Potrefenáhusa no právě že říznul se akorát starší (ten koncentrovanější), mladší si jednou trochu ustrouhnul prsty. Přitom když ho vidíš, čekala bys, že se dávno řízne do nohy. S ním jsou skoro všechny činnosti jen pro otrlé

Vari u kluků a muže šla sedmá nemoc po třech dnech, jestli tě to potěší

Chudáci malí teda

Gatita ja jsem sila, pletla, naucila jsem se na materske palickovat (coz uz jsem zase davno zapomnela), deti me u toho vidaly pravidelne. U syna bych to ani necekala, ale dcera nic z toho nedela, protoze na to ma maminku, ze. Stejne tak snacha, jeji mamka je strasne sikovna, takze se se vsim jezdi za ni. Moje mama i babicka mely zelene ruce, zahradka je strasne bavila, zdedila to jen segra, mne to nebavi. Tekze tolik za nasi rodinu k tomu "priklady tahnou". Podle me to musi to dite bavit, jinak jsou ty priklady k nicemu.

Kokoska podle mě je jedno, jestli se to dítě věnuje tomu, co ty. Spíš je dobře, když tě vidí i v nějaké jiné roli než jako rodiče. Když si v dospělosti najde něco jiného, to je jedno, ale nebude mít výčitky, že se věnuje sobě. V tomhle mám teda máslo na hlavě, děti mně u koníčků skoro nevidí.

Evaeva to je pravda, ja to psala spis k tomu povzdechu Gatita , ze by mohla deti neco naucit. 

brrr přesně. Zasmála jsem se tomu, jakože vtipný.

V opačném případě tam chybí naklonuj se aspoň pětkrát.

Já jsem teda fakt ráda,  že když byli kluci malí, žádný instagramy a tak různě, nebyly. 

Kokoska vidím to stejně. A myslím, že to funguje i u toho vaření - máma nás děti nijak nezapojovala, nás to nezajímalo. Vařit jsem si začala až na koleji, tj. v dvaceti. A myslím, že dnes vaříme minimálně obstojně, včetně bráchy, ségra je i velmi schopná na cukrařinu. 

A kreslit jsem si naopak začala já až s Ríšou, když on tomu začal věnovat víc času. Protože jsem mu záviděla všechny ty fixy, voskovky a pastely. . A na kreslení/malování jen tak mi připadaly moje schopnosti nedostatečné, tak jsem se nasměrovala k těm šutrům - kreslím si, ale je to schované za tu hru s kameny.

Kora ani dnes není povinné je sledovat. Žádný takový obsah nesleduju, opravdu nic z prvních dvou třetin toho seznamu nepraktikuju a taky žiju. A dokonce bez pocitu, že to dělám špatně. Jen tlaku na kojení za každou cenu jsem u prvního podlehla a zpětně si nadávám.

Pinot Noir tak nějak jsem to myslela.  Mám dojem, že ty sociální sítě jsou děsná masirka,  nutí tě to k neustálému srovnávání se a nemyslím, že je to vždycky ku prospěchu věci. 

Kora záleží, jak se k tomu člověk postaví. Já ty profily, ze kterých je to složené, sleduju, ale beru to jako inspiraci. O něčem si řeknu, že je to blbost, o něčem, že na to nemám nervy a o něčem, že to je fajn. Tlak na sebe vytvářet nenechám.

Evaeva mne spousta věci inspiruje, nebo mě to nutí k zamyšlení nad vecma, nad kterejma bych jinak nepremejslela, něco mě hodně oslovuje, něco míjí úplně 

Potrefenáhusa souhlasím 

Potrefenáhusa a něco si člověka najde samo, ty ergoterapeutické činnosti a senzorické hry bych přešla, nebo nad tím mávla rukou jako nad zbytečnou námahou, Richard je šikovný i bez toho, že jo, ale pak člověk nafasuje Viktora a jak rád najednou barví rýži a shání plastové bodláky!

Pinot Noir já rýži taky obarvila, když mi zbyly barvy z vajíček. No splesnivěla, už mají na hraní zase bílou.

Evaeva my ji máme už rok. Viktor si s tím hraje skoro denně.

Pinot Noir no jako prave...ono i s tema bf botama když mas dite, co má o centimetr širší nohu než konvenční boty...bez toho te to třeba nenutí hledat padnoucí boty 

Potrefenáhusa To píšeš přesně. Kamarádka ohledně dítěte hrotí kde co, ale barefoot třeba vůbec neřeší. Jenže jejímu dítěti se úzká noha vejde do konfekce. Já jinde než v barefoot nevyberu, protože má širokou nohu a vysokej nárt, i tak mám co dělat (čekají mě teď zimní boty, nechci) a pokud je tužší podrážka, vůbec v tom neumí chodit. Takže jsem hned v kategorii barefoot hrotič. Psychomotorickej vývoj taky sleduju jak ostříž, protože měl syn nějaký problémy od miminka, takže to byla spíš nutnost a nechci, aby musel chodit na fyzioterapii celej život jako já. A tak... Třeba různý tvoření dítě baví moc, ale já na to vůbec nemám kapacitu, občas se k něčemu dokopu, ale trochu to supluje kroužek, protože jsem na to marná. Jenže v tom nevidím nutnost, takže si prostě vybírám, čemu budu věnovat pozornost a na co se s klidem vykašlu. 

Potrefenáhusa je to tak.

Len Potrefenáhusa Přesně, navíc myslím, že spousta z nás by si ty boty, co začínají na patnácti stovkách, ráda odpustila, kdyby se dítě vlezlo do běžných

Jinak ze začátku jsem sledovala kde co, ale brzy jsem to protřídila.

Baví mě s dítětem něco tvořit, tak sleduju profily s touto tematikou, ale super inspirace bývá i na těch ergoterapeutických - třeba v létě byl u nás strašný hit zamazat pár autíček z dupla od bahna, dát mu kartáček na zuby a na ruce a lavor s vodou a hodinu jsem o něm nevěděla. Mě tyhle aktivity samy moc nenapadají, takže inspirace se hodí. 

Pinot Noir já jí asi blbě vysušila. Jim jsou barvy ukradené, stejně to hned smíchali. Hrají si s tím jinak než vídám, nejezdí v tom s autíčkem nebo tak. Vezmou si velké mísy, trychtýře a odměrky z kuchyně a různě to přesýpají. Takže bílá rýže je naprosto dostačující.