MP Marge nečetla jsem všechny příspěvky do detailua tak reaguju až teď- já se o sobě taky neumím rozhodnout. Přijde mi, že jsem všechno v jednom křehkém balíčku. A ačkoliv vybavená teorií, neumím si představit, jak se jednou budu s koncem fertilního věku vyrovnávat. Jako můžu si říkat, že to je příroda, že tím prošly generace žen a nedělaly z toho vědu, ale když si vzpomenu na ten očistec, který zažívala moje máti (13x za noc vzhůru zpocená, metabolismus, který nezpomalil, ale spíš hodil zpátečku a to všechno během onkologického onemocnění a léčby), nepočítám s žádným velkým hrdinstvím.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Kokoska Děkuji za optání. Přeložili ji na gerontopsychiatrii a mám podány žádosti do X alzheimer domovů. Řekla bych, že její stav je stabilizovaný, ale noční akce trvají :-(. Stále chce domů, což mě psychicky drásá.
...nestresovat se zbytečně dopředu.
Proč.?
Žít každý den co možná na největší maximum své vlastní pohody. A nic víc.
Až přijde nějaký konkrétní problém, pak ho teprve řešit.
No a co, že Tvoje maminka měla takové a makové zdraví.
Je o desítky let jiná doba, Ty jsi vzdělaná dokonce v oboru, máš načteno, co vlastně musíš.?
Jediné - dát sama sebe na první místo. Ve všem.
Protože šťastná/vyrovnaná/spokojená máma = šťastná, pohodová rodina
A to se automaticky propíše do zdraví a všude kolem Tebe...
...funguje to.
Reakce na Miru:
marieu
...nestresovat se zbytečně dopředu.
Proč.?
Žít každý den co možná na největší maximum své vlastní pohody. A nic víc.
Až přijde nějaký konkrétní problém, pak ho teprve řešit.
No a co, že Tvoje maminka měla takové a makové zdraví.
Je o desítky let jiná doba, Ty jsi vzdělaná dokonce v oboru, máš načteno, co vlastně musíš.?
Jediné - dát sama sebe na první místo. Ve všem.
Protože šťastná/vyrovnaná/spokojená máma = šťastná, pohodová rodina
A to se automaticky propíše do zdraví a všude kolem Tebe...
...funguje to.
Lepšie by som to nenapísala, so všetkým súhlasím, sama sa tým riadim.
Miru já se nijak nestresuju- že si to nedovedu představit znamená, že stejně nebudu vědět, zač je toho loket, dokud se to nestane. A pak se uvidí. Jsem zvědavá, příští rok mi bude 45, teď tak druhým rokem cítím, že některé věci mi fungují jinak, tak je tak pomalu zkoumám, adaptuju se. Fyzicky, tělesně nejsem po mámě, spíš po paternální babičce. Bylo jí 60let, když jsem se narodila, byla ročník 21, takže i kdyby se dožila věku, kdy já brala rozum, abych se jí na menopauzu mohla zeptat, nejspíš by to odmítla, byla velmi konzervativní a o ženském zdraví a cyklu by se nikdy nebavila. Mám představu, že tak jako postupně usychala. Zůstala štíhlá- ne vyhublá, šlachovitá, měla až do konce jemné, ale husté vlasy. A moc pěknou pleť- co si pamatuju, používala jen AB mandlový krém, vžycky se po něm ráno leskla a voněla... nikdy se nezdobila, nenosila šperky- ani náušnice, o make upu ani nemluvě.
Myslím si,že jsem dost nerv a stresovací, ale konec plodného období bylo to poslední,co mě v přechodu stresovalo. Vlastně naopak.
marieu celý život som mala veľmi silnú menštruáciu, tiekla som ako pri zabíjačke, obťažovalo ma to veľmi, hlavne v práci alebo pri cestovaní. Keď sa nám narodil prvý vnuk, pomáhala som neveste ako sa dalo, to že som veľmi unavená, som prikladala veku, mala som okolo 50-tky. Vtedy som sa objednala imunologičke, nakoľko som u nej viac rokov nebola a dobre som urobila. Výsledky katastrofálne, skončila som v nemocnici na dvoch transfúziách. Po nich som sa cítila ako znovuzrodená, v tom čase som aj prestala menštruovať a energie mám aj po 60-tke celkom dosť. Nepociťovala som ani návaly, zmeny nálad, zatiaľ len minimálny prírastok na váhe. Akurát mi je odvtedy stále teplo, nemusím toľko v zime vykurovať, v lete je to však oveľa horšie, ako keď som bola chudokrvná. Prechod ma nikdy nedesil, lebo som nad ním nerozmýšľala, len som vedela, že raz príde.
marieu přechod je přerod do další fáze, nějaké obava z neznámého je pochopitelná, člověk neví, co bude. Stejně jako třeba před prvním těhotenstvím.
...na cokoliv, co neznám a čeká mě to někdy, se dá dívat dvěma způsoby.
Buď se budu dopředu obávat a říkat si, že tyjo, jaký to bude?, beztak "strašný", nepříjemný, dlouhotrvající, a "Máňaříkalaaholkyříkaly", jak budu vypadat?!, co budu dělat, když..., atp. ...
- takže celou dobu, než k tomu dojde, se člověk, zbytečně/bezdůvodně, udržuje v rovině negativních emocí, stresu.
Je to dobré.?
Ne.
A nebo - ano, čeká mě neznámo(přechod, porod, svatba, operace, cokoliv),
ale já nevím, jaké to bude, takže co.? Takže, jsem zvědavá, napnutá, v očekávání,
co to se mnou udělá, vlastně se těším, je to trochu adrenalin, ale pak to bude dobré...
...dám si před oči tu finální situaci, stav, kdy už je to sůprtrůpr a jak k tomu dojdu, jaká bude k tomu "cesta" - nechám se překvapit, nechám to být. Půjdu si "svým tempem", krok za krokem
(jasné, že podprahově tam nějaké ministresíky, jemná nervozita bude. Ale bude to mít úplně jiný "tvar" než v prvním případě...).
Pro svůj vnitřní klid, uklidnění, mohu načíst, co můžu udělat pro to, aby ta cesta byla co nejpříjemnější.
Vlastně se tak na celou tu dobu/než k tomu jistému dojde, hodím do roviny lehkého vzrušení, očekávání v relativně kladné rovině a to je pro celé tělo určitě lepší, než "plašit preventivně".
Všechno je o volbě.
Vždycky.
Co si vyberu, to mám
Evaeva Já jsme žádné velké obavy neměla, mě přechod zastihl v devětatřiceti zcela nepřipravenou. Jako není to nic moc, ale jsou horší věci na světě. Ségra si to střihla ještě o dva roky dřív, tak asi fakt genetika, jak mi bylo řečeno, i když máma i babičky to dotáhly někam ke třiapadesáti.
Zina no jasný. Však já píšu určitá obava, ne, že se z toho má člověk hroutit. Ale tak nevíš, do čeho jdeš, dokud to nepocitíš na vlastní kůži. Ale teda v 39 bych byla hodně nepřipravená.
whiskas no, je to náročné, vydrž! 
Miru Jako částečně máš pravdu, (skoro) vždycky je víc způsobů, jak k nějaké věci přistupovat, ale vždycky to není o volbě. Někdy máš prostě smůlu, narazíš na někoho, kdo ti hrubě ublíží, nebo dostaneš nějakou hnusnou nemoc, na kterou zajdeš, ať k tomu budeš přistupovat sebepozitivnějc.
...je to o volbě. Je to vždy o volbě, jak bude člověk k určité/momentální situaci přistupovat.
To se nevylučuje s tím, že některé situace jsou neočekávané, stanou se ze dne na den, v pár minutách,
nepříjemné, hnusné, ubližující.
Ale vždy je to o tom, jak to člověk, po prvotním šoku třeba, pojme.
A když ta volba přístupu k dané záležitosti je ta správná(další větvitelné téma na případnou diskusi),
pak se to celé mnohem lépe a relativně rychleji "zahojí", na těli i na duši.
((a toto opět souvisí s tím, že asi každý v životě měl, zažil něco, kdy "ryl hubou v hlíně", takže ty zbylé dny, kdy je dobře, se má žít na pohodu, na maximální siestu a nespekulovat, co by, kdyby...))
...jestli se Ti chce, klidně uveď konkrétnější příklad třeba
Doteď jsem nevěděla, že se na přechod musím nějak ,,připravit,, 
Miru no vidíš, a podle mě není. Já moc nevidím, jaký volby má před sebou například člověk, kterej potřebuju tunu léků na bolest, aby vůbec nějak přežil den, a ví, že má před sebou akorát tak morfin a konec. Sorry že tahám takhle silnej příklad dělám to proto, že tam už žádnou dobrou volbu nevidiím a žádný pozitivní myšlení ti s tím v určitý fázi už fakt nepomůže.
Reakce na stes:
Myslím si,že jsem dost nerv a stresovací, ale konec plodného období bylo to poslední,co mě v přechodu stresovalo. Vlastně naopak.
Přesně!!
