně odstavil na jinou kolej, kde jsem byla úplně sama. Nějaké občasné sedánky s kamaradkama to nezachranovaly, to bylo přínosné až později, když už se děti daly vyklopit třeba na deku a bylo vidět, ze je to baví. 

Jos jo, tak to asi někdo taky občas prohodí, že brzy další, myslím si svoje a nijak na to nereaguju. Dnes v noci se mi pod vlivem této diskuze o druhém dítěti zdálo, že přenáším a těším se na porod

Pinot Noir naprostej souhlas. Me to zhorseni uplne znicilo na vic nez rok, pribrala sem 15 kilo a porad se z toho vzpamatovavam. Pritom ty prvni mesice byly tak bozi.

Evaeva já bych ty scény brala jako nezbytný rituál. Můžete zkusit vytvořit novej, ale někdy to tak prostě je

Když je tam jinak rád a nestravis půlku bdělé doby utěšováním, že školka je přece fajn, tak bych ho tam normálně vodila. Ono taky pomůže, když tam bude chodit pravidelně. Pro tyto prcky je týden dva příšerně dlouho a zvykají si znova. 

Jos U nás se dobré spaní nezhoršovalo, maximálně tak že místo v osm začal vstávat v sedm neklesej na mysli!

continuity já neuvažuju o tom, že bych ho tam nedávala. Už mu budou čtyři, děti vyhledává i na hřišti, učitelky nic neříkají, ty v miniškolce ho měly vyloženě rády. Ale bez těch ranních scén bychom se obešli, tím že jsem doma, tak jediný argument, co můžu ráno použít je "Vždyť se ti ve školce líbí." Což je fakt blbá odpověď na "Já nechci do školky!"

eless budem na Vas mysliet a drzat palce aby to dopadlo najlepsie ako to dopadnut moze.

Evaeva ja myslim ze to je pochopitelne, ze se mu nechce, zkusila bych mu to pochopeni dat najevo, plus zkusit vysvetlit ze "miminka" zustavaji doma s maminkou, kdezto "velci kluci" chodi do sveta se bavit:-)

Evaeva "Vždyť Péťa ve školce uz se na tebe těší a bude smutnej, když neprijdes."

viktorka_od splavu já to zkouším, fakt! Ale už fakt nevím, co říct. Mluvila jsem s ním o tom, že se může trochu bát, že je to normální, že je těžké odejít od rodičů,... (S tím přitom nikdy nemíval problém, u babičky spal poprvé v 18m) On se těší, i ráno s nadšením vstane. Ale když se pak začne s mužem chystat k odchodu, tak úplně obrátí. Bráchu už jako miminko nebere, navíc i on začal chodit do školičky, ale to nemá žádný vliv. Tabea bohužel o žádném Péťovi ještě nemluvil, žádného většího kamaráda tam nemá, byl pořád nemocný. Divadlo nebo nějaká extra akce je dobrá motivace, ale to je tak dvakrát do měsíce. Ale i tak ráno nechce. Když tam šel znovu po 14 dnech, tak se těšil a i předání bylo prý úplně v pohodě, ale vydrželo mu to přesně dva dny.

Evaeva A úplatky jste zkoušeli? Třeba se s ním domluvit, že při vyzvedávání ze školky dostane čokoládu, nebo půjdete za nějakou jeho oblíbenou zábavou? To že tam nemá kamaráda je Škoda, na ty se láká dobře.

DruI cestou skladkosí úplně jít nechci, on tam nakonec odejde. A ríkat mu, že dostane lízátko, když nebude brečet, je takové divné. Mít na odpoledne něco zajímavého naplánované opravdu pomáhá, nějak si s tím spojí celý ten denní program.

DruIS tím kamarádem to taky může být dvousečné. Naše dcerka má ve školce dobrého kamaráda, co je fajn, ale peklo nastává, když on některý den ve školce není. To je pak ráno v šatně scéna, odmítá si sundat bundu a boty. Naštěstí ji vodí tatínek, aspoň tohto jsem ušetřena (doma si přitom ráno úplně v pohodě vybere oblečení, zkonroluje svačinu a rozloučí se se mnou).