Myrtila já jsem za návštěvy v porodnici ráda. Teď naposledy jsem neměla spolubydlící a má to svoje výhody, ale jedna příjemná paní by mi nevadila. Mně to tam nějak neutíká a vždycky chci domů. Na tom jipu to bylo zoufalý, tam je hrozné ticho úplně celý den, můžou tam jen tatínci a i dopoledne není na chodbě žádný šrumec.
Dítě bylo v pohodě, byl celou dobu napojený na monitor, který celou dobu vesele řval, tep mu lítal jak blázen a on spokojeně spal. Po těch deseti dnech ho v nezměněném stavu odpojili a poslali nás domů, že má spát s monitorem (tím domácím). Původně říkali, že se to do pár dní spraví, nakonec to trvalo snad rok. Že začátku jsem samozřejmě měla strach, ale pak už jsem jen hypnotizovala ten monitor, ať už se zklidní a můžeme jít. Ale všichni tam byli moc milý, opravdu úžasné sestřičky i doktoři.

