Já obdivuji jak učitele autistických a podobných dětí, ale i rodiče. Měla jsem to v přímém přenosu u kamarádky, těžké postižení, autismus atd. Nedopadlo to dobře. Obětovala jí život, doslova a do písmene. Bohužel.
Přiznání
01. prosince 2016 10:57
V našem starým vinohradským baráku, ještě dávno před revolucí, chodila uklízet, mejt schody apod., starší vysloveně distingovaná dáma - vždycky upravená, velmi zdvořilá a milá, evidentně s velkým rozhledem a kvalitním vzděláním... protože se s ní dalo i zajímavě povídat, začali jsme ji zvát na kafe, když měla hotovo. Po čase vysvitlo, že tu práci dělá, protože má dceru s těžkým Downem, už dospělou, manžel samozřejmě dávno zdrhnul... a odmítla ji dát do tehdejších ústavů (čemuž se nelze divit), takže tohle byla jediná cesta jak mít dostatek času na péči a obě, byť mizerně, uživit. Někdy je to hroznej úděl.
Janulik03 continuity Přidávám se do party. Piva v mrazáku! A rovnou tři. Dala to tam v noci návštěva, tak jsem si ani moc neulevila od plic. Vzpomněl si na to ráno u snídaně, když se rekapituloval večírek 
Šampus jsem tam taky jednou zapomněla. Kdyz jsem otevřela dvířka, bylo to jako hrnečku vař! , jak se to valilo ven.
notna to už je snáď epidémia 
Tlapkam
VAROVÁNÍ - velmi špatný konec
kamarádky holčička byla nevidomá, DMO, autismus. Kombinace šílená, úroveň cca tříletého dítěte. Nakonec to kamarádka nevydržela a i s ní skočila pod vlak. V květnu to byly čtyři roky, tehdy bylo té její dceři 35 let. Šílený šok. Hodně na ně myslím, zvlášť, když se vztekám, že něco nejde, že je něco špatně nebo tak. Tohle byl zlý osud, já si nemám na co stěžovat.
Janulik03 Diky! To jsou ty teplý večery. To přejde. Budeme za chvíli vařit svařák
notna jjjo ,
Torrah Ach, bože!
Torrah panebože, to je veľmi smutné
Torrahbože! Nekteří lidé fakt dostanou naloženo. 
Torrah pro někoho, kdo nemá pomoc v rodině nebo okolí je to zničující. A bohužel jsou to většinou ženy, co žijí s takovým dítětem samy, manželé z toho často mizí. Ani v páru to není lehké, mam takovou situaci přímo v rodině. K tomu to je finančně náročné, i přes pomoc státu ,pokud chcete dítěti dopřát vic než jen nezbytnou péči.
Je to vyčerpávající fyzicky i psychicky a musím přiznat, že když se někdy objeví taková zpráva, je mi smutno a vlastně se těm lidem nedivím
rozarka tam byla podpora v rodině, pomáhala babička (která přežila dceru i vnučku), manžel, druhá dcera. Dokud bylo dítě menší, občas ho vzala nějaká škola, jenže zrakově postižení ji nechtěli, že má DMO a autismus, ty druhé školy zas proto, že je nevidomá, takže to táhli jakž takž do asi dvaceti let a pak už žádný denní stacionář nesehnali, jen občas pobyt v nemocnici, když se něco dělo. Nebo by musela do ústavu a to nechtěli. Kamarádka měla jít asi za rok do penze. Buď se tam stal nějaký nález u ní, o kterém nikomu neřekla, nebo ji zmohla představa, že by ji dcera přežila a měla do ústavu, nebo nevím. Rozhodně to byl blesk z čistého nebe pro všechny, pro rodinu, přátele. Děs.
Torrah moc smutný osud 
Evaeva oni ji měli moc rádi, všichni, ale bylo to s ní strašně těžký, když dospěla, byla hodně robustní, jak se moc nepohybovala, no a začínala být zlá. Já jsem je obdivovala, že to dávali, jak to dávali. Kdyby tehdy něco řekla, svěřila se... možná by to dopadlo jinak. Neřekla nikomu nic, odjela a bylo.
Torrah já myslím, že je to opravdu těžké. Asi měla i strach, co s dcerou bude, až ona nebude moct. No a po těch letech musela být šíleně vyčerpaná. Hrozný
Evaeva taky si myslím, že to prostě vzdala. Smutný osud, fakt. Přitom tak fajn holka.
Torrah To je na tom právě to hrozný, musíš se bát co přinese budoucnost, ta postižení jsou zpravidla kombinovaná, dá se čekat spíš zhoršení než zlepšení a jak docházejí síly, nastupují deprese.
rozarka je to tak, bohužel.
