Karja snad to nebude vas pripad, ale nase temer ctyrleta kouse porad. Kousala mne pri kojeni, vykrikla jsem, brala prso, vysvetlovala, bez efektu, ukoncila jsem kojeni. Nyni kouse bud agresivne kdyz se zlobi, ale nekdy velmi zakerne ze se prituli nebo skoci mi namzada kdyz sedim na zemi u miminka a kousne do krku treba. Stokrat ji to bylo v klidu vysvetlovane, kriceli jsme, placli, i na zadek dostala, jednou ji i muz take kousl a nic, dela to porad, i kdyz mam pocit ze uz mene casto. Parkrat kousla i miminko, a to mne opravdu mrzi. A nevim uz co s tim, snad jen cekat ze z toho vyroste...

Potrefenáhusa mne to zarazilo kdyz mi parkrat vylitlo doprdele a ona zacala kdyz se na neco zlobila, taky rikat prdele, prdele. Snazim se uz tedy mluvit slusne

Karja hele,že se vnucuju, nemusíš nic. Malá je prostě ještě nezralá, opakuje ty hryzací procesy, protože si je asi nepamatuje. Takhle spatra bych tu asi nementorovala, kdybych to samé nezažila. Já se třeba u toho kojení lekla, zařvala, pak se uklidňovala sama a neuklidnila toho malánka. Chyba to byla. Zařvi, pohroz a pak se stejně přemož a usměj se na ni. A to říkám proto, že jsem také kdysi bolestivě došla nato, že se pak i bál (mě), protože, já, jak jsem temperamentní, zařvu moc - já si teda myslím, že se ovládám, ale on myslí-nebo myslel si, že zadupávám celý jeho svět. Jamile se potom zakřením, že jako dobrý, to se fakt uleví nám oběma, i když se křením nuceně. A já stanovila pro celou rodinu 10,- kč á jedna nadávka a pak po zaplnění piksly hračka pro nejmladšího... Takže děcka ví, že ty slova jsou trestuhodná, ale úlevná. Teď jsem vysvětlovala nějakou koninu do školy, malý to nechápal, dala jsem mu dvacku a říkám: potřebuju si ulevit - hoď to tam a: "doprdeleprácetojebídahergot"

Ale mám synovce, ti jsou velcí a koušou se jak psi, tam je to o jiném... Jo, je otec, takto akademik, mlátí za sprostá slova, k*k*t jeden

Mrakoplas A to ja myslim, ze jsem docela klidna, nebo teda spis se uspesne snazim! Ale tahle malinka, to je neco. Ona ma na me odjakziva separacni uzkost, ted graduje. Proste clovek aby mel sest rukou, I se tak snazi fungovat. A pak hryz hryz!!! No to proste nastve, to je lecjaka prdel venku hned!

Hlavne jako, je to tak mesic, to jsem nejak nezvladla vypravu deti, starsi mela nejaky vymysly typu, kolik si chce s sebou vzit kastanu. Mensi u vypravy vzdycky hrozne buli, tak jsem chvatala, aby se mi cela nesplavila nez pujdem ven, do toho ta vetsi se vzteky toho, ze jsem vzala dva mensi kastany a ne ty vetsi, ktere asi pravdepodobne chtela, pocurala. No tak to uz jsem taky zenove neustala, tu starsi jsem seprala na tri doby, uplne jsem ji vlacela za tu rucicku, zacala ji vztekle svlikat a oblikat, ona jak je zvykla na tu spise mdlou matku, co jako tak nejak neco vetsinou placa a pak stejne to necha bejt, hlavne kdyz je klid, z toho byla uplne vedle a normalne spolupracovala asi tak na 150procent cele odpoledne, takhle poslusne dite jsem dlouho nevidela. Tak se ptam, nemam ja bejt harpyje? (Vim, ze ne, ze by si na to zvykly a bylo by to stejne k prdu, ale kdyz jsem videla tu spolupraci, ani mi nebylo lito, ze jsem tak hnusna:-D)

Karja podle mě je v pořádku, když si trochu ulevíš, když tě mladší kousne nebo třeba starší dupne na nohu. Na tom nevidím nic špatného.

Starší syn zas mívá hrozné hysteráky během návratu domů a po něm. Skoro nikdy se nepodaří tomu zabránit. Obvykle to bývá před obědem, možná je unavený nebo hladový, nevím. Každopádně to většinou skončí tak, že on řve v chodbě, já už nandavám jídlo, krmím mladšího někdy ho i dám spát. A on se nakonec svleče, umyje si ruce a přijde se najíst jakoby nic. Vím, že bych ho tam neměla nechávat samotného, ale všechny moje pokusy o uklidnění končí ještě větším řevem.

Evaeva Tak hlavne on si tam asi nic nevyvede ne? Ja myslim, ze uklidit se sam neni nic spatnyho, naopak. 

Karja tak harpyje asi ne, ale plánovaně si zakřičet, na tom nevidim nic špatnýho

Karja ne, nevyvede. A nemá to jako trest, ale byla bych radši, kdyby tam neřval 15 minut. Co já vím, co se mu honí v hlavě, jestli třeba nemá pocit, že mě nezajímá.

Evaeva u nás to bylo to samý, než jsem zjistila, že ten řev způsobuju já tím, že po něm hned něco chci. Vyzout, svléknout, umýt ruce. A stojím nad ním a furt hučím.

Teď jen vydám pokyny a jdu si po svým. On se patnáct minut válí v bundě na zemi, šťourá klackem v botníku, svítí baterkou do koupelny, zpívá si. Pak se nějak zmobilizuje, najednou si sundá bundu, kalhoty, kde se vyčůrat, umyje ruce, bez řevu, bez stresu. 

Evaeva no a jde s ním o tom pak promluvit, zkoušelas to? jen krátce, třeba "už je ti líp?" "ulevilo se ti?" "ty jo, taky bych kolikrát křičela, když jsem unavená, už dobrý?" - upřímně, bez sarkasmu? jen prostě aby věděl, že to je fakt dobrý, v pořádku, že tě právě zajímá a jsi s tím v pohodě. že zlobit se může každý. a pak přijít a obejmout a omluvit se třeba, nebo jen to objetí že stačí.

žluťásek

viktorka_od splavu právě že když se o to pokusím, začne znovu strašně vyvádět, i když už byl v klidu. žluťásek on ten řev často začíná už venku, nikdy nechce domů, tak se vleče a nakonec kvůli něčemu začne scéna. Doma po něm nic nechci, on to dělá sám, když dořve teda. Včera jel domů na kole, k nám je to do kopce, takže nahoru obvykle jde. Tentokrát jel a rychle, takže jsem ho vůbec nepopoháňela, bylo to teda úplně bez stresu. Kousek od vchodu se zastavil, něco tam ještě kutil, za chvíli říkám Tak jdeme a vyrazila jsem. Po pár metrech řev, že chce být první, seděl na zemi a křičel....

Evaeva jo, chápu:-) bych to nehrotila, se potřebuje adaptovat i si u toho pořvat, tak ok (jinak myslela jsem až když je po všem, ne hned jak přijde "uklidněný", ale třeba potom co se i nají nebo něco. v průběhu scénky ani nápad, to je jasný)

viktorka_od splavu při nejbližší příležitosti to zkusím. Takže možná už zítra:)

Evaeva bože toto s tým "ja som chcel byť prvý!" po niekoľkonásobnej urgencii, že naozaj ideme, aby sa išiel obuť a obliecť a ak sa bude stále hrať, prvý nebude. Nepomáha nič, dokonca keď zistí, že sme fakt už nachystani, vyžaduje aby som sa vyzliekla a vyzula aby on bol prvý. No to s placucim mladším, ktorý zas okamžite vyžaduje vyraziť, je úplne labuzo.

Mrakoplas to je přesně ono! Tahá mě za ruku, ať se vrátím. Jednou to bylo obzvlášť výživné, tahal mi za kočár ještě ve výtahu, na výstup jsem musela využít fyzické převahy. Což on opravdu nesnáší.

Mrakoplas já chci být první je ale na druhou stranu boží při cestě do školky. Remcá, neoblíká se, zdržuje, ale jakmile vylezeme na ulici, začnou závody. A většina lidí ani netuší, že se jich účastní! Každého živáčka předjede na odrážedle, otočí se a huláká "já tam budu první' a už vidí další oběť a řve "tam ty musím taky předjet". Chodím už jen v teniskách a elasťákách, normální ranní sport! Už by dávno zvládl kolo, ale já jeho na kole ne! Ale jsme ve školce teda bleskově rychle, což je super.

Pinot Noir stastny dite :) ma svy vanoce a kazdej s nim zavodi

Pinot Noir áno, má to aj pozitívne momenty, keď sa dakam ponáhľam, spravím závody a o chvíľu sme tam a s nadšením! Ovšem bacha ak ho náhodou predbehnem, scéna je tu.

Pinot Noir to je dobrý. Ale ten můj v tomhle případě nezavodí. On leží na zemi a křičí Já jsem chtěl být první! Závodíme jindy, dokáže to urychlit cestu domů, ale musím to nadhodit ve správný čas.