MPLee a kdybyste se tam vyskytli, tak rovnou doporučuju i Warner Brothers Park, i když tam je u většiny atrakcí potřeba, aby děti měly aspoň metr. 

Děti se začaly bát. Je to naprosto k zblázněníNe že by se teď večer po setmění bály třeba ve vedlejší místnosti, ale bojí se oblékat v chodbě, bojí se kamkoliv pro cokoliv dojít, bojí se dokonce i v kuchyni, ze které vidím do obýváku a nemáme tam ani dveře. Bojí se, i když já pro něco jdu. To snad dělají batolata, ne šestiletí. Takže se celý den otravují, protože se bojí si hrát ve svém pokoji. Stojí půl metru ode mne a produkují hluk, já odejdu, oni s tím hlukem jdou za mnou. Teď už jsem na syna křičela, když stál na balkoně tak blízko, že jsem ani nemohla vozit kočárek, aniž bych ho nebouchala. Na můj dotaz, čeho se sakra bojí, řekl, že mně. Ale stejně neustoupil ani o půl metru, abych mohla projít. Máme celkem malý byt, v podstatě není možné, aby nás neslyšeli. Je to asi reakce na sourozence, ale panebože, ať už to přejde. Balit věci se skoro nemožné, protože to se člověk prostě pohybuje po bytě. Zajímavé, že venku se nebojí.

Evaeva No, hodně štěstí. Dcera to měla po narození brášky taky, ona teda neříkala, že se bojí, ale že nechce být sama, takže jsem jí taky měla furt za zadkem. Tak ať to kluky brzy přejde.

Dcera dneska rikala, že by chtěla být zubařka. A pak dodala: "Nebo taková úplně normální maminka."

Tak jsem se jí ptala, jestli chce mít děti a pořád si s nima hrát, převlíkat je, utírat jim zadek a nosit je. Tak se na mě tak podívala a říká: "Ne, moje děti budou lepší..."

Tak už se začínám těšit...  

Zina dnes sme teda boli na hodine hrnčiarstva u babky, v pracovni ich vchodu. Za tu hodinu babka tak 25x povedala, že nevidí problém, aby sa to nemohlo robiť aj u nás doma. Na čo som 25x odpovedala, že nebude sa to robiť u nás  doma. 

Tabea

DruI jo, já si myslím, že si tak podvědomě vynucují pozornost, ale je to fakt o nervy. Chápu, že nechtějí být sami, ale hrát si o dva metry dál nebo minutu počkat by mohli. Horší to je, když je tma a když jsme doma všichni. Začali se i víc budit v noci.

Tak co, už jste zkoušeli svítící mandarinky? je toho plnej instáč, museli jsme taky samozřejmě.

Kdo neznáte, zapíchněte do mandarinky prskavku, ta hořlavá část musí být i uvnitř mandarinky. Když dojde oheň až k mandarince, prosvítí ji. Případně i prohoří a pokračuje dál, když tu mandarinku navléknete výš.

Byli jsme na pár dní u rodičů, dnes jsme se vrátili, ale Ríša tam zůstal a zítra přijede domů s mou ségrou. A teda fakt musím říct, že jedno dítě je opravdu jak žádné dítě. Je tu úplně neuvěřitelný pořádek, klid, všechno odsýpá. Přijeli jsme ve tři, za odpoledne jsem stihla všechno vybalit, vyprat, dát do skříní, uklidit pokoj a koupelnu pro návštěvu, uvařit kotel gulášovky, vejce na chlebíčky, upéct bábovku, připravit pomazánky, dát si 40 minut na rotopedu... A u toho si přitom i hrát, povídat a kreslit s tím Viktorem. Fakt se ty nároky, množství bordelu, hluk atd. nesčítají, ale násobí. Umocňují spíš.

Zároveň se mi samozřejmě už po těch pár hodinách stýská.

A Viktor je vykolejený dost, není zvyklý být sám, pořád se ptal, kdy už půjdeme pro Ríšu.

Pinot Noir super, tak příští rok zkusit nechat u babičky oba? 

Pinot Noir ty si motorova myš.

Pinot Noir mne by to co popisujes trvalo tyden i bez deti

viktorka_od splavuno asi tak zaroveň u nás nefunguje to kouzlo jedno dítě, žádný dítě (pokud teda nepočítám mimino).

Evaeva u nás jo. Oba i usnuli mnohem rychleji a Ríša u tety i mnohem dřív. Prostě odpadne to pošťuchování, chichotání, šklebení se na sebe, úplně hysterický lítání před spaním, kdy se obvykle nejmíň jeden zrakví a následuje řev... Stihli jsme s mužem i celej díl seriálu a o půl jedné jsem usínala! Nevídané!

Ale od rána poslouchám, kdy přijede Ríša, kdy půjdeme pro Ríšu, kde je Ríša, při každém klapnutí - už jde Ríša? Přitom se do pěti minut porvou.

Evaeva muze to byt vekem, obe nase deti se zacaly bat kolem 6. roku a pak to preslo. Dcera se bala, ze umreme (cetla asi predcasne Harryho Pottera) a syn uz nevim ceho, ale taky to mel, vcetne nocnich besu. Tady je to vysvetlene. 

Lamicka jo, věřím, že roli hraje i věk. Ale teda když se oblékají v chodbě, nemůžu odejít ani pro zapomenutý mobil, nechce vyjít napřed na domovní chodbu (jdu vyloženě za ním), ale okolo něj s kočárkem neprojedu...

Lamicka a díky za odkaz 

Pinot Noir některé věci samozřejmě jednodušší jsou, ubyde řádění, večer je víc v klidu (to se teda stalo asi jednou, že by tu byl jen jeden). Ale chybí parťák na hraní, hlavně mladší je vyloženě bezradný, nejsem ráda, když je tu jen on. A spolu se míň bojí

Lamicka podle mě to muže byt cokoliv, ten spoustec, ne nutne harry potter  já si pamatuju na svoje úvahy o smrti cca v 5-6 letech, myslím, ze v tom veku si to člověk začne poprvy částečně uvědomovat 

Ten sestej rok z ničeho nic potvrzuju, syn to má taky. Teď už teda trochu slabší, ale do ložnice pro pyžamo si sám nedojde, na zhasnutou chodbu taky nechce, do sprchy ho musíme doprovodit, pak už můžeme odejít. 

Trochu se teď stydím, že jsem hudrala, co zas má

Naopak ty úvahy o smrti, zatím to vůbec nedošlo. Bude mu sedm, chvíli to řešil jen když umřel pejsek naší kamarádky. Ale bez nějakých obav, věcně to občas připomenul, že umřel a už ho nemají.