Času je vůbec málo a těch míst, co bych chtěla vidět, neubývá, naopak. Plus přibývají ty, kam bych se chtěla vrátit, lituju toho času, co jsem promarnila. A přitom mi další utíká mezi prsty. Chybí mi někdo, kdo by mi řek "šup, sbal se, jdem!", musím to říkat já, přitom jsem vlastně líná, chronická odkladačka všeho. Takže ještě někoho přemlouvat je často nad mé síly.
Když v tom budete, nechcete k tomu mordu přibrat i mýho? Do padesátky má teda daleko, ale poslední rok chodí a říká, že už cítí, že už není nejmladší, že už se to přelomilo... Na to vůbec nevím, co mám říkat, protože je o dost, ale jako o dost maldší než já, ne o nějakej rok dva, zastřelit málo
O bordelu bych mohla odborně přednášet, máme po rekonstrukci domu, obytný patra jsou plus mínus hotový, ale v suterénu je... stavba. V TOM suterénu, kde jsme měli uskladněný svoje věci, kde se toho nemělo moc dělat, tak byly nějak zajištěný proti prachu. Takže se tam samozřejmě dělalo, plachty, kterýma to bylo pokrytý, se svezly a ve všem máme ne prach, ale jemnou suť. Jako ideální řešní se jeví vstup do suterénu zazdít a zapomenout, že tam někdy něco bylo, ale ale ouha, musí se ještě zezdola odizolovat strop, takže všechny ty zasuťovaný věci se musí vytahat do toho relativně čistýho a novýho nadzemí.
A samozřejmě je to všechno třeba udělat co nejdřív, čili jsme celou neděli - a teď se to vrací k tomu objektu mordu - strávili tím, že jsme.... rozcházeli internet, protože to byla ta úplně nejdůležitější věc na světě. Můžeme samozřejmě spát na karimatkách s cihllou pod hlavou, můžeme si kafe míchat špachtlí, čokli můžou bej obalený bordelem a prachem, až vytvoří novou rasu, ale bez internetu to prostě nejde ani jedinej den :-D.
Tak to máme stejně. Ale já teda nelituju, ale asi to beru tak, že je tomu teprve pár let, kdy mám nějaké ty finance a svobodu si někam zajet. Třeba to časem přijde. Ale tu potřebu šup, sbal se mám taky, protože jinak jsem schopná, jen se rozhoupat. Já mám takovou vrozenou lenost něco plánovat a rozhodovat, já bych k sobě do života potřebovala spíš nějakou ženskou než chlapa. Minule na společné dovolené jsem na pokoj vyfasovala jedno děvčo, a to bylo: přesně mi řekla, v kolik vycházíme, co si mám vzít na sebe, že si mám vzít mikinu navíc, kolik si mám vzít peněz, kde se najíme, v kolik, vybrala mi jídlo:-D...a mě to fakt na ten čas absolutně vyhovovalo, jsem se tak ploužila v dáli a nemusela nad ničím přemýšlet:-D :-D
A já se mu nedivim, já jsem za poslední rok či dva zestárla sobě v hlavě víc jak o deset let. Vlastně bych i řekla, že to byl takovej skok z 19 rovnou na 35:-D.
To je pravda, práce navíc. A taky - kdo by se staral o zahradu?
Ja som zostarla v tom, že sa mi nechce nikam po práci chodiť. Myslím na drinky s kolegami, kamarátmi a tak. Pre mňa je najlepšie ísť domov a tráviť čas so sebou a s priateľom. Každomesačné drinky z práce sú pre mňa utrpením. Ako nikdy som nebola party animal, ale teraz cítim vyslovenú nechuť sa ísť niekam "baviť". Takže som asi skočila z 25 rovno na 60 alebo čo
Přehodnotila jsem to, povlečou si hosté, jen jim to nachystám a vytáhnu skládací postele.
Hovňajs!!!
Drinky z práce každej měsíc....nééé. My to máme naštěstí tak dvakrát do roka. Jo, každej chce po 9 hodinách sezení ještě sedět v hospodě. Já byla party animal, ale už mě to nějak nebaví, do slova jsem z tancování na stole dostala ke knize v posteli:-D :-D.
Oni to mají těžký. Můj manžel je Lev, vždycky byl takový ten vůdce smečky a teď už cítí, že začíná být trošku opelichaný. To pak není jednoduché se s tím smířit. To nemyslím ve zlém, ale my to máme jednodušší. Nahodíme makeup, něco na hlavě načešeme a jsme pořád fešandy (z dálky a pro špatně vodící). Ale on už ani na té hlavě nic nenačeše.
Zlatá naše koupelna, vůbec nezávidím. 
Moje kamarádka (45, 2 odrostlé děti) si stěžuje, že manžel s ní nechce nikam chodit, ona by lítala po diskotékách klidně pořád. 
Jsme stejně staré, ale já si teda nedovedu představit, ještě chodit na diskotéky. A když jdeme s přáteli na víno, tak po půlnoci už mám oči na sirkách.
Jo a ještě mám asi nějakej kuní ksicht. Minule si ke mně na oslavě narozenin přisedl oslavenec můj dobrý kamarád, asi poprvé za 20 let mě oslovil normálním křestním jménem a zeptal se, co to se mnou je, že jsem nějaká divná, že mě takovou vůbec nezná a že se mě všichni jeho kamarádi, co já neznám, bojí. Podotýkám, že jsem se cítila, že to jeden z mých fakt dobrých dnů a můžu okouzlovat společnost. A pak se dva přátelé mého partnera ptali, zda něco dělají špatně, nebo proč je nemusim?!? WTF, jsem asi fakt divná.
No u nás sa to organizuje vrámci utužovania vzťahov v kolektíve každý mesiac. Kolegovia po pár drinkoch väčšinou pokračujú do skorých ranných hodín a to sa mi fakt nechce. Takže sa snažím robiť plány tak, aby som tie piatky nemala čas Ako nie som úplný odľud, na jeden dva drinky idem, ale potom sa, s dobrou výhovorkou, odporúčam domov.
Haha, to môže byť tým presunom z tancovania na stole ku knihe U mňa boli kamaráti vždy zvyknutí na to, že ak mám možnosť výberu medzi ísť na diskotéku alebo ostať doma a čítať knihu, beriem tú knihu. Takže im môžeš pripadať zrazu príliš vážna a dospelá
:-D:-D No jak říkám, von bude stejně starej jako já. To se prostě přelomí, člověk ani neví jak, trochu pochopení pro něj:-D.
Jinak pokud se cejtíte na tolik, kolik vám je, tak OK, i kdyby jsi se na základce učila místo češtiny němčinu. aAe cejtit se na víc, ještě v mladym věku, to je prostě na pytel!
