continuity já mluvila o úspěchu v pracovním životě. Je jasné, že málokdo má nadání na všechno. Ale i když máš velké nadání na jednu oblast neznamená to, že dosáhneš nějakého většího úspěchu, na to jsou potřeba další vlastnosti a na tom nadání záleží jen do určité míry. (A samozřejmě velký úspěch v práci nezaručuje životní štěstí/spokojenost)

Tak včera velkámalá vzala roha od zubaře. Normálně seděla tatínkovi na klíně a v nějakém mezičase zákroku seskočila a zdrhala pryč velikou rychlostí. On se teda obával, že jí najde někde až venku na náměstí, ale našel ji na chodbě ve spodním patře. Je to poměrně velká budova polikliniky, 4 patra a na ně navazují různé chodby. Tak si to zkusil, že to není žádná prdel. 

continuity Jo, na ní to právě i bylo vidět, že si bez vedení tak nějak neví rady. Nedokázala se ani sama zabavit, teď je myslím úplně průměrná. 

Já si myslím, že celý úspěch a talent je opravdu souhra nějakých příležitostí, okolností a možná i náhod. Co vyhovuje (a třeba povzbudí) jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Kdysi už jsme tady podobné téma řešily (teda asi mockrát, haha) a já říkala, jak mě mrzí, že jsem v sobě neobjevila žádný speciální talent, přitom věřím, že každý nějaký má, ale ne každý na něj narazí. 

Zuzuli To jsou prostě jen atraktivně znějící povolání, nic víc. :-) Vůbec nenaznačují lepší kariéru (jako ok, finanční analytik v NY zní dobře, ale jen proto, že jsi z ČR! ). 

Evaevano však já to taky vztahuji k práci. 

Ale je otázka i to, co je úspěch v pracovním životě. Za mě jsou teda ty ambice takové neambiciózní: aby to člověka bavilo, chodil tam rád, vydělal si na rozumné živobytí a zároveň ho ta práce neničila. 

To je vše. Já třeba absolutně nemám žádné manažerské ambice a to, že nám většinu času podřízené je spíš nutnost než nějaký cíl. 

Znám dost lidí, co jsou špičkoví specialisté a chtějí se dál rozvidet ve svém oboru, ale úplně odmítají stoupat po tom kariérním řebříčku směrem nahoru. Za mě je to super.

711990 já už pak radši šla spát, protože mi došlo, že jsem si poslední dobou dvakrát natírala nohy dětským sprcháčem místo tělovým mlíkem a divila se, že se to vůbec nevsakuje. Jenže jak na mě zas dcera mluvila, tak mi to trvalo dlouho.

(A taky jsem si myla hlavu kondicionerem a divila se, proč to nepění...)

Takže jsem dost jasná.

A oslim můstkem se dostávám k druhému tématu. Dcera pořád mluví a hlavně mi pořád vysvětluje nějaký věci typu: ..."..a tady jsem udělala tečku a tady čárku a pak jsem to otočila a ještě udělala tečku..." mám ji v tom mluvení podporovat a směřovat na karieru youtuberky?

Tabea myslim ze by sis zaslouzila takovej ten pobyt o samote ve tme, jak musis bejt jen sama se sebou:D

Ty jo, vy jedete, nestíhám ani dočítat!

MPLee hrníčky jsou super

Potrefenáhusa Tygr v trávě taky 

Garfie S mužem to bylo trochu naopak, už někdy ve 3 letech naměřili nezměřitelný IQ, do školy ani nevěděli, že chodí, všechno mu šlo samo, v pátý proto "musel" na prestižní gympl v Praze pro nadané děti, pak z něj odešel v 16 a šel tahat dráty od internetu s ukončeným základním vzděláním. Podle mě teda za to dost mohlo to, že si nezvyknul mezi novýam dětmi, do je dost silnej introvert, ale on sám říká, že to bylo i tím, že nebyl vůbec zvyklej se učit a najednou byl mezi stejně nadanýma, kde už to nějakou přípravu chtělo, a to v těch 16 nedal.

A k těm super ambciózním rodičům, na to jsme měli i zaměřenou část příprav na adopci, protože lidi prý mají pocit, že když se budou dítěti věnovat a vytvoří mu vhodný prostředí, že prostě bude nosit jen jedničky a sem tam možná dvojku a že to tak prostě nemusí být. Tak člověk to tak odkejvá, měli nás ale místo toho poslat na facebookovou skupinu pro osvojitele, kde lidi sdílejí příspěvky typu propadli jsme v první třídě,  my taky, dítě má v první třídě dvě čtyřky atp.

Ale je otázka i to, co je úspěch v pracovním životě. Za mě jsou teda ty ambice takové neambiciózní: aby to člověka bavilo, chodil tam rád, vydělal si na rozumné živobytí a zároveň ho ta práce neničila. 

​já to mám taky tak, ale to není to, co si představíš třeba pod pojmem dotáhl to daleko,... Myslím, že víš, jak to myslím.

Tabea (ta různá kosmetika)

To, jak mluví tvoje dcera, mi připomíná mladšího syna Myslím, že jsem tu psala, jak při pojídání borůvek komentoval naprosto každou z nich ještě doprovázené mami, koukej

Garfie je pravda, ze o tom svem talentu asi hodne lidi nevi, protoze to povazuji za neco uplne bezneho. Ja treba si umim od detstvi v hlave stavet imaginarni modely mesta, budovy, interiery. V meritku. Si z toho v hlave dokazu i promitnout rezy, pohledy... Dokazu si tim mym imaginarnim modelem v hlave tocit, divat se na nej ze vsech stran. Kdyz vejdu do mistnosti, zacnu si v hlave skladat nabytek, kde budou zasuvky, jake barvy, kam se vejdou police... Trochu jak to byva v tech serialech, jak hrdinovi zacne kolem hlavy behat animace anatomie nebo sachove partie

Ale ja si skoro cely zivot myslela, ze to tak prece maj vsichni a hrozne me jako dospelou prekvapilo, ze si to hodne lidi vubec nedokaze prestavit. Takze ja jsem se asi v tomhle tou architekturou trefila a jako onkolog, soudkyne nebo analytik bych byla nestastna a nejspis ani nedostudovala. 

Jinak ja uz ted ambiciozni nejsem. Mam dojem, ze prvni cast ambici chcipla s dcerinym narozenim a ten zbytek pak s tou mou rakovinou. Ja uz ted mam jedinou ambici pohodlne a spokojene dlouho zit a nemam uz potrebu si neco dokazovat. Vlastne nejaka pohodova prace, kam bych se zasila a kazdy mesic dostavala pekny plat by byla uplne idealni

Zuzuli No tak ty máš ale velký štěstí! :-) Nejen v tom, že jsi trefila profesi, ale i v tom, co vidíš, představ si, kdyby sis takhle vizualizovala věci spojené s jiným zaměstnáním, třeba zrovna ta onkologie nebo soudnictví, to bych nechtěla!

Garfie

Zuzuli ja tak všetky slová (vyslovene, videne, odpočute) vidím v hlave napísané. A všetko , čo vidím napísané, čítam. A tiež si myslím, že to majú všetci.

Ambície nemám a nemala som a vadí mi,  keď ma niekto povzbudzuje. 

Zuzuli to je moc hezká superschopnost.

Já to vůbec nemám,teda dovedu si nakreslený plášť kostky představit v prostoru, ale vyžaduje to enormní usilí, kolikrát je pro mě jednodušší ten úkol vyřešit v rovině. Trochu závidím. 

Díky za tohle téma! Teď se tím dost zaobírám, protože dcera je v 9. třídě. Z odborných škol si žádnou nevybrala, co ji zájímá /a ne zase nějak úplně moc/ jsou obory až na vysokou školu /žurnalistika, právo, politologie, sociologie/, ale na gymnázium nechce. Docela patová situace. Nakonec asi jí nic jiného než jít na gymnázium nezbyde, ale nemyslím si, že by to pro ni byla dobrá volba. Ona má sice samé jedničky, ale rozhodně není studijní typ. Teď na základce jí prostě stačí pobrat učivo během výuky. Ale na gymplu jí to rozhodně stačit nebude a motivace na vysokou školu, aby mohla dělat vysněný obor není zase tak veliká, aby jí vydržela celé 4 roky. Obávám se, že se na to vykašle pro pocit marnosti. Ale momentálně nevidím jiné řešení. Snažíme se najít gymnázium, kde by se mohla více realizovat v humanitních směrech a jazycích.

Popravdě bych asi byla raději, kdyby zahořela klidně i pro nějaký učební obor a šla tam, protože chce. Jasně, zklamání nebo rozčarování ze školy taky může přijít. Ale ten gympl je od začátku prostě jen nutné zlo. Kéž bych se mýlila! Ona má jako končíkem vaření, pečení, jde jí to. I o tom jeden čas mluvila, že to bude dělat, nejdřív bude jezdit po stážích u světových cukrářů a pak si otevře svoji cukrárnu. jenže to se jaksi nenosí, aby dítě s výborný prospěch šlo na učňák. Takže nejen ve škole, ale i od babiček, tet apod. slyší, že je jí na takovou školu škoda. A my rodiče samozřejmě teď v pubertě máme váhu slova 0, takže ač bychom ji v tom podpořili, tak momentálně o tom nechce slyšet.

A pěkně mi pije krev poradkyně pro volbu povolání na škole. Chápu, že dcera je docela komplikovaná osobnost, ale tak neměla by zvládat i nestandardní děti? Na jednu stranu dceru odrazuje od jazykového gymnázia a docela ji sráží, na druhou stranu, když jsem za ní šla osobně a požádala ji, aby dceři nerozmlouvala žádné její rozhodnutí a pokud by dcera přišla i s tím, že chce jít na nějaký učební obor, aby to respektovala, tak mi řekla, že to by byla od dcery jen provokace a okázalé chování před kolektivem. To je taková ...! nejdřív ji srazí sebevědomí na 0 a pak bude mít kecy, když si dcera nebude chtít troufnout ani na střední školu.  

Souhlasím s tím, že je jednodušší mít vyšší vzdělání a pak jít dělat něco, kde stačí vzdělání nižší. Ale nemyslím si, že je to pro každého dobrá volba. I my dceři říkáme, že díky gymnáziu jí zůstane otevřená cesta k dalšímu vzdělání, ale učebním oborem si ty dveře dost přivře a bude muset vynaložit větší úsilí je pak znovu otevřít. Ale fakt nevím, jestli ta jednodušší cesta je správná.

continuity S tou montážní halou to udělala ta mnou zmiňovaná poradkyně. Byli na exkurzi v jedné fabrice, primárně na vývojářské, technickém oddělení. Proběhla tam prezentace povolání, která tam pracují. Bylo to hodně zajímavé, děcka to bavilo. Pak jim ukázali i výrobní haly. A ta poradkyně jim řekla, že tohle budou dělat, když se nebudou pořádně učit a nebudou mít maturitu! jsem si nejdřív myslela, že si to děcka vymyslela. Ale ona nám to pak sama řekla při schůzce s rodiči! WTF! Mi to teda přijde dost přes čáru. Takhle nahlížet na lidi, kteří pracují u pásu!

A promiň, i to přirovnání, že budou jezdit s hovnocucem, když se nebudou učit, mi přijde dehonestující pro ty lidi a vychovávání další generace k takovému nahlížení na lidi, kterým v životě nebylo dáno nebo se sami rozhodli jinak.

Sorry, že je to tak dlouhý, jsem se asi potřebovala vypsat.

notna Já mám kamarádku vylezlou z učnáku před 10 lety, tam se chytré dítě vařit nenaučí. A jako ten týden nauky, to bude peklo, protože pro ni to bude příliš easy a v kuchyni 2 hodiny loupat brambory bude taky hrozný, tam fakt těch zajímavých věcí byla minimální část. Jako jo, ty individuální večeře pro rodiče, nejaké menu při zkouškách, to znělo zajímavě, ale zbytek byl ruka v ortéze po klepání řízků:-D. Spíš jestli není nějak negativně předpojatá vůči tomu gymnáziu jakoby bezdůvodně? Na poradkyni bych nesázela, já až ted jako dospělá mám ten odstup a vidím kdo a jak nám radil na těch základkách a středních, ty poradkyně neznají ty konkrétní děti, vědí kulový. 

Tak vám držím palce, je to na vás!

notna ja si i na gymplu vystacila s tim, co jsem pobrala pri hodine. Tim ctyrletym gymplem jsem tak nejak proplula. Ucit se jsem se musela naucit az na vysoke.

Muj deda ucil na gymplu a porad vykladal o te elitnosti skoly, meho tatu nutil se kazdy den minimalne tri hodiny denne se doma ucit a zkousel ho. Dokonce nechaval sve kolegy, aby tatovi na zacatku pololeti dali za neco nejakou petku, aby pak byl "motivovany" si to vylepsit. Tak ke me byli rodice dost benevolentni, kdyz mi na znamku do trojky stacilo si to precist rano v mhd, tak s tim byli v pohode. Zvlast, kdyz me tam ucili bud stejni ucitele jako me rodice a nebo spoluzaci mych rodicu. To si pak o nejake elitnosti skoly iluze nedelali pro me to proste bylo vseobecne stredoskolske vzdelani a dobry zaklad pro vysokou, nic vic