Kan 

...tak já bych se tomu zrovna nesmála.

Lidé jsou různí, jsou lidé, kteří se bojí nejen zubaře, odběru krve, ale i trhání obočí nemají rády, pak jsou budoucí maminky, které jsou tak vystreslé(navzdory dostupnosti informací a péči), že jsou tak stresem ztažené, že je pro ně porod obtížný a většinou s nějakými komplikacemi, atd. ..., někteří lidé prostě mají z něčeho "vítr". A není to o tom, že když já ne, že je to vtipný nebo legrační. Je to o tom, tomu člověku nastínit, naťuknout ho, že to nemusí být taková "hrůza", jak si třeba představuje, že je možné to zvládnout celé lépe, snadněji. Pokud bude chtít, pokud je otevřený komunikaci, informacím, ochtný něco zkusit. Pokud prostě chce. A když nechce, nechce. A jede si to po svém. Může

Zina 

...tak tohle už je natvrdo daná situace.

V životě jsou některé situace, které jsou dané, definitivní, nejdou zvrátit(většinou se to asi týká života, zdraví. Někdy i vztahů...)

To bych jako příklad vůbec nedávala.

Jiný úhel pohledu/přístupu není pouze o pozitivním vnímání, naladění se. Je to o jiném pohledu/přístupu, než jsem já/někdo/kdokoliv, koho se to týká, zvyklý,

prostě zkusit to jinak.

 Ale jak tedy přistupovat k tomuto.?.

 Být s dotyčným co nejvíce. Tedy, pokud o to stojí.

(i když jsou lidé, kteří vrčí, nadávají, komplikují svým chováním už tak náročnou situaci, ale i když by to neřekli nahlas, určitě jsou většinou rádi, že s nimi někdo je... Podle mě je to uklidňuje, cítí se přijímaní tomu všemu navzdory, mají pocit, že se na ně nekašle v době, kdy oni sami se cítí mizerně, mají třeba i uvnitř sebe veliký strach...)

Vlastně dělat mu, co mu člověk na očích vidí, aniž on by to řekl. Jsou to klidně i drobnosti, třeba i "jen" to, že vedle něj sedí někdo, koho má rád, a spolu si mlčí a drží se za ruku. Nebo si na něco zavzpomínají, zasmějí se tomu, nebo přijde za ním někdo, koho vůbec nečekal a je tomu moc rád Ono někdy opravdu stačí s někým být, potichu, ale přítomný...

Ale to asi sama moc dobře víš...

Miru ak jsou budoucí maminky, které jsou tak vystreslé(navzdory dostupnosti informací a péči), že jsou tak stresem ztažené, že je pro ně porod obtížný a většinou s nějakými komplikacemi.

Neviem či tým chceš povedať, že obtiažny a komplikovaný pôrod je spôsobený stresom matky? Stačí áno/nie, nemusíš rozpisovať na 10 odstavcov.

Mrakoplas 

...někdy ano.

Mrakoplas 

...a jinak - píšu tak, jak to zrovna cítím.

Nemusíš mé odstavce číst

Miru Tyhlety rádoby laskavý kecy dost často ublíží víc než někdo, kdo je hnusnej na první dobrou

Allysa díky že ses ozvala... za mě je tohle už jen kousek od toho, že za rakovinu si kazdej může sám.

a byla bych fakt opatrná... ono stačí, když ženu ta menstruace obtěžuje celý život víc než je obvyklé,  má s tím, že je žena spojeny i další potíže a pak nakoupit ještě problematickej přechod... tak to s tím ženstvím může jít vyšší moc fakt víme kam ... protože ty potíže má přesně proto, že je žena... a v takový situaci mi někdo říct,  že se jen málo snažím o pozitivní přístup, tak bych skutečně nebyla ráda...

Allysa jj, my byvali onkopacienti je uplne milujem

Zina souhlasim. Taky jsem si rakovinu prsu ve triceti fakt nevybrala a stale jsem neprisla na to, cim bych si ji svym pristupem "zaslouzila". Nezila bych predtim jinak. Hlavne prisla v obdobi, jsem jsem s rocni dcerou byla snad nejspokojenenjsi v zivote, zadnou vystrahu a pokyn k zpomaleni jsem v tom taky nevidela... A za to, ze jsem zdedila genetickou zatez v podobe BRCA fakt nemuzu a nezvolila jsem si to.

Mrakoplas tyhle reci o pozitivnim mysleni, diky kteremu vse prekonas, me vzdycky pobavi. Ja jsem sla k prvnimu porodu v dobre nalade, namotivovana bezproblemovym tehotenstvim, ze to zvladnu jako miliardy zen prede mnou a skoncilo to instrumentalnim porodem. Ale je ni jasne, ze nektere ezo maniacky by to vyhodnotily tak, ze jsem si sama v hloubi duse stejne neverila, a proto to nedopadlo

A kdyz se vratim k puvodnimu tematu, tak me ceka prave kvuli te brca mutaci predcasny prechod pred ctyricitkou, pujdou pryc vajecniky a vejcovody. A ja si ted pri kazde menstruaci, kdy ze me leje krev a je mi fakt blbe, rikam, ze nejradsi bych je zasla odevzdat hned a navzdy se cyklu zbavila, protoze mam ja tenhle kazdomesicni opruz zapotrebi

Mrakoplas 

...a jinak - píšu tak, jak to zrovna cítím.

Nemusíš mé odstavce číst

​Chcela som len priamu odpoved, asi to vyznelo utocne, za to sa ospravedlnujem. 

Inak asi neviem co napisat.

Miru no vidíš, a podle mě není. Já moc nevidím, jaký volby má před sebou například člověk, kterej potřebuju tunu léků na bolest, aby vůbec nějak přežil den, a ví, že má před sebou akorát tak morfin a konec. Sorry že tahám takhle silnej příklad dělám to proto, že tam už žádnou dobrou volbu nevidiím a žádný pozitivní myšlení ti s tím v určitý fázi už fakt nepomůže.

​Pomůže, nevím na kolik, ale můj táta je přesně v té fázi co popisuješ. Před měsícem dostal od onkologa časový limit a doporučení,  ať si dá věci do pořádku. Mně se po té větě zastavilo srdce, táta to na sobě prý cítí už nějakou dobu, protože má i jiné diagnózy a špatné srdce. Tak jsme se spolu usnesli, že je to dobré vědět a cítit malé potěšení z každého dne. Jasně může odejít, ale taky nemusí, kde je i byť malá víra, je i naděje. Hlavně ukočirovat ty bolesti a jinak nic. Bohu Díky za domácí hospic.

monis ja tak isto. Realita ma celkom zaskocila :D

Kan 

monis 

...tak jasné, že někdy jsou komplikace takové, že musí doktoři zasahovat a zaplaťpánbůh za to.

Ale třeba právě díky Tvému přístupu to dopadlo mnohem lépe než třeba u ženy, která by ten přístup měla jiný.

Obecně - 

 nemyslím si, že je nutné se komukoliv nebo čemukoliv posmívat, zlehčovat to. 

Jako je každý jiný, jinak nastavený, tak zrovna tak každému vyhovuje, oslovuje ho něco jiného.

To, že něčemu nevěřím, přijde mi to pitomý nebo trapný, nebo jakékoliv,

neznamená, že to není možné nebo že to u jiných nefunguje.

(jestli je někdo spokojený, že dostane farmaka, ok, jestli je někdo naplněný, že tančí při svitu měsíce a pije raní rosu, ok. Nic není špatně, když to má dobrý vliv na výsledek a člověk se tak cítí spokojený.

No, samozřejmě nehnat cokoliv do extrémů...)

Mrakoplas zrovna (jen) s tímhle souhlasím. Že NĚKDY! si ten obtížný průběh ty ženy jakoby přivolají. To potvrzují i porodní asistentky, že některé ženy už při příjmu odhadnou na císaře, právě podle nějaké té vystreslosti a staženosti. Ale řekla bych, že porod je hodně specifická situace. A rozhodně tím nechci říct, že stoprocent žen si za komplikace může samo. (Ono se ani nedá říct, že by si za to ty ženy mohly takhle napřímo, spíš, že příčina byla v nějakém podvědomí, psychické stránce, ne fyzické).

Já mám pocit, že i můj první porod je toho důkazem, že i když jsem měla pocit, že jsem připravená a nebojím se, úplně pravda to nebyla. Ale nijak se tím neužírám.

Evaeva já se u první bala, taky to tak vypadalo, u druhé už jsem se jen modlila ať je v termínu a porod byl malina, že jsem měla pocit že jsem superzena:D

Zuzuli My současní taky

Miru Ale to není o tom, čemu kdo věří nebo nevěří,  ale o tom, že tyhle plky můžou vážně ublížit lidem v už tak obtizne situaci, někdy mlceti zlato.

Allysa Ale stejně tak můžou někomu pomoct, ne?