Gatita 

Hlavně prvním krokem k tomu, aby člověk se člověk těch zbytečných nároků zbavil je to, že je pojmenuješ a řekneš, že tě to štve. Přesně to, co tady děláme

Potrefenáhusa myslim, ze ta neexistence internetu k te pohode prispivala dost vyrazne. Aspon pokud muzu soudit podle sebe. Kdyz mam moc informaci a moc moznosti, je to vzdycky slozitejsi rozhodovani.

DruI ona se pak nejak zavadela tzv. klouzava pracovni doba, ze se mohlo zacit driv a driv skoncit, ale to ja nemela. A o tom pousteni deti ven jsem psala, dneska bych deti taky samotne nenechala.

GatitaMoje tchýně říká, že dřív se rodiče dětem tolik nevěnovali, jako nemyslím tím úplně malé děti, ale ty školkove a školní. Turnaje, kroužky, výlety, kultura v takhle velké míře jako to dělají dnes někteří rodiče.

Ale myslím si, že je takové trapné poukazovat na to, že si dnešní mámy nemají na co stěžovat a že je to směšné. Touto analogii můžu hejtovat vlasové vlákno, nebo hubnoucí, že přece někdo je tlustější a jinej plešatej....

Kokoska no zere to hodně času, ale spousta rodičů velkou většinu toho, co tu resime my, vůbec neresi, tady je bublina, která řeší vsechno , ale není to průřez 

to pouštění ven mě štve, taky si to už neumim představit, na zahradu trileta sama bez dozoru ale už chodí 

Gatita to je zase kus od kusu. Moje mamka nám po večerech kostýmy vyráběla, s námi tvořila hodně, vlastně si pamatuju ze společných her hlavně to a jak nám čte. Bylo to teda už krátce po revoluci. Kroužky jsme měly, ale taky jsme lítaly s tím klíčem na krku. 

Potrefenáhusa tady na sídlišti děti ven pořád sami chodí. Spíš bych řekla, že na to nemají tolik času přes všechny ty kroužky než že by je rodiče nepouštěli. Ale skupiny dětí vídám, tak od druhé třídy, bych řekla, což je určitě později než jsme chodili my.

PotrefenáhusaTak moje maminka vzpomíná, jak jako tří nebo čtyřletá chodila sama přes celou vesnici naštěvovat nějakou vzdálenou příbuznou. Já jsem byla jako školková vypuštěná na hřiště mezi paneláky, zatímco se maminka věnovala domácnosti a měla jsem jen příkaz ho neopouštět. Svoji šestiletou jsem sice schopná nechat si hrát samotnou na hřišti kolem kterého jezdím s kočárkem a uspávám syna, ale stejně mám vždycky takový divný a nepříjemný pocit, když jsem k tomu hřišti právě obrácená zády

DruI tak to já takhle jezdila s kočárkem okolo dvouletého Já na kluky často nevidím, jak mizí v tom křoví, ale to je jiné než jít úplně pryč. Ale třeba deset minut je samotné nechám. Kdybych měla hřiště přímo pod okny, tak staršího bych klidně pustila, mladšího zatím ne. Ale tohle je podle mě spíš o nastavení rodiče, nemyslím si, že by dnešní doba byla nebezpečnější.

EvaevaUrčitě je mnohem horší doprava, to se nedá srovnávat ten provoz... Což už jen to je pro mě rozhodující ohledně posílání někam děti samotnývh 

Evaeva já teda po dnešním zážitku asi děti v Praze nepustím samotné nikam. Doba mi naopak přijde o dost nebezpečnější už jen provozem a rozmachem SUV. Ale na chalupě už teď dcera sama chodí na zahradu a k sousedce - ta má rozlehlou louku a ve spodní části pískoviště, běhají tam slepice a tak. Ale ona je na svůj věk hodně rozumná a tam je to fakt jiný svět, než naše domácí čtvrť. 

Karja aha, no já chodila jen před barák, náš rondel jsem nesměla opustit tak do třetí třídy, tam nebyla žádná silnice, teď to máme stejně, takže jsem brala v úvahu nějaké to nejbližší hřiště.

MPLee Ty jo, to mě moc mrzí, co jsem dneska museli zažít. Snad se brzo oklepete. 

Evaeva Jo aha, no to mě nenapadlo, že někdo nemá před barákem vůbec silnici:D. Jako u nás třeba chodí děti před barák a rodič je tam jeden na čtyři děti a ony jsou tak po různu někde, mně se to nelíbí, lidi jezdí hrozně, máme tu 30, obytnou zónu, no hahaha)

Evaeva No ono je těch hřišť taky míň než bývalo. U našich na sídlišti byla bezpečně přístupná hned tři, když jsem byla malá a teď je tam jedno. A u nás jediné hřiště, kam by děti nemuseli přecházet sousedí s hospodou a na lavičkách se tam dost vyskytují pochybné existence.

Karja my taky nemáme žádné hřiště bez nutnosti přejít byť jen malou silnici. A i když silnice před domem není nijak zvlášť frekventovaná, tak ale po obou stranách jsou zaparkovaný auta, není tu žádný přechod a to malý dítě mezi těma autama fakt není vůbec vidět.

Taky tu hodně lítaj psi bez vodítka, nemyslím že by ho měli sežrat, ale syn se bojí a jen co se blíží pes, tak chytá paniku. To nevím, jak by si poradil sám. 

Karja DruI v tomhle jsou asi specifická sídliště a speciálně to naše. My máme silnici na jedné straně, ale všechno důležité je na druhé Hřiště (několik), školka, škola, dokonce i na metro dojdu bez přecházení. Pak tu jsou menší silnice, spíš parkoviště a pár větších, ale ty jsou většinou přemostěné. A hřiště tu neubývají.

Ja by som Lukaska pustila za dom samého, ale on nechce. 

Mne napr tá mentálna záťaž knihy/topanky/dovolenka nevadí vôbec. Muz je šikovný manualne, takze z tejto strany on obstarava , čo sa dá. Auto je síce jeho vec, ale moja starosť je auto rodičov a keď na STK chcú odo mňa základnú výbavu, tak môj názor je iný ako automechanika,  pre mňa je to dáždnik a kapesniky po ruke.

Mě k debatě napadá, že část potíží je v tom, že dnes se toho dá víc stihnout, tak se taky čeká, že toho víc stihne. Dřív tolik žen neřídilo, takže se neočekávalo, že žena na mateřský zaveze nemocný dítě k doktorovi do sousedního města a cestou dom se ideálně ještě staví nechat naočkovat psa a přezout auto. Možnost homeoffice je super, ale jak ze zdejší debaty často vyplývá, tak s nemocným dítětem většina z vás musí ještě odvést nějakou práci a tak dál. Takže je pravda, že hodně věci mají stávající matky snadnější, ale oproti očekávání některých chytrých hlav to úplně negeneruje tunu volnýho času, během kterýho je možnýzasněně spočívat na sofa a rozjímat o krásách mateřství.

Mě nejvíc baví moje babička, když mi občas říká, jak mě obdivuje, že zvládám práci, děti vychovávám v podstatě sama, jezdím s nima na celodenní výlety, autem k našim nebo letadlem někam daleko a obrážím kroužky, atd. To, že ona měla tři děti za tři roky, ze začátku bez tekoucí vody, takže pro vodu chodila kus k obecní studni, na krku hospodářství a nemohoucí rodiče, to jí nepřijde nic extra. A to z ní minule ještě vypadlo, že v práci musela dost jezdit autem a že zvládala jezdit po republice ve všech možnejch tehdejších autech, který měly různý zaludnosti, tak to mě dorazilo už úplně.