Gatita Tohle jsem negativně vnímala u kamarádky. A teď to dělám taky. Jinak by si člověk snad nic neřekl:-D. 

Garfie mne kamarátka rozprávala ako jej dvojročný syn mával nejaké nočné desy alebo co. V noci sa niekoľkokrát budil a strašne plakal. Hovorila mi, ako jej muž naňho vrieskal, že ľutuje že sa vôbec narodil a ze by im bolo lepšie bez neho a ze ho vyhodí z okna. Viem ze ľudia pod tlakom a nevyspatý vypúšťajú z úst všeličo co nemyslia vážne, ale išiel mi z toho mráz po chrbte. 

betsey Tak z toho mi jde taky mráz po zádech, jen to čtu. Já mám pochopení pro tu kamarádku od rasaNori, protože sama mám tendence vtipkovat v nevhodných chvílích a shazovat emočně náročné situace, takový trochu Chandler syndrom :-), ale naučila jsem se s tím pracovat. Ale tohle vůbec neberu. Zvlášť když to dítě potřebuje ochranu, to je hrozně smutný. 

betsey 

To muselo být hrozné. To mohou být ty situace, kdy někomu rupne v bedně a něco hroznýho nakonec fakt udělá. A co si budem povídat, noční pláč je jedna věc, ale dvouleté děti dokážou i přes den člověka slušně vydusit, když se to nadtřádá... Kolikrát když křičím, tak si říkám, že oproti jiným rodičům jsem ještě hvězda.

betsey to je strasne, ale my ty desy zazili take a musim rict, ze to je priserne. Ty zachvaty trvaji treba i  hodinu, noc co noc, to dite je uplne mimo, jak posedle, treba se rozebehne proti zdi, vrazi do nabytku, nevidi, neslysi. Trva to treba od pulnoci do jedne, a pak se dalsi hodinu jen klepes a nemuzes usnout. Nejhorsi na tom bylo, ze tohle obdobi trvalo dlouho a navazovalo na ten prvni rok, kde uz mas zadelano na slusny spankovy deficit. Fuj, hrozny to bylo. Ja toho pana nechci nijak obhajovat, ale to vypětí je obrovske. 

Já si jen fňuknu, když jste tu u bot. Dcera potřebuje letní tenisky, akorát jí už půl roku nevyrostla noha, takže je prakticky jisté, že hned jak je koupím, poskočí velikost nejmíň o dvě čísla

​no toto ja práve riešim pri tých sandáloch, od jesene takmer rovnaká noha, čakám skok ale neviem kedy

Gatita Tyjo já tohle sice nezažila s miminem ale s prvo stupňovym školákem přesto mě nenapadlo říkat mu nějaký tyhle hnusný věci. absolutně ani na vteřinu

viktorka_od splavu mně se zdá, že když je člověk schopnej tohle vypustit z pusy, že to musí mít v sobě pořád a jen to kontroluje a potlačuje. Že to dítě ho ve skutečnosti fakt otravuje a byl by radši, kdyby ho neměl. 

viktorka_od splavu me to taky nenapadlo, ono mi ho bylo spis lito, ale des to byl strasnej

Garfie Měla jen angličtinu ve školce, takže začínala od nuly. Ve třídě asistentka byla, ale ne jen pro dceru, pomáhala všem dětem, které to potřebovaly ( sociálně slabší, přistěhovalci bez znalosti jazyka ). Ale nevím, jestli to nějak extra pomohlo. Fakt se mi zdálo, že to bylo spíš ve stylu "jsi ve vodě a plav". A vlastně mi to přišlo nejlepší a nejpřirozenější. Ale naštěstí tam byla vhozena ještě v přijatelném věku. Sice jí ten rozjezd trval fakt asi půl roku, ale pak najednou napsala souvislý text na půl stránky ( samozřejmě s chybami, ale smysl dával ). Mluvit se nejdřív styděla, ale mezi dětmi to pak jde nějak samo. Oni tam jsou samozřejmě na přistěhovalce zvyklí, takže s nimi umí pracovat. Hodně taky pomohlo, že si celkem brzy našla kamarádky, se kterými chodila na hřiště a sleepover, takže pak brebentila jedna radost. Ale u těch starších dětí to asi bude horší...

Emerald Díky moc. No uvidíme, starší bude v sedmé třídě, to je v Japonsku už opravdu trochu dril, opravdové "studium". :-( Angličtinu má takovou tu školní, určitě nestačí na fyziku a další podobné předměty. Ani nemá s kým procvičovat tak nějak přirozeně. Dělá mi to starosti, čím později tam nastoupí, tím hůř. Jak jsem si před rokem pochvalovala, že tam jedeme v ideální čas...(původní termín byl loňský říjen). Oni teda mají nějakou speciální podporu pro cizojazyčné děti, ale v sedmé třídě už se neočekává, že ji budou potřebovat. 

žluťásek souhlasím

Gatita jo, já jsem měla hlavně o něj strach. 

žluťásek Gatita viktorka_od splavu Tak to já zas chápu, že je to stav velké frustrace. Ale tatínkum to nějak hůř odpouštím, to si říkám, že ti s nima nejsou pořád,odpočinou si v práci a jsou nějak volnější. Ale věřím tomu, že kdyby obě holky měla svá blba období najednou (velkamala je teď zlata) a já s nima nonstop a do toho v noci tyhle děsy, opravdu si myslím, že bych vypustila něco jako betsey známý. A nemuselo by to přece nutné znamenat, že mi přece celou dobu překáží a nechci je. Já už mám i nějak, nejde říct pochopení, ale rozumím tomu, že jsou fakt některé situace pro lidskou psychiku krajní a nechová se pak ten člověk dobre ani ke svým dětem.

Karja že jsem jim kolikrát nadávala (a nadávám:-), že padl i nějaký ten lepanec, že jsem párkrát musela se jít zamknout do koupelny, abych neudělala něco, čeho bych pak litovala, to jo. ale fakt mě nikdy v životě nenapadlo, že by mi bylo líp, kdybych je neměla. jako chápu že ten člověk za to nemůže, prostě to tak cítí - ale říct nahlas to těm dětem to je prostě hnusná ohavnost a nějak ironicky.. no ani dospělýmu děcku bych to neřekla, natož malýmu, který to těžko pochopí.

Moje kamarádka ze základky mi až v dospělosti řekla, co jí její máma (svobodná matka) opakovaně říkala, když byla malá "Kdybych věděla, jaká svině z tebe vyroste, nikdy by ses nenarodila a kdyby přece, hodila bych tě do hajzlu a spláchla." Byl to pro mě šok. Zpětně mi pak sepnulo, že se hrozně bála splachování na wc a bála se ho použít. Jinak její máma byla vš vzdělaná psycholožka a nikdy bych to do ní neřekla. Ta kamarádka nikdy nechtěla a ani neměla děti, bála se, aby nebyla jako máma. 

crazydaisy  to je strašný

Karja já četla nějakou americkou knihu o spánku miminek a tam snad každou druhou stránku bylo upozornění, že pokud je ta maminka hodně unavená, dítě pořád brečí,... tak má opravdu někoho požádat o pomoc, "vykašlat" se na dítě a pokusit se odpočinout. Že tragédie se může stát, ani člověk neví jak. A je to pravda, ta péče může být opravdu hodně náročná a člověk pak už neví, co dělá. Takže věřím, že to ten tatínek řekl ve stavu totální frustrace a nemusí to mít v sobě. Ale měla by to pro něj být výstraha a měl by si uvědomit, že je potřeba s tím něco dělat, vyhledat pomoc, zalarmovat příbuzné. Mám pocit, že u nás se o nějaké prevenci zkratového jednání moc nemluví.

crazydaisy to je opravdu hrozné

crazydaisy to je opravdu hrozné

Evaeva máš pravdu, já opakovaně v okolí slyšela (ne vůči mně, ale jiným vyčerpaným matkám) že "to prostě musíš vydržet" a zdá se mi to nejen hrozný, ale i uplně zbytečný, proč? copak mít dítě je nějaký provinění za který se má trpět nebo co..