Potrefenáhusa Naše holky to takhle měly ten první rok, s doktorkou jsem to konzultovala telefonicky. Přišly mi neustále celý podzim hrozně zahleněné, nechápu, kde se to v nich bralo, prostě jak výrobna na hleny všude, kašel, rýma.... Říkala že návštěva je nutná, když budu mít podezření na špatně znějící kašel nebo cokoliv podivného s kašlem (dlouho trvá, nevykašlává nic, divně zní, tak je to na poslech).Je to umorný.

Tak jednou si je za ten podzim poslechla, jestli jim nešel ten kašel na prudušky, ale to je všechno. Ona teda říkala, že na tekoucí rýmu nemusím dávat kapky a tak (to je asi lepší no, že si na to ten organismus nezvykne), já si je dřív dávala furt, jako náctiletá a rýmy jsme měla horší, častější. To bych řekla, že na tom něco bude. Kapky ted dávám jen malémalé kvuli té prevenci zánětu ucha, když má nějakou větší rýmu, tak i když teče, tak dám. Sinupret asi znáš vid? kdyby to měly nějaký zaražený. Neboj, přijde mráz a sluníčko a to bude lepší;-)

notna A to tě manžel nějak při tom nevyspání nevystřídal? Já jsem teda v noci a přes den do roku taky moc nenaspala, ale přišel víkend a noční vstávání bylo manželovo, né tedy po hodině, ale byli vzhůru třeba od půlnoci do dvou a potom od čtyř do pěti. Přes den vydržel mladej spát v jedoucím kočáře i 4 hodiny v kuse, ale to vozili babičky. Jako hlavní péče byla na mě do toho roku, ale postupně se spaní upravilo a bylo to parádní, ale já teda nepraktikovala, že obléct, nakrmit, přebalit, může jen maminka. Nosítko mi pediatr vyloženě zakázal, spíš doporučila houpací křeslo, ať netrpíme nikdo. Do školky šel ve 4 a rovnou na 8,5 hodiny, žádnej stres nikoho, si z toho teda nevybavuju. A spolumatky si teda taky moc nestěžovali, možná se ještě řešila hypotéka, kolik a na jak dlouho, ale třeba uvařit oběd, koupit boty, zajet k pediatrovi, no stress. Možná tek teda ještě stesky, už nevím co mám uvařit, dochází mně nápady. :D

notna tak nevyspání je jen další level mučení. To taky bylo příčinou všech mých problémů. Ale ten obecný workload a často zmiňovanou zátěž lze řídit. Spoustu problémů a očekávání si vyrábíme sami. 

Opravdu se nic nestane, když nebude denně teplá večeře, dítě nebude mít troje boty a ve svačinove krabičce dva druhy ovoce.

Mě je to docela líto,  protože jsou to biče, které si pletou ženy na sebe navzájem. A ještě se spila mužům, že v tom ženy dostatečně nepodporují.

Přitom je to tak, že kdyby dítě mělo tři rodiče, tak společnost vygeneruje zátěž, která zaměstná všechny tři a stejně budou přetížení.  

continuity

Kan já v noci nepřebaluju a nepřevlékám, ale kdybych kojila každou hodinu bude ze mě zombík za týden. S tím ti tatínek moc nepomůže. Já v noci nevstávám k těm větším dětem, večerní i ranní kolotoč je převážně na muži, ale celkem si dovedu představit, že by mně do blázince mohlo přivést i jen to mimino. Je to jen výhra v loterii, že zrovna moje děti hodně spí.

Karja 

Tenhle vysoušeč má nějakou tu ozónovou funkci (nezkoumala jsem to, domů ho přinesl muž) a je fakt, že ty vysušené boty nesmrdí, jak to někdy bývá, když promoknou, třeba kožené polobotky.

Karja no přesně, pořád zahlenění, taky jsem nechápala, kde se to pořád bere. U nás to bohužel vydrželo do jara, tady žádné extra mrazy nebyly. Ale fakt je to každý rok lepší a lepší, kupodivu i u těch mladších dětí.

Evaeva 

Já jsem se párkrát pokusila předat plačící malé miminko v noci tatínkovi, no jako vůbec to nezabralo, miminko nezabralo, já jsem nezabrala (jen jednou, to jsem byla už asi úplně KO, že jsem i přes ten jekot usnula), muž samozřejmě taky ne

Ale já umím slušně kojit vleže v podstatě ve spaní, ale když nastane období, kdy se dítě budí fakt často a má tendence třeba vstávat nebo se nějak pohybovat a člověk nemůže hned zase usnout, je to po pár nocích fakt krušné.

notna To "rada" slysim, ze to někdo měl stejně. Ona z toho byla chudák dost špatná, jakoze zklamala samu sebe, ze nedovede cítit jen tu nehynouci vděčnost a ze ji to místama proste obyčejně sere. Snažím se ji často říkat, ze jentonpodlw mě naprosto normální. 

​Je to naprosto normální. Mám to potvrzené od psycholožky :-) Je mi líto tvojí kamarádky a snad nemá tvoje kamarádka v okolí takové "dobré" duše jako se objevily tady. Ty pocity viny za to, že se člověk dokáže na dítě zlobit apod. jsou hrozný. Já se za to strašně styděla, vůbec jsem se bála i psycholožce svěřit, že jsem někdy naštvaná, unavená nebo rozzlobená. A je to normální se tak cítit i to říct. I tomu dítěti ve správné formě /ale samozřejmě to už nepíšu o miminech/. Nijak se to nevylučuje s vděkem a štěstím to dítě mít.

continuity mne nic z tebou vyjmenovyho problém nedělá. Spánek pro mě až tak dulezitej není, taky jsem vzhůru několikrát za noc, ale mě to kojení docela dopuje (zatím, když minule přestalo uspavat, už to tak úžasný nebylo), naopak z muže se nevyspanim stava vycerpana zombie troska s IQ o 100 bodu nižším (má na hrbu starší už celkem dobře spici dite) 

Mám zas jiný věci, co mě štvou, pro někoho s jiným nastavením a konstelaci třeba nepochopitelny 

dzizisketa já bych asi dokázala pár hodin prospat vedle na gauči, když by byla fakt krize, ale to ti moc nepomůže, když dítě brečí každou celou noc.

Já mám fakt štěstí, těch probdělých nocí mám za sebou jen pár, žádné kojení co hodinu neznám,... ale i tak jsem byla třeba teď ze začátku, než si tělo zvykne, celkem vyčerpaná. Takže si umím představit, že náročnější dítě může vyčerpat klidně i dva (nebo tři) rodiče.

Potrefenáhusa mně bez spánku klesá IQ jako tvému muži. Nevadí mi vstávat několikrát za noc, ale ten součet musí být rozumný.

dzizisketa Já taky syna kojím vleže a ve spánku, ale on když se rozhodne, že se vstává, tak vyleze z postele, dojde mi pro brýle a těmi do mě šťouchá, dokud si je nenasadím a nevstanu :o)

Evaeva mimino naštěstí nemá ty bdely okna, ale budí se taky mockrát a zase hned usne. Ale ona je to taková spojena nádoba, když s nima člověk spi, pro mne je to i tak mnohem snesitelnejsi varianta než vstavat. 
ja to sice nepotrebuju tolik, ale unavená samozrejme taky kolikrat jsem dost. Ale funguju v tom celkem spokojeně, horsi je ten řev :-) porad se tu dohadujem, jestli starší taky takhle porad kvůli všemu ječela, podle mě jo a fakt jsem to rychle zapomněla 

Kan Manžel mě v tomto vystřídat nemohl, protože dítě bylo kojené, láhev od narození přes nesčetné pokusy odmítala přijmout, příkrmy v této době představovaly dvě lžičky brokolice za den, váhově 1.-3. percentil. Mohla jsem někdy dospávat přes den, když manžel byl s dcerou. Ale to zcela nenahradilo noční spaní. A stejně ta spánková deprivace tam byla.

Nakonec se to po konzultaci s pediatrem vyřešilo a riskli jsme to. Dítě jsem přestala v noci kojit a začalo víc jíst příkrmy přes den. Ale než jsme k tomu došli, zkonzultovali s doktorem, tak to nějaký týden hodilo. Jo, zpětně jsem taky chytrá, že jsme to měli udělat dřív. 

Ale fajn rada od někoho, komu dítě spalo 4 hodiny v kočáře přes den nebo leželo v houpacím křesílku. Dcera v lehátku ležela do 5. měsíce. Pak z něj začala vylézat. 

Není těch období moc za náš společný život, ale někdy to bylo nebo je náročný. A ač jsem za to vděčná, že to můžu zažívat a klidně bych do toho šla znovu i opakovaně, kdyby pánbůh dal, tak nevidím důvod, proč neříct, že někdy je to náročný, vyčerpávající nebo že jsem z toho smutná. Jestli se ti to nikdy nestalo, tak je to moc fajn, přeju ti to. Ale nevidím důvod se divit nebo zpochybňovat, že někdo ten život má jinak.

notna tak nevyspání je jen další level mučení. To taky bylo příčinou všech mých problémů. Ale ten obecný workload a často zmiňovanou zátěž lze řídit. Spoustu problémů a očekávání si vyrábíme sami. 

Opravdu se nic nestane, když nebude denně teplá večeře, dítě nebude mít troje boty a ve svačinove krabičce dva druhy ovoce.

Mě je to docela líto,  protože jsou to biče, které si pletou ženy na sebe navzájem. A ještě se spila mužům, že v tom ženy dostatečně nepodporují.

Přitom je to tak, že kdyby dítě mělo tři rodiče, tak společnost vygeneruje zátěž, která zaměstná všechny tři a stejně budou přetížení.  

​To už jsem tu psala včera. Taky si myslím, že dost si za to člověk může sám. Ale taky vím, že není úplně jednoduchý si to zařídit podle svého. Já to kolikrát racionálně vím, co dělám špatně. Ale nedaří se mi to vyřešit, ač chci a motám se v nějakých starých a zažitých vzorcích.

Já si myslím, dnešní matky to mají fakt těžší, než jsme to měly my. Je na ně ohromný tlak ze všech stran, ony si čtou všechna ta nejnovější doporučení, snaží se v tom zorientovat a zároveň musí poslouchat ty kecy starší generace. Já teď opakovaně posílám někam svou matku, která se cítí dotčená, že se dcera neřídí jejími radami. Tak jí připomínám, že ona šla v mých třech měsících do práce (jako většina žen, bylo to normální, za to ji nekritizuju) a mě vychovávala babička. Kde nasbírala tolik zkušeností, když dítě přebírala navečer, a pak mu dala sunar, aby rozdávala nevyžádané rady? Navíc je dcera je skvělá matka.

notna ono taky za 20 let ti to třeba taky bude připadat jako prochazka rajskym sadem

tyjo lehatko, to byla teď hodně zbytečná investice, uřvankyni jsem do toho nakonec dávala jen v koupelně, když jsem potřebovala vykoupat segru. Ale ona naštěstí byla a je spokojeně nošená, teď teda je to horsi, jak má spoustu veci na práci, ale vůbec si neumim představit s ni fungovat bez toho 

Potrefenáhusa já jsem radši, když není v mojí posteli. Zatím se vejde do košíku, ten mám hned vedle postele. Tenhle se budí dvakrát třikrát za noc, kluci se budili třikrát. To mi nedělá problém vstát. Kojit vleže moc neumím, trojka to teda občas vyžaduje, když nemůže zabrat, ale pak jsem celá ztuhlá, mám tendenci přes něj házet ze spaní peřinu... Navíc mi teď teče mlíko, tak se stejně musím po kojení oblíct. Ale je to samozřejmě lepší než nad ním hodinu sedět.

notna tak "nikdy se nerozzlobit na dítě" nikdy nebýt zoufalá a frustrovaná považuji snad za úplně nehorší mateřský mýtus a očekávání. 

Když je nekdo v těhle emocích trvale, něco je špatně, ale většinou to nijak nesouvisí s mateřskou láskou. 

Potrefenáhusa tak každý má něco, co ho vyčerpává, to byly příklady. Klidně si tam dosad ty svoje.