No to já taky. Pořád se mi nezdá, že by vůbec nedala vědět, tak se o ni taky bojím. Ale zároveň se uklidňuju, že už kolikrát někdo "záhadně zmizel," byla jsem přesvědčena, že za normálních okolností by se určitě ozval, no, prostě se neozval.
ta moje se se mnou docela rozloucila, nechala mi tady i knizku. ale ofiko sla jenom na par tydnu pomoct mame, protoze mela brachu v protialkoholni lecebne. akorat to byla zrovna na Ukrajine ta valka a ona byla nekde spod Kaukazu (a tady mela kanadskeho manzela a barak).obcasi na na ni vzpomenu.
Nejvíc jsem vyšilovala, když se mi kdysi ve Francii ztratila italská spolužačka. Měly jsme odpoledne sraz před obchoďákem, nedorazila. Nepřišla ani druhý den do školy, ani další, další... Mobily ještě nebyly, adresu ani telefon domů jsem na ni neměla, na studijním mi odmítali cokoli říct, že nesmějí... No já už ji v hlavě pohřbívala. Objevila se asi za 14 dní, byla nemocná. A ten den před tím, než onemocněla, jsme na sebe čekaly každá před jiným supermarketem téhož jména. Úplně banální příhoda, ale tenkrát jsem dost vyšilovala.
to se jeste da pochopit,ale v dnesni dobe mobilu??
No,ono je taky dobry si uvedomit,ze ne vsichni lidi jsou "stejny".:-DNekdo je slibotechna od prirody a placa co se mu v tu chvilku hodi.Ja treba nikdy nic neslibuju a kdyz tak to dodrzim nebo se snazim.
Ale s tou pani na uklid je to podivny.:-/
Já se odhodlávala dlouho a nelituji. Jsem hodně háklivá na soukromí a vyřešila jsem to tak, že máme s paní na úklid dohodu, že bude uklízet jen povrchy (prach, podlahy, koupelny, občas okna atd.). Je ale pravda, že než přijde, tak dbám na to, aby se nikde nic zbytečně neválelo (tj.pracovní věci a různé papíry naházím tam, kam patří, a posbírám povalující se prádlo a hračky). A nenechávám teda nikde válet žádné PINy, karty ke klíčům a tak. O věci se ale jinak nebojím. Ukízečka byla paradoxně manželův nápad (je to pro něj menší zlo, než pomáhat osobně), mně to bylo žinantní, ale jsem fakt ráda, že jsem ten blok překonala, doma je hned menší dusno :-) Uklízečku jsem hledala na vlastní pěst, odvážně přes inzerát, protože přes agenturu by nás to vyšlo dost draho (je ale fakt, že jsou pojištění na vše možné a zajišťují záskoky). Je moc fajn, je to Ukrajinka, nebála bych se toho.
ja bych si skoro troufla tvrdit,ze to odmlceni bude dost bezne.Vsak ono je to taaak jednoduche,nic neresit,nevysvetlovat jen se proste neozvat a hotovo.A zijou si svym spokojenym zivotem.:-)
"Jak jsme bez těch mobilů vůbec mohli fungovat?
"
Mám se přidat k diskuzi se svými vyhraněnými názory na používání mobilů, hehe?
Ale dneska jsem si patnáct minut povídala po telefonu se svým 2,5 letým synovcem. Bylo to fakt zábavný, vařil mi polívku z kaštanů a kytiček. Byla moc kyselá, takže bylo potřeba ji pocurkovat. A taky hodně míchat, aby se nespálilo masíčko, ke kterýmu se vařila kaše z žaludů 
Pagery znám vlastně jen z literatury a televizních seriálů. Než se tu stihly uchytit, vyhynuly.
Ach telefonní budky, s těmi člověk užil hodně adrenalinu. A švandy v dětství. A romantiky v dospívání.
no, taky mohla odjet domů jen "na prázdniny" a pak se prostě z nějakýho důvodu rozhodla zůstat. a jo, taky mi vždycky šrotuje, když se dlouholetý či častý účastník nějaký diskuze z ničehož nic odmlčí, jestli se mu něco nestalo...
Lola, shanimplavkynahrocha, jordaan, ...
Jordaan je živa a zdráva na mp, ale ty dvě
Ja shanimplavky videla na Instagramu, ale proc sem prestala tak najednou psat??
Na MP se mi tak ztratilo víc lidí, ale nejvíc mi teda vrtá hlavou Lola.
Lola ma mrzí, jej príspevky som čítala veľmi rada a ešte Stricc, aj keď tá sa sem ani neprihlásila pokiaľ viem.
V období "událostí" na A. a vzniku Parfumanie, a hlavně těsně potom, se taky ztratilo nemálo lidí. Přestali chodit jak na A. tak sem. Mrzí mě to, protože mezi nimi bylo dost lidí, kteří měli a mají co říct a uměli to dobře/vtipně/zajímavě... O některých vím, že je to prostě přestalo bavit, číst, psát, trávit čas virtuálním klábosením, a ta "krizová" doba boření a vzniku něco nového jim poskytla prostor pro to naplno si to uvědomit.
