A to může být ráda, že je to ten ruka. Bohužel jsme měli na gymplu kluka, kterému se neprojevil zvenku, ale zevnitř a na mozku. Najednou už na vysoké někde na kolejích zkolaboval, tak ho odvezli jako feťáka a pak zjistili, že mu to prožralo mozek. Dneska není schopen si ukládat naučené informace do dlouhodobé paměti. Nejhorší mi na tom ale připadá, že si to všechno uvědomuje, protože mu tam zůstalo všechno, před tou událostí. Takže z kluk, který měl našlápnuto na to, aby byl opravdovou kapacitou ve svém oboru, dneska navštěvuje školu pro postižené děti a dělá pomocného zedníka.

Taky znam kluka, co mu pasovy opar postihnul mozek, byli jsme na stredni skole. Taky to byl velice chytry kluk, ted je rad, ze chodi, a taky mu to zasahlo pamet, takze z dalsich studii nebylo nic.

ja to taky nemam moc rada, nejradsi pracuju sama, panc od sebe aspon vim, co muzu ocekavat. je fakt, ze moc tymovej hrac nejsem, ale v me praci to ani neni moc potreba, takze zadna hruza.

dnes jsem mela problem s emailovym klientem, nahlasila jsem to nasemu it borcovi a jeho odpoved byla "i am sorry i can´t help you" :D :D

no tak jiste, ale to byl nas IT, takze ten to v popisu prace rozhodne ma. nakonec jsem ho donutila to se mnou vyresit, takze konec dobry. 

tym je prece jenom neco jinyho, panc tam je heirarchie celkem dana. ale tenhle borec ma u nas takovou specifickou pozici, neni mi ani podrizenej ani nadrizenej, a to jsou pak ty boje :)

"Když oni bohužel, ty lidi, kterým opravdu něco je, dost často sedí v koutě a neozvou se."

Lebo je im proste zle a nevládzu?

Neviem, ako je systém nastavený v ČR, ale ja som mala veľmi vážne problémy pred cca 2 rokmi, poslali ma na (huf, teraz fakt neviem, či CT alebo MR) mozgu. Smiešne bolo, že keď som niekoľko týždňovpredtým potrebovala nejakú blbosť s dieťaťom u kožného, bol problém, že nechcem kožnú, ku ktorej ná priamo posielali, ale keď som bola v stave, že som ledva vnímala, dostala som do rúk papier s telefónnymi číslami na CT pracoviská, nech si vybavím, kde ma vezmú. Nie, nedala som to a vyšetrenie nakoniec neabsolvovala. A nie z dôvodu, že by som sa bála, ale proste som nemala energiu to vybaviť a rodina komplet vyťažená starostlivosťou o moje deti, riešením prerušenia môjho štúdia, ďalších vyšetrení atď...proste robili, čo mohli, a toto nejako v tom víre vecí zapadlo. Našťastie sa ukázalo že problém je inde.

Jo a už aj také som zažila, že som mala polroka neošetrenú zlomenú nohu. Neopuchla, hýbyť sa ňou dalo, rentgen som absolvovala, akurát ten .... lekár ju nejako prehliadol cez hematóm a nielenže ma zdrbal, ako vymýšľajúcu si hysterku, ale ešte ma upozornil, že "tá natiahnutá šľacha ma bude dlho bolieť", tak som teda čakala, kedy prestane. Fakt ma nenapadlo, že zlomeninu možno na rentgene nevidieť.

Pritom som za normálnych okolností...no nazvime to radšej asertívna, než rovno chucpe, ale keď je mi fakt zle...

skoro bych řekla že ten systém je nastavený uplně nejlíp pro kategorii

"nemálo těch, kterým není nic nebo maj problém opravdu jen v hlavě a chodí a chodí a mluví a vynucujou si vyšetření opakovaně atd. "

protože dost normálních lidí v mém okolí dokud jakžtakž můžou tak nikde po čekárnách vysedávat a shánět si různá vyšetření nemají chuť ani čas, musí pracovat atak. no a ve chvíli kdy už fakt nemůžou, tak potom taky třeba jak píšeš ty, kolikrát už ani nemají sílu. nejlepší je, že to pak z pohledu lékařů celkem logicky vypadá tak, že prvních uvedených - těch co cituju mirajo - je většina co jim tam chodí:-O se pak nedivím že jsou občas protivní...

A to mám funkčnú rodinu, ktorej na mne záleží a pomáhajú koľko môžu - čo robia v takej situácii ľudia s menej radostných pomerov netuším.

Ale od toho snad jsou to doktoři, aby poznali, že je člověku opravdu zle a nejde se tam jen společensky vyžít. 

v první řadě jsou to jen lidi. někdy se prostě můžou i splést.

Ne, v prvni rade jsou to kvalifikovani lidi, jejichz diagnoza bude mit vzdycky vetsi vahu nez ta mistnich lidovych doktorek. Splest se urcite muzou, ona ta prace neni exaktni veda, ale jsem si jista, ze mnoztvi spatnych diagnoz z duvodu nekompetence nebo zanedbani je porad naprosta mensina.

jsem si tu první větu přečetla třikrát a pořád nerozumím o čem mluvíš. tak snad radši nic. druhou nedokážu vyhodnotit, resp. tvoje konstatování že jsi si jistá, je pro mě relevantní úplně stejně, jako pro tebe to moje:-) ty jsi si jistá naprostou menšinou - to je kolik? 0.1 %? 0.01 %? 10 %? já statistiku nedělám a netuším. a je mi to jedno.

No, tak co na to rict. Statistiku nedelas a doktor nejsi, tim je to shrnuto. 

Můžou. Protože jsou unavení, naštvaní, vyhořelí, vystudovalí s odřenýma ušima a nemají na to... 

Mám tendenci obecně k lékařům přistupovat s důvěrou. Většinou si nemůžu stěžovat. Občas ale jo.

Mám v rodině a mezi známými několik lékařů. Až teprve některé jejich děsivé zkušenosti s kolegama doktorama (z jiných oborů) mě uklidnili v tom, že možné je všechno a že když se mi něco nezdá, chyba nemusí být ve mně. Že bílý plášť není zárukou odbornosti a etiky. Že pacient musí být aspoň trochu informovaný a nesmí být ovce. Že doktor není bůh. 

 hezky receno.

"ještě ps pro barbuchu: u nás v dětské nemocnici mají tzv mr s otevřeným obloukem a nebo se to dělá v narkóze, ale je fakt že jsem nepsala nic o věku toho dítěte, taky mu mohlo být 17:P"

Jo, na věku záleží, já počítala že pediatr=menší dítko. A pak ta narkóza má taky svý nevýhody... prostě se nedivím, že u mladších harantů s tou MR doktor nespěchá. 

K tomu není, co dodatSnad jen, že pak jsou tu omyly, který má za sebou i ten nevyhořelý a mentálně stíhající, protože těch proměnných, které jsou ve hře, je prostě hodně. 

Chápu, že projevy jedné nemoci se u různých lidí můžou jevit různě, stejně jako může být různá reakce na léčbu. Že doktoři jsou jen lidi, můžou se splést, můžou být unavení, vystresovaní, nejistí, jsou to normální smrtelníci. Jen nechápu (i na základě zkušenosti), proč někteří z nich jsou tak tvrdohlaví, že po delší době, kdy se příznaky spíš zhoršují, trvají zarytě na svém nálezu a nekonzultují nebo nepošlou na podrobnější vyšetření.

Na druhou stranu jsem poznala několik velice schopných lidí, laskavých, ochotných udělat i víc, než byla jejich povinnost.

Ovšem jsou pacienti (taky znám), na které bych  jako lékař asi byla protivná taky, nebo by mi dalo hodně práce protivná nebýt. Dotyčná po různých vyšetřeních na pokyny a doporučení kašle, ale stěžovat si chodí dál a dál.

Pořád je to o člověku. Na obou stranách.

No, vidím to podobně.