Karjajo, člověk, co v tom vyrůstá, je neumí poslat někam nějak účinně.

Karja ted nechodim, ale chodila jsem. A resila to. A po vcerejsim veceru si rikam, ze bych zase nekam mela zajit. Je mi uplne jasne, ze ja nemuzu z jejich strany cekat nejaky obrat, jsou takovy uz moc dlouho na to, abych si myslela, ze se to zmeni. Ze to je cele jen o tom, jak k tomu pristoupim ja a jaka pravidla si k tomu nastavim a smaa za sebe se postavim (coz je teda v jejich ocich to, jak me muj muz zmanipuloval a ja se jim vzpiram )

Luna

Zuzuli Hele, mně psycholog otevřel oči (teda neřekl to on, já jsem si na to přišla),  že mě moje máma prostě nemá ráda. Pak se mi vyjasnilo spousta věcí. Tím nechci říct, že je to v tvém případě, ale prostě někdy je realita úplně jiná než přání. Ale které dítě by si nepřálo, aby jej máma měla ráda, že?

A teprve když to vím (a uvědomuji si, že to není její povinnost), tak cítím  náš vztah jinak (ne lépe, ne hůře, prostě jinak...)

Evaeva presne. Ja mela obecne hezke detstvi, nasi se nam fakt venovali, meli jsme se dobre, kolem nas byla cela milujici rodina. A jako dite jsem nic spatneho kolem sebe nevnimala. Ale ja byla hodna chytra holka, se kterou nikdy nebyly zadne problemy, co i v puberte radeji doma lezela s knizkou, nez abych sla pit na diskoteku. Ono se to zacalo kazit az kdyz jsem odesla na vysokou a zacala zit podle sebe a ne tak, jak mi doma bylo nadiktovano. A to pak zacaly ty vycitky, sceny, obvinovani a tak. Muj tata dokonce byl jeste v mych 22 presvedcen o tom, ze kdyz me poradne serve, tak dostanu rozum a budu zase jejich bajecna holka, co ho poslechne a s pritelem, co se mu nelibi, se rozejde. S maminou podporou, protoze to prece delaji jen z lasky ke me. To teda ted povazuju za ten zlomovy okamzik (po tom jsem se odstehovala ten vztah s rodici dost ochladl, manzela jsem potkala ve 24 letech), kdy jsem zjistila, ze fakt nemuzu od nich cekat ten bezpecny pristav, kde budu za kazdych okolnosti prijimana, ale ze se muze naprosto cokoliv otocit proti me. Ze milovana dcera jsem jen tehdy, kdy delam to, co chteji oni. A ze si musim fakt davat pozor, co pred jimi reknu a nebo udelam, protoze to muze byt kdykoliv pouzito proti me. Jako kdyz mi ted vycetli, ze me jeli vyzvednout z porodnice. A az zpetne pri te terapii jsem zacala videt ty dalsi manipulativni toxicke veci z meho detstvi a dospivani. A jako rodic dcery to nekdy nechapu jeste vic.

Ale je tezky se v tom nejak zorientovat. Jsou to my rodice, mela jsem se dobre, nemuzu rict, ze bych je nemela rada, ale poslat je do haje a zabouchnout za sebou dvere, nejak nejde. Jak bych to udelala komukoliv jinemu,  kdo by se me me tak choval. Je to vlastne takova rozpolcenost. Neco, v cem se roky sama hledam. Ja s nimi vazne chci vychazet, jine rodice uz mit nebudu, ale ne za cenu toho, ze oni si budou diktovat a vycitat, kdyz neco nebude podle nich.

Samantha

Evaeva tak tatar už je doma a údajně ve školce  byla švp lepší, protože byli každý den na výletě a tady jen 2x, jednou na rozhledně a podruhé v městečku v muzeu. Tak teď byli v areálu pro tyto účely, ve školce byli v Krkonoších. 

Zuzuliono je všude něco. Naše máma je opravdu ten přístav, chce, ať jsme hlavně spokojený, ale táta má problém nás přijímat takové, jaké jsme. Neřve na nás, spíš se stáhne. Já jsem v pohodě, protože žiju "normální" život, VŠ, věkově přiměřený partner ze mojí sociální bubliny, děti... Ale ségry, hlavně ta prostřední, ta je úplně jiná než on, přitom to není žádná nezvedná dcera. Neposlouchá ho a on jí jakoby odstřihl. Sice se vídají, ale vztah tam není. Ale díky bohu za mamku, umíme se mu postavit a poslat ho do háje. A já se fakt snažím, ať to vidí i malá ségra, protože tam se udály ještě další věci, k tomu její povaha, ta bude mít co řešit na terapii Je až děsivé, jaký vliv má rodina na náš život 

JankaM oni asi mají pěkný program. Ale jsou tam s nějakou třídou z jiné školy, program mají společný, to mi přijde zvláštní 

Zuzuli Ježiši. Já vím, že nemůžu čekat, že se všichni lidi budou chovat podle mejch představ, ale proč se rodiče chovají takhle k vlastnímu dítěti? Je mi to líto. Vždyť by mohli bejt tak šťastní, že mají šikovnou a zdravou dceru... 

Zuzuli Chování vašich je šílené, hlavně mě překvapilo mládí Tvojí maminky. Myslela jsem, že má před důchodem.

brrr ja se upsala. Bude ji 58, ne 48. Preklep. Mela me ve 24 po vysoke, ne ve 14tady se omlouvam za mystifikaci

Zuzuli stejně má před sebou ještě dlouhý čas a bohužel to bude nejspíš spíš horší. No přeju ti pevné nervy

Včera jsme se vraceli se synem z divadla, už bylo před půlnoci a najednou se nám něco řítí před auto a padá to na silnici.  V první chvíli mě napadla srna, divocak, tak ne, byl to člověk.  Chlap totálně na plech. Mladej naštěstí zareagoval pohotově, strhnul to, takže jsme pána neprejeli.  Ale fakt chybělo málo. Vystoupili jsme, to už si ho sbíral že země o něco strizlivejsi kolega a strašně nám děkoval, že jsme mu neprejeli kámoše.  Nabídla jsem, že zavolám záchranku,  nechtěli. Nejradši bych je byla prerazila vejpul oba.  Chlap byl v pohodě, synek se chudák docela klepal. Jako když si představím co mohlo nastat.

Karja ako učiteľka od mamy počúvam celý čas- no jasné, učiteľka sa ukázala, vždy, keď s ňou nesúhlasím. A naviac si ona celý čas myslí, tj už 22 rokov, že ja v škole nic nerobím. 

letfenixa To víš, ona ta "učitelka" to je takovej argument, to se dá velmi lehce použít i zneužít v různých směrech. Ale ten učitelskej syndrom má někdo jako hodně silnej,. Třeba je to povahový rys než získaný tou profesí, nevim, ale ještě fakt když ten člověk učitel je, tak to sedne. Mně furt radí segra, ale kraviny a já si občas říkám, jako z jakýho titulu mi radí, že je starší, že má pocit, že už děti vychovala..... Ale podle mě ona fakt jako radí a tvrdí svý vehementní pravdy, protože je na to zvyklá už za ty roky v práci:D.

Zuzuli to te lituju. Nasi byli vzdycky asi radsi, kdyz jsem prijela s detma sama, nejak si to vic uzivali, ale nikdy by si nedovolili ani naznacit, ze manzel neni vitany. Zato moje tchyne napsala muzi dopis, ze dokud nebudeme mit byt, ve kterem by se citila dobre, smi domu prijet jen on sam. Pak u nas byla za 15 let asi 3-4x, ale vzdycky si nasla neco ke kritice. 

S rodici je to tezky, clovek ma v sobe nejakou tu normu, ze by je mel mit rad, ale ta vymahana poslusnost a vdecnost tomu teda moc nepomaha. 

letfenixa u nas to bylo jeste doplneny o "co by rekli lidi, ze vychovavame cizi a svoje vychovat neumime", takze jsem byla drzena pekne zkratka. Holky chodily tancovat a randily a ja vetsinou sedela doma.

Marbuša no, to si prave myslim ze je na tom to nejtezsi. ze si prave clovek porad rika, jak by to mohlo byt fajn, ze by to bylo prece skvely, kdyby.., ze jen staci az oni to uvidi a pak to bude dobry. prijmout jak to je a ze to jiny nebude, ufuf. Zuzuli tlapkam moc

Kokoska u nas bylo "kdyby si videla ty deti ve skole, jak se o ne rodice nestaraj, nekdy je tyraj, a ty deti je uplne milujou. A my se o tebe starame, tak na vas myslime a ty ani nejsi vdecna. Jinak by si nam vychazela vstric a vic na nas myslela, ale ty na nas kasles" (to jsem zrovna odmitla byt s dcerou u nich na stedry den, jak si oni rozhodli a proste mi to zavolali, ze oni chteji videt dite u stromecku a je jim jedno, ze my mame plany a nas stromecek doma uz ozdobeny, kdyz jsme tam byli kolem dvacateho cely vikend pect cukrovi a byli domluveni, ze se zase uvidime sedmadvacateho)

Zuzuli No, timhle si tu vdecnost moc neziskaji. Spis mi to zni hodne sobecky. Jak reagujou oni, kdyz od nich neco potrebujes a treba by museli kvuli tomu zrusit sve plany?