My sme malá kancelária, je nás tu len 17 a to tu nikdy nie sme všetci. Head office je v Írsku, tam ich je viac. Ja práve organizovanú zábavu nemám rada. A zvlášť v piatok večer Okrem tohto máme ešte vianočný a letný večierok, tých sa zúčastňujem, ale drinkov len občas. A už ani nemám výčitky svedomia. Môj šéf chodí  málokedy a z akejkoľvek party sa vytratí prvý. Chce byť proste doma s rodinou.

Huš! Kuš! Co budeš říkat, až ti bude tolik, co mně? (Cha, kolikrát jsem tuhle větu slyšela a osýpala se z ní. A bohdá ještě uslyším...)

Zina Náhodou, to je chytrý, ten internet je třeba, protože kdyby vám doma nefungoval, tak byste si nemohla postšžovat tu a mord by byl zase o krok blíž 

Ani by som nepovedala, takmer všetci majú partnerov/partnerky a niektorí už aj deti. Skôr mi to príde ako životný štýl. Oni sa hodne stretávajú s klientami počas práce, takže furt niekde vysedávajú na obede/večeri/drinku. Mňa by také niečo asi zakrátko zabilo haha.

Na najbližšie dva mesiace mám na každomesačné drinky výhovorku, takže som v kľude

A barbucha keby sa našlo take malé miestečko,....,,nefrflem, rada chodím, dokážem aj mlčať dlho..,.,,

Panic!!!

Toto je hrozná situácia, lebo bez prvej rannej kávy nie som schopná si ju ani ísť kúpiť !!!

Jo, otec dodnes spomína so zimomiavkami na svoju prvú návštevu USA s kamarátom a jeho devou, ktorí keď zistili, čo znamená "All you can eat", tak vzhľadávali len tie a řádili tam ako utrhnutí z reťaze, včítane toho, že si nakladali jedlo z ktorého vyjedli len tú "lepšiu" čadť a zvyšky vyhadzovali (trebárs z pizze len stred atď...). Tak sa za nich hanbil, že sa začal vyhýbať spoločnému stravovaniu, čo ovšem nebolo ľahké.

Já si přečetla jen to slovo panic a všimla si toho roztržitého smajlíka a říkám si a jéje, průšvih:-D.

Už mi hrabe.

Těším se, až bude září, a zase budou pravidelné měsíční čtvrtky s kolegy ve vinárně Nás je tu asi sto, z toho rozesazení ve třech barácích, tak s některými se vidím akorát tehdy.

No coco, co bych říkala, nic. Já se do toho svýho psychickýho věku postupně dostanu i fyzicky a budu zase v rovnováze:-D. Předpokládám.

Tak ty lezeš věčně po lešení, to by mi vinárna taky uplně nevadila:-D. My tu krafeme u kafe, tak v hospodě se to vymění za víno a je to hotový. A ještě je nás málo. To člověk ví i věci, který by radši ani nevěděl.

no vono si to sice na krátkej čas vyjde naproti, ale pak se to zas podělá, mysl mladá a starý tělo

Sama na sebe a to teda hodně. Nesnáším fakturování, vždy to odkládám. No a teď se mi sešlo víc větších plateb najednou a kde nic tu nic... prostě jsem na fakturaci tak jakože pozapomněla a došly mi peníze na účtě (a druhý spořící účet mám nastavený na nedobytno). Jsem prostě nezodpovědná a pitomá. A teď ještě k tomu celochudá. Achjo.

Já odlehčím a stěžuji si na žárlivost. Můj partner nikdá nežárlil, fakt nikdy a že by teda mohl, tolik akcí a dovolených, co jsem oblezla sama, tolik drbů, co kde vznikalo a nic. Ale teď chytá nějakou první mízu. Vzal si do hlavy, že mě balí jeden jeho kamarád (mimochodem zadanej, krátce, ale vážně). Že to jasně vidí, že na mě šahá, volá mi a kdoví jak to bylo, když jsme byli na dovolené, co mi kde říkal atp, dokonce si pamatuje i utržky z našich rozhovorů s těma jasnejma náznakama... A to si většinou nepamatuje ani jakej je tejden v měsíci. Asi na něj taky lezou léta nebo nevim. Hlavně já se tomu hrozně směju, což tomu moc nepřidává, ale ono si nějak nemůžu pomoct, protože třeba bezdotykové sahání je pro mě uplnou novinkou:-D.

stezuju si malokdy neb vlastne moc nemam na co, ale dneska, dneska... nestalo se mi to roky, jestli vubec nekdy, ale cestou do prace ve mne zacal hlodat cervik, zda jsem rano vypla zehlicku, kdyz jsem dozehlila kosili, no a z cervika byla do obeda nezkrotna devitihlava san  po obede uz jsem nevydrzela, nadrasala jeden email, ktery jsem potrebovala odeslat a jela domu. A tutto bene, uff.